TJ Sokol Lipence - FC Tempo Praha B 3:2
Za sedmero horami a sedmero řekami leží maličkaté království zvané Lipence. Právě zde se za jednoho nedělního slunečného odpoledne odehrává příběh naší pohádky. Tempáci, značně posílení chlapci z dorostu i ostřílenými špílmachry z "Áčka", dostali od provizorního trenéra Jirky Hrona nejen taktickou průpravu, ale i podrobný rozbor rodokmenu Lipeneckého panovnického rodu Hašků. Králi a jeho dvěma princátkům byl navíc k dispozici, jako na každém domácím zápase, sněm místních mudrců u zábradlí, který svými neocenitelnými radami a postřehy zásoboval po celý zápas všechny aktéry utkání.
Úvod utkání patřil jednoznačně týmu ze Lhotky. Draví mladíci, pro které to byl povětšinou první start za rezervu, trápili rychlostí nejen soupeře, ale i pomezního rozhodčího s figurou Obelixe. Za aktivitu byli odměněni úvodní brankou utkání, kterou vstřelil v desáté minutě po přihrávce dorostence Větrovce kapitán a lamač dívčích srdcí Honza Míka. Stejný hráč přidal o osmnáct minut i druhou branku, tentokrát se asistentem stal veterán Žalud. Tlak žlutočervených neustával, ovšem branky Větrovce i Míky byly pro signalizovaný ofsajd neplatné a do kabin se šlo za stavu 2:0 pro Tempáky.
O přestávce proběhla na lavičce debata ohledně funkčnosti a praktičnosti Csaplárovy pasti, přičemž nikdo ze zúčastněných nemohl tušit, že se jejich nejtemnější obavy naplní. Domácí do druhého poločasu vlétli naplno a záhy se podařilo snížit mladšímu princi - Pavlovi. Na druhé straně dokázal vsítit branku hlavou Žalud, kterou ovšem druhý pomezní sudí, vzrůstem připomínající jednoho ze sedmi společníků Sněhurky, pro velmi pofidérní postavení mimo hru neuznal. Lipeňáky situace nabudila a v 78. minutě dokázali po standardní situaci vyrovnat, tentokrát se o to zasloužil pouhý neznámý poddaný. Za další tři minuty dostali domácí možnost dokonat obrat, díky volnému přímému kopu z hranice pokutového území. K míči se postavil princ Pavel a svým druhým gólem v zápase obrátil skóre. Marné byly snahy chrabrých bojovníků Tempa o vysvětlení sudímu, že když hráči Lipenců prodlužují zeď a stojí v postavení mimo hru, tak brání našemu brankáři ve výhledu, a proto by branka neměla být uznána. (Sem si dovolím vsuvku autora - totiž když mi Depardieu řekl, že ti hráči brankáři nebránili ve výhledu, ale už nedokázal odpovědět na otázku, proč tam tedy stáli, myslel jsem, že se zblázním). Finální tlak se nám i díky častým přerušením nepodařilo zrealizovat a z království za sedmero horami a sedmero řekami jsme si odvezli porážku 2:3.