14.7.2022 8:08   redakce  

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Tréninkovým cílem bylo dělat na věcech, které k této kategorii patří. Těch je opravdu hodně a na některé se ani nedostane. To je pak úkolem kluků si tyhle věci dodělat navíc doma. Tím zase míříme k větší samostatnosti a zodpovědnosti vůči sobě samému. Soutěžním cílem bylo zakončit obě soutěže na medailových příčkách a chtěli jsme také, aby měli kluci možnost nějaké zahraniční konfrontace.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Herně to bylo hodně na houpačce, což je další dílek, který k tomuto věku prostě patří. Někdy jenom sledujete zápas a říkáte si, že už kluky pomalu nemáte co učit no a jindy zas přemýšlíte, jak všechny věci, co se nedaří, nacpete do tréninku. Výsledkově se cíl podařilo naplnit v ligové soutěži 3. místem. V té pražské nám to o jedno místo uteklo. A vítězným turnajem v Drážďanech jsme zvládli i ten poslední cíl. Byť nebyl turnaj obsazením zas tak kvalitní, tak pro spoustu kluků to byla první konfrontace se zahraničím a to je vždycky jiné. A je fajn, že si jí budou kluci pamatovat tak, že byli lepší ve všech zápasech. Teď můžeme přitvrdit v kvalitě dalšího turnaje a víme, že se z toho kluci nepodělají. Ono jít na penaltu ve finále, když na vás bučí kolem hřiště 200 Němců, už chce trochu toho sebevědomí a odolnosti.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Mohl to být přechod na 8+1. Na celou šířku budoucího velkého hřiště. Na velké branky. To se ale nakonec nekoná, a tak nás čeká 7+1, kde už to bude těžší než tento rok. Rádi bychom vylepšili umístění z minulé sezóny v obou soutěžích. Pořád je ale hlavním cílem, a tím bych to doplnil i do předchozích otázek, vychovávat individuality, které by se za pár let mohly přesunout do Sparty nebo Slavie.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Vždycky, když jsme se semkli a působili na hřišti jako tým, byla v něm fakt síla. Otáčeli jsme zápasy a hráli skvěle. Myslím, že máme hodně kluků s vítěznou mentalitou. Všechno to pak přináší tu druhou stranu mince. Když se většina uzavře do sebe a hraje svůj vlastní zápas, je to najednou o dvě třídy horší. Kluci už jsou ve věku, kdy začínají mnohem víc vnímat tým a nejenom sebe samotného. To je mimochodem dalším úkolem do další sezony. Abychom dokázali využít známou nerovnici tým > součet individualit v týmu. To je základní předpoklad, aby pak mohli zazářit jednotlivci.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Spíš se mi vybavují ty lepší a těžko vybrat. Naprosto dominantní zápas s Ústím. Postup v Poháru mládeže. Samotná konfrontace s nejlepšími týmy v republice. Heroické otočky nebo skorootočky v Teplících a na Slavii. Vítězný turnaj v Drážďanech. U nejhorších jsem vždy psal o zraněních v průběhu sezóny a těm jsme se samozřejmě nevyhnuli ani tentokrát. Nikdo ale kvůli tomu nemusel končit s fotbalem, a tak žádný nejhorší moment není.

Jaký soupeř vás v sezóně nejvíc zaujal, prověřil nebo překvapil?

S většinou soupeřů už se natolik známe, že toho moc překvapivého nebylo. Takže mi asi hned naskočí prohra už ani nevím kolik s Mostem, který k nám přijel neskutečně připravený a nahecovaný, že jsme za celý zápas ohrozili branku soupeře asi dvakrát. Rozhodně nás překvapili a i zaujali. Rozhodně nás zaujal tým Zbrojovky stojící na dvou brutálně akcelerovaných hráčích. Větší a ještě větší bylo něco, s čím jsme se nesetkali ani tehdy, když jsme hráli posunuté zápasy za starší. No a vždy nás prověřily týmy ze špičky, ať už naší skupiny soutěže nebo té vedlejší, se kterými jsme hráli přáteláky přes zimu. Z toho pohledu je škoda, že ten systém ligových soutěží je takový, jaký momentálně je.

Jak jste spokojen s kvalitou soutěže, kterou jste hráli? Kromě mistrovských zápasů hrají týmy hodně přípravných utkání, kde si obtížnost soupeře můžeme zvolit. Vnímají hráči, že jde "jen" o přátelák?
Takže můžu hned navázat na poslední větu výše. Je škoda, že ta kvalita není více u sebe. Na druhou stranu se vždycky snažíme hledat řešení a pozitiva. V soutěži jsme měli mnohem více zápasů, které byly o dobývání, o trpělivosti, o naprostých detailech v poslední třetině hřiště. Tím spíš, když jsme to na jaře posunuli a hráli některé zápasy proti o rok starším soupeřům. Naopak takové ty zápasy nahoru - dolů nebo i takové, kde jsme se spíš museli bránit, jsme hledali v zimě. To byli opravdu kvalitní soupeři a jestli to kluci před začátkem brali v hlavách jako přátelák, tak je to po pěti minutách vždycky rychle přešlo. Spíš mi přijde, že záleží na jménu soupeře a ne na soutěži.

Od letošní sezóny používáme kameru Veo, ale většina trenérů a týmů natáčela zápasy nebo tréninky už předtím. Jak pracujete s videem ve vaší kategorii a jak na to reagují hráči?
Video zatím tolik nepoužíváme. Rozhodně ne na nějaké pravidelné týdenní bázi. Každopádně je ale Veo skvělá věc a velký posun ve fungování klubu.

V této sezóně postoupil náš A tým do Přeboru a sehrál pohárové finále se skvělou podporou Tempáků. Jaký to byl zážitek a jak často vy osobně nebo vaši hráči chodí na áčko?
Párkrát jsem na áčku byl. Finále jsem měl padesát minut přímo ze hřiště a bylo to něco speciálního. Vůbec celá tato sezóna a hlavně její závěr byl z tohohle pohledu skvělý. Ono to totiž nebylo jenom finále poháru, ale i zápas se Spoji, baráž U19, finálový zápas Tempo Cupu U10. To tu minulé sezony v takové míře nebylo. Ta promo práce vedení a samotná realizace hlavně kluků z U17, která to celé zbláznila, byla úžasná. Velká část našich kluků chodí pravidelně. Vlastně vždycky, když přijdu na Tempo mimo ofiko časy našich tréninků nebo zápasů, vždycky tam někoho z našeho týmu potkám. A přiznám se, že kdyby nebylo na Proseku ve finále poháru tolik našich kluků z U12, tak na penaltu určitě nejdu.

Jaký tým, případně jaké týmy z profesionálního fotbalu vás herně inspirují a proč?
Nejsem žádný fotbalový fanatik, že bych koukal po večerech na druhou brazilskou ligu. Když už na něj ale koukám, zvládám u něj i vypnout a užít si ho jenom jako fanoušek. Spíš si z něho vyzobávám určité detaily a jak je přenést klukům do tréninku. Za poslední rok jsem si vždycky užil zápasy týmů takového toho druhého sledu. Ajax - Benfica mě třeba napadá hned. Není to tak takticky svázané a ty dovednosti...

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...

Tady vrazím kudlu do zad originalitě a poděkuju všem, kteří mě a náš tým jakýmkoliv způsobem během roku ovlivňovali. Parťákům z realizáku, Lucce, která to vše a dost často mě, udržuje pohromadě, rodičům za podporu a veliký klid a pohodu pro práci nás trenérů, dalším trenérům na Tempu za prostředí, celému vedení a Vencovi za podmínky a fanouškům za podporu.