FC Tempo Praha
U15: Hodnocení sezony
19.7.2022 22:21
redakce
Hráčům chybí víc dynamiky a hlavně agresivity. Věřím, že posun do dorostu a větší konkurence budou pro kluky impulsem a zase se v tom posunou, přeje si trenér Petr Havlíček.
Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Hlavním cílem bylo pochopitelně pokračovat ve fotbalovém rozvoji hráčském i týmovém, takže každý trénink a zápas vylepšovat technické dovednosti a všemožné herní principy. Takže hrát, hrát a hrát a do toho pilovat techniku a bavit se s hráči o různých situacích. Zároveň jsme se chtěli pokusit o výhru a tedy postupy v obou soutěžích, k čemuž nám v divizi pomáhali nejlepší kluci z ročníku 2008. Dílčím cílem na jaře pak bylo, abychom Vaňousovi pomohli k nejlepšímu střelci soutěže.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Když začnu výsledkově, tak nepodařilo, protože jsme ani v divizi, ani v pražské soutěži nevyhráli a nepostoupili. V divizi zkrátka Kladno bylo o něco lepší než my, ale druhé místo určitě není žádný výsledkový propadák. Herně to bylo v kontextu celé sezóny jak kdy, na podzim a v přátelácích před Vánoci jsme vypadali celkem dobře, zima byla strašně ovlivněná karanténami, jenže na jaře jsme se úplně nedokázali dostat do herní pohody. To ale neznamená, že by tam nebyly dobré výkony a zlepšení, naopak u spousty kluků byl herní posun evidentní. No a Vaňous se nejlepším střelcem divize stal, takže tento cíl on, potažmo kluci kolem něj splnili.
U15: FC Tempo Praha - FC Písek 8:1
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
U ročníku 2007 už působit nebudu, takže konkrétní cíle pro kategorie U17 a U16 jsou otázkou na jejich realizační tým. Ale z mého pohledu se kluci budou muset nejvíc naučit hrát fakt agresivně a důrazně, protože budou nastupovat proti o rok, nebo dokonce o tři roky starším klukům. To byla vlastně jedna z našich největších slabin, měli jsme ve hře dost zajímavých momentů týmově i individuálně, ale často to ještě bylo takové "nevyspělé" a hlavně nekontaktní, přitom kategorie U15 už by měla být takovým odrazovým můstkem směrem do dorostu. Takže věřím, že byť to bude trvat, kluci se s tím srovnají. Já osobně budu pokračovat u kategorie U15, kde budou cíle víceméně podobné jako v první odpovědi.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Už jsem trošku odpověděl výše. V týmu je hodně kluků, kteří mají slušné technické dovednosti, často i fotbalové myšlení a zároveň mají rádi fotbal a chtějí ho hrát. Ale chybí tomu víc dynamiky a hlavně agresivity. Takže věřím, že posun do dorostu a větší konkurence budou pro kluky impulsem a zase se v tom posunou.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem sezony je určitě to, že se po dvou letech dohrála celá. Konkrétně bych vybral asi podzimní domácí výhru nad Kladnem, kdy nám to opravdu sedlo, a teď v červnu závěrečnou rozlučku, kdy jsme s týmem vyrazili na tři dny na Vysočinu do přírody. Nejhorším momentem bylo období ledna a února, kdy jsme kvůli karanténám několikrát trénovali třeba v sedmi lidech a zrušili některé zápasy, ale aspoň zimní soustředění proběhlo v pohodě.
Jaký soupeř vás v sezóně nejvíc zaujal, prověřil nebo překvapil?
Tady asi opět musím zmínit Kladno, které poskládalo opravdu dobrý, komplexní a hlavně takticky vyspělý tým. To stejné v pražské soutěži Zbraslav, která má taky dost šikovných kluků a partu, která šla za postupem. Výborné a herní jsou vždy přáteláky s Duklou, která vyhrála svoji divizní skupinu, a často se domlouváme se Spartou, s níž jsme letos odehráli dva hodně přínosné zápasy.
Jak jste spokojen s kvalitou soutěže, kterou jste hráli? Kromě mistrovských zápasů hrají týmy hodně přípravných utkání, kde si obtížnost soupeře můžeme zvolit. Vnímají hráči, že jde "jen" o přátelák?
