31.5.2022 14:19   Dominik Kadlec  

Finále Poháru mládeže - Planeo Cupu, do nějž jsme si uhráli postup již na podzim přes dvě kvalifikační kola se konalo o víkendu 28. – 29. 5. ve Znojmě.

V sobotu byla na programu utkání v základních skupinách, z nichž první dva týmy postupovaly do nedělní zlaté skupiny. Další dva týmy do stříbrné a poslední dva týmy do bronzové. S některými týmy jsme měli již zkušenost a také víme o tom, že máme šikovné kluky, a tak jsme do turnaje šli s tím, že postoupit do zlaté skupiny bude super, hrát stříbrnou určitě není ostuda a bronzová je sice poslední, ale když vezmeme, že v ní jsou 17. až 24. tým turnaje, kterého se zúčastnilo přes 400 týmů. Nicméně čekali jsme, že bychom měli být výš než v této skupině. Hlavní pro nás ale bylo, aby si po turnaji o klucích všichni mohli říct, že hráli pěkně, že jsou zajímaví svými dovednostmi, nasazením, odvahou překonávat soupeře driblinkem s míčem, umí vzít zodpovědnost za výsledek na sebe, ale že také umí využít chytré přihrávky.

U9: Tempáci obsadili na Planeo Cupu výborné 5. místo

V sobotu jsme tedy porazili 5:3 Jihlavu, kdy jsme otáčeli z 0:1. Ale výsledek mohl být i vyšší pro nás. Následně 4:2 Příbram, tady jsme nehráli tak pěkně jako předtím, ale spíše jsme výhru ubojovali, opět jsme otáčeli nepříznivý stav. No a již bylo jasné, že budeme hrát o postup s JFA a Baníkem. JFA přišla po obědě a náš první mečbol, bohužel jsme prohráli 1:4. Soupeř bránil na vlastní polovině a spoléhal na protiútoky, s tím jsme se nikdy nesetkali, a to nám dělalo problémy. Kluci hodně spoléhali na střelbu z dálky, ale soupeř měl nejlepšího brankáře turnaje a ten je všechny pochytal. Další zápas byl s Baníkem a bylo jasné, že vítěz půjde do zlaté skupiny na úkor poraženého. S kluky jsme se bavili o tom, že vyhrajeme, když budeme hrát tak, jak kluci umí v duchu toho, co jsem popsal v úvodu článku. No v 10. minutě jsme prohrávali 0:2, ale kluci již dva zápasy otočili a povedlo se jim to opět. Vyhráli jsme 3:2. K obratu zavelel Domča krásnou individuální akcí. Poté kluci dobře napadali rozehrávku soupeře a chybnou přihrávku soupeře využil Jirka. Celkově se klukům v turnaji dařilo bránit individuální akce soupeře, velice dobře využívali bočního postavení soupeře a nenechávali se obcházet. Možná i proto jsme prohráli se soupeři, kteří spíše než na individuální akce sázeli na dlouhé míče a přihrávky s výjimkou Sparty a Slavie, se Spartou jsme ale prohráli jen tak tak. To už předbíhám. Jelikož JFA v posledním utkání remízovala s Příbrami a kluci s přehledem porazili Chrudim 8:1, vyhráli jsme skupinu a zajistili si nedělní utkání proti nejlepším.

V neděli jsme začínali s Havířovem, který celý turnaj intenzivně prožíval v čele s trenérem Matušovičem. No a nemohli jsme začít jinak, než že jsme prohrávali. Vyhráli jsme 3:2, dalo by se říct, že jsme měli i štěstí, ale soupeřovy šance ztroskotaly na skvěle chytajícím Kryštofovi, a teď si představte, že Štofa hraje pravidelně v poli a do branky chodí na jednu čtvrtinu v zápase, zatím tedy není brankář specialista a už teď chytal výborně. Naopak my byli v koncovce o gól lepší. Štěstí přeje připraveným.

Druhé utkání proti Boleslavi, prohráváme. Tentokrát se nám obrat nepovedl, nechali jsme soupeře odskočit příliš a byť jsme dotáhli na 3:4, soupeř nakonec vyhrál 3:5. Jakoby, když soupeř sází spíše na střelbu z dálky a dlouhé míče, jsme měli tendenci se tomu přibližovat. Další utkání s Pískem vyhráváme 5:3 a po obědě hrajeme nejlepší zápas se Spartou, vedeme 1:0, 2:1, 3:2, 4:3, a 20 sekund před koncem ztrácíme míč v kličce a prohráváme 4:5. Slzy se derou do očí, ale jsme pyšní na kluky, že se dokázali prosazovat individuálně. Mára dává čtyři góly - levou, pravou, dloubákem. Že prohráváme po ztrátě míče kličkou, nám nevadí, protože kdyby tu odvahu kluci neměli, zápas bychom prohráli dávno. Zkušenosti zúročujeme v dalším utkání se Sokolovem a vyhráváme 5:1. V posledním utkání jsme narazili na soupeře, který nás přehrál a byl asi nejlepším týmem turnaje a prohráli jsme se Slavií 2:8. Celkově končíme na 5. místě, což je nejlepší umístění tempáckého týmu v historii turnaje.

Některé kluky jsem zmínil v článku, ale bylo by nefér opomenout i ostatní, protože všichni se podíleli stejným dílem a někdo táhl tým v sobotu, někdo v neděli. Na turnaji skvěli hráli také Kevin, Martin, Pepa, Chomi, Kesi a Jirka. Doma čekalo dalších 20 šikovných kluků, kteří, kdybychom mohli utvořit dva týmy, by určitě nebyli do počtu.

Na turnaji jsme se učili hrát před spoustou diváků, kdy z ochozů zní bubny. Pod tlakem toho, že se hraje 1x20 minut a každý výsledek, každá akce v utkání může rozhodnout o úspěchu. I v takových chvílích ale chceme hrát tak, jako jsem zmínil v úvodu, a odnesli jsme si to, že pokud tak hrajeme, tak vyhráváme, pokud si hru začneme zjednodušovat a spoléhat na ostatní, tak je to horší. Porovnali jsme se s nejlepšími týmy u nás a ukázalo se nám, v čem jsme na tom lépe například v soubojích, zároveň tušíme, co u koho potrénovat.

Poděkování patří také všem rodičům, kteří nás během turnaje povzbuzovali a jsou klukům podporou nejen na turnaji, ale stále. Nebylo by na místě plácat se po ramenou, že kluci hráli dobře díky nám trenérům. Velkou zásluhu na tom mají právě rodiče, kteří se klukům věnují, chodí s nimi hrát ve volném čase, vozí je, umožňují jim dělat i jiné aktivity než fotbal, nenechávají kluky ve volném čase sedět pouze doma na zadku a hrát na mobilu.