FC Tempo Praha
U12: Hodnocení sezony
15.7.2021 21:27
redakce
Tým je nyní vyrovnaný a hráči jsou si výkonnostně navzájem konkurencí. Rozdíly mezi hráči jsou nyní minimální, těší trenéra Petra Suchana.
Letošní sezóna byla druhá v řadě, která byla ovlivněna pandemií koronaviru, jaké byly cíle před jejím začátkem a na čem měli hráči ve vaší kategorii nejvíc pracovat, pokud by se hrálo normálně?
Obecně jsme pracovali na přechodu do hry 7+1. Vnímání většího prostoru směrem do útoku i obrany. To jsou globální cíle při přechodu z přípravek do mladších žáků. Co se týká našeho ročníku 2009, dali jsme si za úkol zapracovat na sebevědomí jednotlivce, jeho odvaze a kvalitě při práci s míčem i bez něj. Velký důraz jsme kladli na aktivitu hráče bez míče. Rozvíjet týmovou spolupráci ve hře i mimo hřiště. Dalším z cílů bylo vymýcení pojmů áčko/béčko. Stažení výkonnostních nůžek v rámci týmu na minimum. Pokud by se hrálo bez přerušení, tak učit se být dominantní ve hře proti jakémukoliv soupeři.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
Tým je nyní vyrovnaný a výkonnostně si jsou hráči navzájem konkurencí. Rozdíly mezi hráči jsou nyní minimální. Z toho máme dobrý pocit. V rámci možností jsme navnímali hru 7+1. Zde nám z mého pohledu nejvíce ublížila covid přestávka a bude to ještě nějaký čas trvat. Rezervy jsou veliké. Technicky se kluci posunuli hodně a s tím se zlepšilo i sebevědomí hráčů. Plánovali jsme kluky posunout atleticky, silově a rychlostně. To vše jsme směřovali do tréninku v tělocvičně pod dohledem kondičního trenéra Pavla Nápravníka. Díky covidu, a nemožnosti v zimních měsících trénovat, se to zcela nepovedlo. Pokusili jsme se to udělat v rámci individuálních domácích tréninků. Po návratu na hřiště jsme upřednostnili fotbalové specifické věci. Proto cítím, že tam máme vůči týmu dluh.
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Dále maximálně rozvíjet individuální hráčské dovednosti (technika s míčem, útočná/obranná fáze, kreativita, sebevědomý a vítězný charakter). Jako tým chceme být nečitelní, nebezpeční, silově i kondičně vybavení. Odehrát co nejvíce kvalitních zápasů. Učit se měnit rozestavení v průběhu hry. Dostat do kluků prolínání a výměnu pozic - neustálou rotaci. Jak jsem již zmínil, být nečitelný. Současně pomalu připravovat tým na přechod do velkého fotbalu a třeba i pomoci nejlepším hráčům k posunu do většího klubu.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
Velkou devízou tohoto ročníku je obrovská pracovitost. Kluci zkrátka strašně chtějí. Samozřejmě byl čas od času hráč, kterého bylo nutné pošťouchnout k domácímu tréninku, ale to by bylo v tak dlouhé době doma divné, pokud ne. S hrdostí můžu říci, že trénovali všichni. Trénovali jsme v týdenních cyklech formou soutěží týmů, které mezi sebou sváděly zápasy imaginárních pohárových zápasů. Kluci dostávali úkoly, převážně na techniku a kondici. Doplňovali své výsledky do Google tabulky, která jim přepočítávala body pro tým. Točili videa a posílali je do souboje proti druhému týmu. Paradoxně nám to pomohlo splnit cíl zlepšení individuální techniky jednotlivce na míči. Všichni hráči se výrazně zlepšili v míčové technice. Díky této práci jsem přesvědčený, že se nám podařil herně velice kvalitní konec sezóny. Výsledky a předvedená hra proti těžkým soupeřům mluví za vše. Vše mělo vzestupnou tendenci a poslední zápasy jsme si vysloveně užívali.