S kvalitou divize spokojený nejsem, i proto jsme letos chtěli pro mladší kategorie vykopat žákovskou ligu a pomáhali nám k tomu kluci z o rok mladších. Zaprvé je zápasů málo, 22 mistráků je opravdu ostuda, a nevyrovnaných zápasů s vysokým skóre je dost, hlavně v kategorii U14, ale i u starších. Od další sezóny se počet zápasů zvýší, byť způsob rozšíření soutěže byl tedy dost nešťastný. Já bych ale raději v kategorii starších žáků volil vytvoření "druhé ligy", tedy soutěže, kde by hrálo třeba prvních pět týmů z každé skupiny divize. Přípravné zápasy samozřejmě volíme těžší než soutěž, ale myslím si, že - nechci říct tlak, ale spíš pocit mistrovského zápasu je už v kategorii U15 důležitý a kluci to vnímají a chtějí hrát "o něco".
Od letošní sezóny používáme kameru Veo, ale většina trenérů a týmů natáčela zápasy nebo tréninky už předtím. Jak pracujete s videem ve vaší kategorii a jak na to reagují hráči?
Video využívám dlouhodobě, už předtím, než jsme měli Veo, jsme točili skoro každý zápas. Veo je výborná pomůcka a je super, že ho máme. Kromě pár výjimek vždy kouknu na celý zápas, což je skvělá zpětná vazba pro trenéry. Vždycky si říkám, kolik věcí mi uniklo během zápasu na lavičce a co musíme hned zařadit do tréninku. Kluci mají k videu přístup, většinou koukají jen na góly, ale někteří si projedou i pár minut zápasu a sami nám řeknou, co viděli. Pak jim buď posíláme nějaké pasáže přes WhatsApp, během soutěže tak jednou za dva týdny koukáme na video společně v klubovně, protože osobní kontakt a diskuse je samozřejmě nejlepší. Reakce kluků si myslím, že je všude stejná, ne všichni mají video rádi, někdy je to nuda, ale dost hráčů se chce zlepšovat a video je v tomhle nejlepší pomůcka.
V této sezóně postoupil náš A tým do Přeboru a sehrál pohárové finále se skvělou podporou Tempáků. Jaký to byl zážitek a jak často vy osobně nebo vaši hráči chodí na áčko?
Tady odpovím z pozice asistenta trenéra A týmu. Finále bylo neskutečný zážitek, já se na něj těšil asi týden dopředu a atmosféra a spojení celého klubu bylo fantastické. Tohle prostě málokde jinde zažijete a jen škoda, že se nám nepodařilo udělat ten poslední krůček. Osobně chodím na áčko pochopitelně skoro vždy, chtěl bych využít prostoru a poděkovat hráčům i trenérům za skvělou sezónu a zkušenosti, od Petra Vanka je to skvělá škola trénování, protože má výborný cit pro hru a koučink a zároveň ví, kdy a co říct v kabině. A mám velkou radost, že hodně kluků z U15 zůstávalo po našich sobotních zápasech a fandilo áčku, protože si tím budují vztah ke klubu a taky se koukáním na hru zlepšují.
Jaký tým, případně jaké týmy z profesionálního fotbalu vás herně inspirují a proč?
Kdybych měl jmenovat jeden tým jako celek, tak je to asi Slavia, která má ve hře hodně moderních prvků a cesta jejich trenérského týmu je velkou inspirací. Pak se snažím vyhledávat týmy ne úplně tak známé, protože od Liverpoolu a Bayernu si vezmete vždycky něco, ale mě spíš baví například tříobráncový systém Brightonu, neskutečně agresivní presink Kölnu nebo zakládání hry Šachťaru Doněck (dokud hráli). Rozhodně nekoukám na jejich celé zápasy, i když by mě to strašně bavilo, ale není čas, ale z úryvků vlastně každého fotbalu si vždy snažím něco vzít.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Tady budu tradičně upovídaný. Jak jsem už zmínil, u ročníku 2007 končím, a tak bych chtěl moc poděkovat klukům za společně strávené tři roky, i když kvůli covidu to bylo takové neúplné. Mám v sobě trochu pocit nedodělané práce a že jsme se nedostali úplně tam, kam jsme mohli, ale přesto tam je u hodně kluků velký posun a skvělé zážitky. Děkuji za spolupráci i rodičům a samozřejmě realizačnímu týmu - Jáchovi, Florymu a Michalu Špačkovi, za neuvěřitelných devět let a fantastickou podporu vedoucí Ále Váňové a stejně tak i Láďovi Funkovi a Báře. Poděkovat musím i Tondovi za to, jak dobře fungovalo propojení s U14. Skvělou práci na Tempu odvádějí všichni trenéři, ale mám přeci jen blíž ke starším kategoriím, tak musím pogratulovat U19 k záchraně v neuvěřitelně těžké soutěži a ocenit Šmíďase, který s trenéry mladý tým fantasticky rozvíjel, sám tomu dal všechno a je vidět, jak na sobě trenérsky neustále pracuje a zlepšuje se. No a stejně tak byl skvělý, byť možná trochu nenápadný, herní progres U16 pod Kubou Fajfrem.
