11.7.2021 21:09   redakce  

Stejně jako vždy navazovat na práci předešlou a přidávat nové věci. Jelikož jsme nastupovali do posledního ročníku starší přípravky, byly to hlavně věci, které měly směřovat k přechodu na větší hřiště. To jsou třeba dlouhé, vysoké míče, průnikovky, spolupráce více hráčů. Dalším cílem bylo předání větší zodpovědnosti klukům třeba za omlouvání se na tréninky, přípravu na trénink - materiální, ale i tu fyzickou, no a u těch nejvíce zapálených například pomáhat vytvořit plán na nějaké sebezlepšování v určité dovednosti.

Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
Začnu tím, co se určitě povedlo a to možná i více, než kdyby se trénovalo normálně. Doba kladla mnohem vyšší nároky na samostatnost, na to najít si sám čas a jít trénovat. Takže to přehození větší míry zodpovědnosti bylo až ve stylu "hodím tě do vody a plav". Těch dalších cílů jsme se spíše jenom dotkli a sami jsme zvědaví, jak to kluky ovlivní do dalších let.

Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Teď mě napadá třeba soutěživost. I když se snažíme většinu cvičení nacpat do nějaké soutěže, tak se to nevyrovná soutěžním zápasům. Bude to umocněné tím, že budou kluci určitě sledovat tabulku, která už se povede, porovnávat se, individuálně někteří možná i klubovou tabulku střelců. Bude se jezdit autobusem. Všechno bude mít ještě větší punc té soutěže, a tak budou nastupovat i další vlivy. U některých možná větší nervozita, tlak. Vedle práce na dovednostech to bude další část, skrze kterou je budeme muset provést.

Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
Bylo to v určitých vlnách. Vždy, když se vymyslelo něco nového, natáhlo to o něco málo hráčů víc než týden předtím. Ale na to, jak to bylo dlouhé, je až neuvěřitelné, jak to kluci zvládli. Je ale jasné, že ta chuť a motivace (a to i u nás trenérů) pomalu opadala.

FC Tempo Praha - FK Viktoria Žižkov

Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Už jsem to, myslím, někde psal. Jak byly plochy našlapané, ale zároveň jsme chtěli využít z nám daného času co nejvíce, hned, co jsme vlezli na hřiště, tak jeli kluci ve dvojicích různé drily (obcházení, přihrávky). Všechno bez pomůcek tak, aby se hned od první vteřiny trénovalo a nezdržovali jsme se stavěním kužílků. Teď už čas na přípravu máme, ale je to další zkušenost, za kterou jsem rád a do budoucna z ní můžeme čerpat 

Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Myslím, že doženou. Jak rychle, to nevím. Určitě tomu můžeme pomoct plánováním a třeba ještě větší úpravou tréninků více do hry.

Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Chuť byla obrovská. Na druhou stranu tam stále byla nejistota, jak to bude další den, týden. V tomhle to bylo hodně vyčerpávající a jiné, než když jde člověk po prázdninách na první trénink. Ví, kdy bude, a má vše naplánováno. 

Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Vnímám, že v tomhle je ještě velký prostor, kam se jako klub posunout. Něco takového tady chybělo a když se podívám, kam se fotbal vyvíjí a jak vypadají někteří hráči, co hrají ligu, a jsou kost a kůže. Teď třeba myslím tu silovou stránku ve vyšších kategoriích. U nás v kategorii využívám Pavla Nápravníka vždy jednou týdně. Je to spíše o nějaké koordinaci, ale v tomhle nechávám Pavlovi volnost. Aby třeba mohl i experimentovat a sám se posouvat. Co třeba je dobré, co tolik nefunguje.

V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Ne všichni hráči jsou na takové pohybové úrovni, aby se mohli měřit s těmi nej v republice. V opravdu top klubech je to jedna rychlá motorová myš vedle druhé a vlastně je ani nejde od sebe rozeznat. U nás je ta variabilita pohybové kultury mnohem větší a mnohdy pak tyto zápasy rozhoduje.

Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Jestli ano, tak možná na chvíli ve spojení s určitými kauzami. Ale ať už bylo to vychýlení křivky pozitivní nebo negativní, stejně se většinou vrátí do nějakého dlouhodobějšího normálu, který se v dané společnosti formuje desetiletí, možná i staletí. Osobně si myslím, že vnímání sportu skrze celou společnost je daleko komplexnější, než aby ho výraznějším způsobem změnila takováhle černá labuť.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Všem kdo tohle čte, přeju hezké prázdniny a dovolené.