FK Motorlet Praha - FC Tempo Praha 7:26
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Viz předešlá odpověď. Pro individuální rozvoj to mělo velký význam. Při správně zvoleném přístupu se dala technika s míčem neskutečně rozvinout. Tyto nacvičené tréninkové věci dvojic/trojic nyní plně využíváme jako způsob rozcvičení, zahřátí se. Na druhou stranu to mělo za následek odepření tréninku vnímání většího prostoru a více hráčů (vjemů) při klasické hře. Chyběla součinnost a spolupráce při hře. Tam nyní zaostáváme.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
To, že praxe chybí, je neoddiskutovatelný fakt. Vzhledem k tomu, že jsou na tom všichni podobně, není možné zjistit, jak velký zásek do budoucnosti to bude. Jsem optimista a mám pocit, že kluci to celkem rychle smázli. Vypadají dobře. Otázka je, jak by vypadali, pokud by se hrálo bez přerušení. I tak pevně věřím, že tato generace je natolik silná, že to na ní nebude mít dlouhodobý dopad. Větší problém vnímám v kategoriích dorostu (hlavně U19), kde se kluci neměli možnost připravit na přechod do mužů. Možná přišli i o možnost porvat se o lepší angažmá.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Osobně jsem strávil fotbalem a trénováním na dálku více času než v běžné sezóně. Nerad něco vzdávám a jsem věčný optimista. Věřil jsem v restart před Vánoci, pak koncem ledna, pak v dubnu a stále jsem chtěl mít tým maximálně dobře připravený. Samozřejmě jsem byl i více času s rodinou, ale spíše na úkor práce, než fotbalu. Díky klukům jsem také lépe snášel izolaci. Ta práce mě nabíjela a strašně jsem se těšil až budeme na hřišti. Nyní silně cítím, že si kluci i trenéři fotbal opravdu užíváme. Důkazem je i takřka stoprocentní docházka. Na letní soustředění jedeme také všichni. Takže ano, chuť je obrovská. Doufejme, že nám ji nikdo a nic v budoucnu nevezme.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Ano. Je to jeden z cílů pro budoucí sezónu. Kondice, síla, dynamika je věc, ve které se chceme a můžeme hodně posunout. Proto vnímám přítomnost kondičního trenéra v klubu kladně. Covid nám tento benefit nedovolil úplně využít, ale do budoucí sezóny jsem již s Pavlem Nápravníkem předběžně domluven na spolupráci. Myslím, že pro kluky ve věku 12 až 13 let je důležitý trénink frekvenční rychlosti, dynamické síly, posilování s vlastním tělem - úpoly, odporové gumy. Atletická průprava!
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Jak vnímám celý klub, tak si své slabiny velmi dobře uvědomuje a pracuje na jejich odstranění. Pokud dnes na něco upozorním, zítra se dozvím, že už se na tom pracuje. To je za mě po roce na Tempu příjemné zjištění. V minulosti jsem upozorňoval na slabší technickou vybavenost hráčů a nyní vnímám, že se tomu trenéři věnují. Dlouhodobě se potýkáme s absencí fyzioterapeuta. Vím, že se to řeší. Dále doufám v posílení a zkvalitnění tréninků brankařů. To mě v mé kategorii nyní trápí nejvíce. Možná větší propojení trenéra brankářů s týmem. Budoucí možný limit vidím v tréninkových plochách. Další tréninková plocha nám nyní chybí.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Považuji Tempo za výběrový klub. Děti a mládež našeho klubu sport a pohyb vnímají jako nedílnou součást života. Jejich postoj se nijak zásadně nezměnil. Asi si více váží možnosti sportovat na Tempu. Vždyť i v době největšího lockdownu byl náš areál jako jeden z mála otevřený. Jen doufám, že široká společnost si uvědomila, jak je sportování a pohyb důležitý pro zdraví a odolnost celé populace. Je to výhodná investice stejně jako do vzdělání, ekonomiky či průmyslu. V uplynulém roce si snad každý uvědomil, že tato přirozená prevence zdraví může v poslední řadě ušetřit i veřejné finance a ulevit zdravotnictví v době jakékoliv budoucí epidemie. Přál bych si, aby stát na základě dění poslední doby více amatérský sport podporoval. Bohužel, tady takový optimista nejsem. Cítím velkou podporu a vděk rodičů a zapálených sportovců. Ta podpora tu vška byla již před covidem. Ze strany vlády takovou aktivitu neregistruji...
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Rád bych vyjádřil dík celému Tempu. Vedení, trenérům, správcům, rodičům i hráčům za vřelé přijetí. Jsem zde první sezónu a jsem na Tempo hrdý. Klub pracuje na svém zdravém posunutí skrze rozvoj mládeže na základě kvalitních trenérů. Hřiště je pro hru a ne pro pěstování trávy. Areál je otevřený pro všechny, kteří chtějí sportovat a to kdykoliv. Každý kluk, holka, hráč, trenér či rodič může říct, že na Tempu je doma a doma jsi vždy vítán ….Važme si toho. Není tomu tak všude a určitě to není samozřejmostí!