Hlavním cílem bylo pochopitelně pokračovat ve fotbalovém rozvoji hráčském i týmovém, takže každý trénink a zápas vylepšovat technické dovednosti a všemožné herní principy. Takže hrát, hrát a hrát a do toho pilovat techniku a bavit se s hráči o různých situacích. Zároveň jsme se chtěli pokusit o výhru a tedy postupy v obou soutěžích, k čemuž nám v divizi pomáhali nejlepší kluci z ročníku 2008. Dílčím cílem na jaře pak bylo, abychom Vaňousovi pomohli k nejlepšímu střelci soutěže.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Když začnu výsledkově, tak nepodařilo, protože jsme ani v divizi, ani v pražské soutěži nevyhráli a nepostoupili. V divizi zkrátka Kladno bylo o něco lepší než my, ale druhé místo určitě není žádný výsledkový propadák. Herně to bylo v kontextu celé sezóny jak kdy, na podzim a v přátelácích před Vánoci jsme vypadali celkem dobře, zima byla strašně ovlivněná karanténami, jenže na jaře jsme se úplně nedokázali dostat do herní pohody. To ale neznamená, že by tam nebyly dobré výkony a zlepšení, naopak u spousty kluků byl herní posun evidentní. No a Vaňous se nejlepším střelcem divize stal, takže tento cíl on, potažmo kluci kolem něj splnili.
U15: FC Tempo Praha - FC Písek 8:1
U ročníku 2007 už působit nebudu, takže konkrétní cíle pro kategorie U17 a U16 jsou otázkou na jejich realizační tým. Ale z mého pohledu se kluci budou muset nejvíc naučit hrát fakt agresivně a důrazně, protože budou nastupovat proti o rok, nebo dokonce o tři roky starším klukům. To byla vlastně jedna z našich největších slabin, měli jsme ve hře dost zajímavých momentů týmově i individuálně, ale často to ještě bylo takové "nevyspělé" a hlavně nekontaktní, přitom kategorie U15 už by měla být takovým odrazovým můstkem směrem do dorostu. Takže věřím, že byť to bude trvat, kluci se s tím srovnají. Já osobně budu pokračovat u kategorie U15, kde budou cíle víceméně podobné jako v první odpovědi.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Už jsem trošku odpověděl výše. V týmu je hodně kluků, kteří mají slušné technické dovednosti, často i fotbalové myšlení a zároveň mají rádi fotbal a chtějí ho hrát. Ale chybí tomu víc dynamiky a hlavně agresivity. Takže věřím, že posun do dorostu a větší konkurence budou pro kluky impulsem a zase se v tom posunou.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem sezony je určitě to, že se po dvou letech dohrála celá. Konkrétně bych vybral asi podzimní domácí výhru nad Kladnem, kdy nám to opravdu sedlo, a teď v červnu závěrečnou rozlučku, kdy jsme s týmem vyrazili na tři dny na Vysočinu do přírody. Nejhorším momentem bylo období ledna a února, kdy jsme kvůli karanténám několikrát trénovali třeba v sedmi lidech a zrušili některé zápasy, ale aspoň zimní soustředění proběhlo v pohodě.
Jaký soupeř vás v sezóně nejvíc zaujal, prověřil nebo překvapil?
Tady asi opět musím zmínit Kladno, které poskládalo opravdu dobrý, komplexní a hlavně takticky vyspělý tým. To stejné v pražské soutěži Zbraslav, která má taky dost šikovných kluků a partu, která šla za postupem. Výborné a herní jsou vždy přáteláky s Duklou, která vyhrála svoji divizní skupinu, a často se domlouváme se Spartou, s níž jsme letos odehráli dva hodně přínosné zápasy.
Jak jste spokojen s kvalitou soutěže, kterou jste hráli? Kromě mistrovských zápasů hrají týmy hodně přípravných utkání, kde si obtížnost soupeře můžeme zvolit. Vnímají hráči, že jde "jen" o přátelák?
S kvalitou divize spokojený nejsem, i proto jsme letos chtěli pro mladší kategorie vykopat žákovskou ligu a pomáhali nám k tomu kluci z o rok mladších. Zaprvé je zápasů málo, 22 mistráků je opravdu ostuda, a nevyrovnaných zápasů s vysokým skóre je dost, hlavně v kategorii U14, ale i u starších. Od další sezóny se počet zápasů zvýší, byť způsob rozšíření soutěže byl tedy dost nešťastný. Já bych ale raději v kategorii starších žáků volil vytvoření "druhé ligy", tedy soutěže, kde by hrálo třeba prvních pět týmů z každé skupiny divize. Přípravné zápasy samozřejmě volíme těžší než soutěž, ale myslím si, že - nechci říct tlak, ale spíš pocit mistrovského zápasu je už v kategorii U15 důležitý a kluci to vnímají a chtějí hrát "o něco".
