Někteří kluci se rovněž účastnili individuálních tréninků s individuálními trenéry. Takže rozmanitost a pestrost nabídky byla veliká a bylo na každém z kluků a Maky, jak to využije a co pro sebe udělá.
FC Tempo Praha - FK Litvínov 4:2
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?Všechno jsou to formy fotbalu nebo drilových cvičení, které jsou obecně uplatňované ve fotbale. Spíše bylo náročnější hledat herní prostředí, když nemohly děti do kontaktu - neboť neustálé výzvy, drily a soutěže postupem času děti nebavily - chtěly hrát fotbal. V podstatě všechna cvičení, která jsme dělali, tak patří i do klasického tréninku. Jediné, co bylo zajímavé, tak hledat organizaci, jak to provést (příchody a odchody kluků, rozdělení hřiště a tréninku dopředu, řečeno dopředu, kdo kde bude). V něčem přínosné, ale moc striktní a chybí prostor pro vlastní kreativitu dětí.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?Neřekl bych, že bude chybět zápasová praxe, ta se dá dohnat hraním na tréninku či řadou zápasů. Spíše vnímám to, že klukům budou chybět dvě sezóny herních zkušeností a řada špatných a dobrých rozhodnutí. Herní zkušenost se nedá dohnat, neboť si ji postupně utváříš každým zápasem, každým tréninkem - a my se tu bavíme, že nám chybí kolik zápasů? Kolik tréninků z posledních dvou sezón?
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Svůj čas jsem výrazně věnoval rodině a sám sobě, neboť v "normální" době nemám tolik času se věnovat především sám sobě. Chodil jsem běhat, cvičil jsem, snažil jsem se rozvíjet v kuchyni. Ale top pro mě bylo věnovat spoustu času Jájíšovi a Týnce, i když někdy jsem si říkal, už aby začal fotbal:-). Po návratu na hřiště byla chuť veliká, ale největší byla, když jsme opět mohli hrát zápasy, odjet na minisoustředění a společně strávit čas.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?Začali jsme spolupracovat s Pavlem Nápravníkem na atletice a koordinaci. Jeho roli v klubu vnímám jako velice důležitou. Je to další trenér, který nám pomůže kluky speciálně rozvíjet na základě senzitivního období po pohybové stránce, dát nám zpětnou vazbu na rychlost motorického učení či schopnosti se soustředit. Dále společně probíráme gymnastický a úpolový program pro kluky a Maky. U kluků a Maky vnímáme, že jim tento program výrazně pomáhá v odvaze podstupovat osobní souboje, jít správně do osobního souboje nebo se učit další pohybové vzorce. Co se týká Ládi, tak jeho práce je neocenitelná především u starších kategorií, kde navazuje na základy vytvářené Pavlem. Jsem rád, že jsme mohli tyto pozice obsadit tak kvalitními trenéry a jejich práce v klubu je velice důležitá! Zároveň bych zde chtěl ještě vypíchnout důležitou roli naší nové fyzioterapeutky Báry Müllerové, která v klubu funguje od května a bude velice důležitým členem kondičního týmu.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?V našem klubu cítím jako velice silnou stránku trenérský kolektiv, který má kvalitně zpracovaný tréninkový proces a jeho nastavení. Samozřejmě se v něm ještě najdou chyby, na kterých se musí pracovat, ale v celkovém globálu a průřezu všemi kategoriemi to vnímám velice pozitivně. Což je dáno i častou a přímou komunikací mezi jednotlivými trenéry. Jednotlivé týmy jsou schopny hrát velice těžké zápasy s mládeží profesionálních klubů, a některé dokonce i přehrávat. V přípravkových kategoriích vnímám největší rozdíl v úrovni jednotlivých hráčů v každém týmu - porovnání prvního a posledního hráče v týmu po stránce dovednostní, pohybové, ale někdy i přístupem - nůžky jsou velmi rozevřené - fotbal pro všechny. Tím dochází k nedostatečně velkému konkurenčnímu prostředí v tréninkovém procesu a později i do zápasu. Takže počet konkurenceschopných kluků pro nejtěžší zápasy je v našem týmu okolo deseti, zatímco soupeři na nejvyšší úrovni jich mají okolo dvaceti. Co se týká starších kategorií, tak tam záleží tým od týmu.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?Toto bylo velice smutné téma v posledním roce. Na sportování dětí a mládeže se úplně zapomnělo. Řešilo se všechno možné, ale děti, které nemají volební hlas, na ty se hřešilo a to bude mít ještě v budoucnosti nedozírné následky. Děti rok nesportovaly, nefungovaly kroužky, kluby a vše se hodilo na bedra rodičů - vyjma některých odvážných klubů či trenérů (smeknout před nimi, že trénovali i v určitém omezení a nenechali v tom rodiče s dětmi). Děti tak za poslední rok přibíraly na hmotnosti, přicházely o pravidelnost, začala se vytrácet disciplína a začaly lenivět. Zjistily, že je jednodušší si zapnout počítač, než jít na trénink a tam se honit. Věřím, že apel společnosti v čele s Tondou Plachým a jeho kolektivem hnul společností natolik, aby všichni pochopili, že sport dětí není pouze vyblbnutí se na hřišti, ale že to má dalekosáhlejší přesah jako je tvorba osobnosti dítěte, tvorba sociálních kontaktů, smysl pro disciplínu a zodpovědnost, budování pevného vztahu ke sportu a tím i ke zdraví. V případě dalších omezení a uzavírek (snad již nebudou) budou školy a sport dětí fungovat v neomezeném režimu - především ve venkovním prostředí.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...Zde bych chtěl velice poděkovat klukům a Alče z realizačního týmu, kdy to nemají občas se mnou vůbec jednoduché. Jirkovi Doležalovi a Theu Anfilovovi, kteří v našem ročníku končí a budou pokračovat u nově vznikajícího týmu U7, tak těm bych rád popřál pevné nervy, spoustu radosti, smíchu a nadšení pro práci s malými caparty. Jsem rád za přímou a jasnou komunikaci s rodiči kluků a Maky a za skvělou partu dětí, se kterými mě baví trénovat. Dále bych chtěl poděkovat všem trenérům za skvělou partu, kterou na Tempu vytváří, dále jsou otevření, spolupracující a schopni jakékoliv diskuzi, i když někdy není příjemná. Věřím však, že právě ty diskuze, názory a pohnutky jsou důležitým motorem k tomu, abychom se zlepšovali my sami a tím pádem NÁŠ klub. Díky vedení za podmínky, které pro nás vytváří a tím rovněž posouváme náš klub - pozice kondičních trenérů, fyzioterapeutky, materiální vybavení. V neposlední řadě děkuji své rodině za trpělivost, kterou se mnou mají!