Obecně jsme pracovali na přechodu do hry 7+1. Vnímání většího prostoru směrem do útoku i obrany. To jsou globální cíle při přechodu z přípravek do mladších žáků. Co se týká našeho ročníku 2009, dali jsme si za úkol zapracovat na sebevědomí jednotlivce, jeho odvaze a kvalitě při práci s míčem i bez něj. Velký důraz jsme kladli na aktivitu hráče bez míče. Rozvíjet týmovou spolupráci ve hře i mimo hřiště. Dalším z cílů bylo vymýcení pojmů áčko/béčko. Stažení výkonnostních nůžek v rámci týmu na minimum. Pokud by se hrálo bez přerušení, tak učit se být dominantní ve hře proti jakémukoliv soupeři.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
Tým je nyní vyrovnaný a výkonnostně si jsou hráči navzájem konkurencí. Rozdíly mezi hráči jsou nyní minimální. Z toho máme dobrý pocit. V rámci možností jsme navnímali hru 7+1. Zde nám z mého pohledu nejvíce ublížila covid přestávka a bude to ještě nějaký čas trvat. Rezervy jsou veliké. Technicky se kluci posunuli hodně a s tím se zlepšilo i sebevědomí hráčů. Plánovali jsme kluky posunout atleticky, silově a rychlostně. To vše jsme směřovali do tréninku v tělocvičně pod dohledem kondičního trenéra Pavla Nápravníka. Díky covidu, a nemožnosti v zimních měsících trénovat, se to zcela nepovedlo. Pokusili jsme se to udělat v rámci individuálních domácích tréninků. Po návratu na hřiště jsme upřednostnili fotbalové specifické věci. Proto cítím, že tam máme vůči týmu dluh.
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Dále maximálně rozvíjet individuální hráčské dovednosti (technika s míčem, útočná/obranná fáze, kreativita, sebevědomý a vítězný charakter). Jako tým chceme být nečitelní, nebezpeční, silově i kondičně vybavení. Odehrát co nejvíce kvalitních zápasů. Učit se měnit rozestavení v průběhu hry. Dostat do kluků prolínání a výměnu pozic - neustálou rotaci. Jak jsem již zmínil, být nečitelný. Současně pomalu připravovat tým na přechod do velkého fotbalu a třeba i pomoci nejlepším hráčům k posunu do většího klubu.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
Velkou devízou tohoto ročníku je obrovská pracovitost. Kluci zkrátka strašně chtějí. Samozřejmě byl čas od času hráč, kterého bylo nutné pošťouchnout k domácímu tréninku, ale to by bylo v tak dlouhé době doma divné, pokud ne. S hrdostí můžu říci, že trénovali všichni. Trénovali jsme v týdenních cyklech formou soutěží týmů, které mezi sebou sváděly zápasy imaginárních pohárových zápasů. Kluci dostávali úkoly, převážně na techniku a kondici. Doplňovali své výsledky do Google tabulky, která jim přepočítávala body pro tým. Točili videa a posílali je do souboje proti druhému týmu. Paradoxně nám to pomohlo splnit cíl zlepšení individuální techniky jednotlivce na míči. Všichni hráči se výrazně zlepšili v míčové technice. Díky této práci jsem přesvědčený, že se nám podařil herně velice kvalitní konec sezóny. Výsledky a předvedená hra proti těžkým soupeřům mluví za vše. Vše mělo vzestupnou tendenci a poslední zápasy jsme si vysloveně užívali.