Od letošní sezóny používáme kameru Veo, ale většina trenérů a týmů natáčela zápasy nebo tréninky už předtím. Jak pracujete s videem ve vaší kategorii a jak na to reagují hráči?
Video využívám dlouhodobě, už předtím, než jsme měli Veo, jsme točili skoro každý zápas. Veo je výborná pomůcka a je super, že ho máme. Kromě pár výjimek vždy kouknu na celý zápas, což je skvělá zpětná vazba pro trenéry. Vždycky si říkám, kolik věcí mi uniklo během zápasu na lavičce a co musíme hned zařadit do tréninku. Kluci mají k videu přístup, většinou koukají jen na góly, ale někteří si projedou i pár minut zápasu a sami nám řeknou, co viděli. Pak jim buď posíláme nějaké pasáže přes WhatsApp, během soutěže tak jednou za dva týdny koukáme na video společně v klubovně, protože osobní kontakt a diskuse je samozřejmě nejlepší. Reakce kluků si myslím, že je všude stejná, ne všichni mají video rádi, někdy je to nuda, ale dost hráčů se chce zlepšovat a video je v tomhle nejlepší pomůcka.
V této sezóně postoupil náš A tým do Přeboru a sehrál pohárové finále se skvělou podporou Tempáků. Jaký to byl zážitek a jak často vy osobně nebo vaši hráči chodí na áčko?
Tady odpovím z pozice asistenta trenéra A týmu. Finále bylo neskutečný zážitek, já se na něj těšil asi týden dopředu a atmosféra a spojení celého klubu bylo fantastické. Tohle prostě málokde jinde zažijete a jen škoda, že se nám nepodařilo udělat ten poslední krůček. Osobně chodím na áčko pochopitelně skoro vždy, chtěl bych využít prostoru a poděkovat hráčům i trenérům za skvělou sezónu a zkušenosti, od Petra Vanka je to skvělá škola trénování, protože má výborný cit pro hru a koučink a zároveň ví, kdy a co říct v kabině. A mám velkou radost, že hodně kluků z U15 zůstávalo po našich sobotních zápasech a fandilo áčku, protože si tím budují vztah ke klubu a taky se koukáním na hru zlepšují.
Jaký tým, případně jaké týmy z profesionálního fotbalu vás herně inspirují a proč?
Kdybych měl jmenovat jeden tým jako celek, tak je to asi Slavia, která má ve hře hodně moderních prvků a cesta jejich trenérského týmu je velkou inspirací. Pak se snažím vyhledávat týmy ne úplně tak známé, protože od Liverpoolu a Bayernu si vezmete vždycky něco, ale mě spíš baví například tříobráncový systém Brightonu, neskutečně agresivní presink Kölnu nebo zakládání hry Šachťaru Doněck (dokud hráli). Rozhodně nekoukám na jejich celé zápasy, i když by mě to strašně bavilo, ale není čas, ale z úryvků vlastně každého fotbalu si vždy snažím něco vzít.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Tady budu tradičně upovídaný. Jak jsem už zmínil, u ročníku 2007 končím, a tak bych chtěl moc poděkovat klukům za společně strávené tři roky, i když kvůli covidu to bylo takové neúplné. Mám v sobě trochu pocit nedodělané práce a že jsme se nedostali úplně tam, kam jsme mohli, ale přesto tam je u hodně kluků velký posun a skvělé zážitky. Děkuji za spolupráci i rodičům a samozřejmě realizačnímu týmu - Jáchovi, Florymu a Michalu Špačkovi, za neuvěřitelných devět let a fantastickou podporu vedoucí Ále Váňové a stejně tak i Láďovi Funkovi a Báře. Poděkovat musím i Tondovi za to, jak dobře fungovalo propojení s U14. Skvělou práci na Tempu odvádějí všichni trenéři, ale mám přeci jen blíž ke starším kategoriím, tak musím pogratulovat U19 k záchraně v neuvěřitelně těžké soutěži a ocenit Šmíďase, který s trenéry mladý tým fantasticky rozvíjel, sám tomu dal všechno a je vidět, jak na sobě trenérsky neustále pracuje a zlepšuje se. No a stejně tak byl skvělý, byť možná trochu nenápadný, herní progres U16 pod Kubou Fajfrem.