FK Motorlet Praha - FC Tempo Praha 7:26
Viz předešlá odpověď. Pro individuální rozvoj to mělo velký význam. Při správně zvoleném přístupu se dala technika s míčem neskutečně rozvinout. Tyto nacvičené tréninkové věci dvojic/trojic nyní plně využíváme jako způsob rozcvičení, zahřátí se. Na druhou stranu to mělo za následek odepření tréninku vnímání většího prostoru a více hráčů (vjemů) při klasické hře. Chyběla součinnost a spolupráce při hře. Tam nyní zaostáváme.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
To, že praxe chybí, je neoddiskutovatelný fakt. Vzhledem k tomu, že jsou na tom všichni podobně, není možné zjistit, jak velký zásek do budoucnosti to bude. Jsem optimista a mám pocit, že kluci to celkem rychle smázli. Vypadají dobře. Otázka je, jak by vypadali, pokud by se hrálo bez přerušení. I tak pevně věřím, že tato generace je natolik silná, že to na ní nebude mít dlouhodobý dopad. Větší problém vnímám v kategoriích dorostu (hlavně U19), kde se kluci neměli možnost připravit na přechod do mužů. Možná přišli i o možnost porvat se o lepší angažmá.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Osobně jsem strávil fotbalem a trénováním na dálku více času než v běžné sezóně. Nerad něco vzdávám a jsem věčný optimista. Věřil jsem v restart před Vánoci, pak koncem ledna, pak v dubnu a stále jsem chtěl mít tým maximálně dobře připravený. Samozřejmě jsem byl i více času s rodinou, ale spíše na úkor práce, než fotbalu. Díky klukům jsem také lépe snášel izolaci. Ta práce mě nabíjela a strašně jsem se těšil až budeme na hřišti. Nyní silně cítím, že si kluci i trenéři fotbal opravdu užíváme. Důkazem je i takřka stoprocentní docházka. Na letní soustředění jedeme také všichni. Takže ano, chuť je obrovská. Doufejme, že nám ji nikdo a nic v budoucnu nevezme.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Ano. Je to jeden z cílů pro budoucí sezónu. Kondice, síla, dynamika je věc, ve které se chceme a můžeme hodně posunout. Proto vnímám přítomnost kondičního trenéra v klubu kladně. Covid nám tento benefit nedovolil úplně využít, ale do budoucí sezóny jsem již s Pavlem Nápravníkem předběžně domluven na spolupráci. Myslím, že pro kluky ve věku 12 až 13 let je důležitý trénink frekvenční rychlosti, dynamické síly, posilování s vlastním tělem - úpoly, odporové gumy. Atletická průprava!
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Jak vnímám celý klub, tak si své slabiny velmi dobře uvědomuje a pracuje na jejich odstranění. Pokud dnes na něco upozorním, zítra se dozvím, že už se na tom pracuje. To je za mě po roce na Tempu příjemné zjištění. V minulosti jsem upozorňoval na slabší technickou vybavenost hráčů a nyní vnímám, že se tomu trenéři věnují. Dlouhodobě se potýkáme s absencí fyzioterapeuta. Vím, že se to řeší. Dále doufám v posílení a zkvalitnění tréninků brankařů. To mě v mé kategorii nyní trápí nejvíce. Možná větší propojení trenéra brankářů s týmem. Budoucí možný limit vidím v tréninkových plochách. Další tréninková plocha nám nyní chybí.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Považuji Tempo za výběrový klub. Děti a mládež našeho klubu sport a pohyb vnímají jako nedílnou součást života. Jejich postoj se nijak zásadně nezměnil. Asi si více váží možnosti sportovat na Tempu. Vždyť i v době největšího lockdownu byl náš areál jako jeden z mála otevřený. Jen doufám, že široká společnost si uvědomila, jak je sportování a pohyb důležitý pro zdraví a odolnost celé populace. Je to výhodná investice stejně jako do vzdělání, ekonomiky či průmyslu. V uplynulém roce si snad každý uvědomil, že tato přirozená prevence zdraví může v poslední řadě ušetřit i veřejné finance a ulevit zdravotnictví v době jakékoliv budoucí epidemie. Přál bych si, aby stát na základě dění poslední doby více amatérský sport podporoval. Bohužel, tady takový optimista nejsem. Cítím velkou podporu a vděk rodičů a zapálených sportovců. Ta podpora tu vška byla již před covidem. Ze strany vlády takovou aktivitu neregistruji...
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Rád bych vyjádřil dík celému Tempu. Vedení, trenérům, správcům, rodičům i hráčům za vřelé přijetí. Jsem zde první sezónu a jsem na Tempo hrdý. Klub pracuje na svém zdravém posunutí skrze rozvoj mládeže na základě kvalitních trenérů. Hřiště je pro hru a ne pro pěstování trávy. Areál je otevřený pro všechny, kteří chtějí sportovat a to kdykoliv. Každý kluk, holka, hráč, trenér či rodič může říct, že na Tempu je doma a doma jsi vždy vítán ….Važme si toho. Není tomu tak všude a určitě to není samozřejmostí!