23.9.2020 19:47   Jiří Nechvíla  

V první řadě bych chtěl poděkovat mlaďochům, kteří nás doplnili a podali super výkon.

Na srazu jsme všichni samozřejmě řešili covid. Opodál postával starej Pedro a pocucával kávu ze skla. Ouška nastražený a po chvilce už bylo na něm vidět, že už toho má plný zuby a řítí se k nám. "Něco vám řeknu pánové“ a ukazováčkem se silně šťouchá do prsou. "Já! Já už jsem měl covid před dvaceti lety a žiju." Co ale rozhodně před dvaceti lety neměl, je velikost svého břicha. Pedro si užívá důchodového věku plnými doušky. Půl husičky k snídani, půl husičky k obědu. Pivečka, párečky, válendo a pohodička.

FC Tempo Praha - FK Slavoj Vyšehrad 2:8

Hned v první minutě zápasu musel hlavní rozhodčí ale přerušit hru. Koukám co se děje a u naší lavičky pomezní něco řeší právě s Pedrem a Petrem Dedkem. Po chvilce se do diskuse přidává i hlavní rozhodčí, který si nechá zavolat hlavního pořadatele. Po chvilce hlavní pořadatel odbíhá a vrací se s dlouhou latí a metrem. Problém bohnických střídaček je takový, že mají velmi úzký prostor technické zóny od střídaček k pomezní čáře. Tudíž, když Pedro stojí mezi střídačkou a pomezní čarou, jeho břicho mu přečuhuje do hřiště. Rozhodčí se snažil Pedrovi domluvit, aby se posadil na lavičku a tím by se celý problém vyřešil, jenže to Pedro odmítal, že sedět nevydrží. Že je to starej nervák, potřebuje stát a když nestojí, tak je ještě víc nevrlý než obvykle. Aby opustil technickou zónu a stál za klandrem zas kategoricky odmítal Petr Dedek. Po chvilce se okolo naší střídačky vytvořil už docela chumel, jelikož i diváky zajímalo, co se děje. Všichni stáli okolo Pedra, kterého hlavní pořadatel latí přeměřoval o kolik mu břicho vyčnívá do hřiště. Pedro jen rozhazoval nerudně rukama: "A co mám jako dělat, tak mi řekněte, co mám dělat?" Naštěstí máme na lavičce ještě Jirku Hrona, studenta Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Ten přišel s řešením, že Pedro bude stát bokem ke hřišti a když se hra přesune, tak se otočí na druhou stranu. Jirka také spočítal, že vzhledem k postavení obou týmů v tabulce, by se měl otáčet pravidelně a tím by ho nemělo bolet za krkem.

Začalo se tedy opět hrát. Dávám dlouhý balón za obranu, když pomezní opět zvedá praporek, signalizuje hlavnímu rozhodčímu a míří k naší střídačce. Pedro se sice přetočil, ale směrem do hřiště. Tím opět usměrnil své břicho na hrací plochu a zbránil vracejícímu domácímu hráči volně pokračovat v pohybu. Jirka tedy opět přišel s řešením, že se musí otáčet směr od hřiště. Jen jsme museli upravit zasedací pořádek na lavičce, aby se jeho břicho při otáčení neotíralo o nosy hráčů sedících na lavičce. Tím měl Pedro okolo sebe dostatek prostoru pro otáčení. Začalo se opět hrát a už to vypadalo, že se zdárně dokončí první poločas, když se opět hra přerušila. Správce hřiště si totiž začal stěžovat, že mu Pedro při otáčení dělá důlek do trávy. Opět se okolo Pedra seběhli rozhodčí, pořadatel, správce, trenéři a někteří hráči. Jirka tedy musel opět počítat a nastavit periodické měnění Pedrovy pozice i zasedací pořádek na lavičce. Každých pět minut se Pedro musel přesouvat. Pokud byl vpravo, hráči seděli vlevo, pokud byl vlevo, hráči seděli vpravo a pokud byl uprostřed, hráči se museli rozdělit na polovinu a každá z nich seděla na jedné straně lavičky.

O půli jsme si s domácími hráči vyměnili lavičky, aby docházelo k rovnoměrnému zatížení travnaté plochy u obou technických zón a správce měl klidný den a druhý den nemusel důlky zavážet hlínou a zasívat je. Takto nastavený systému fungoval skoro po celý zápas. Komplikace začaly až po prostřídání hráčů, kdy nastaly zmatky v zasedacím pořádku při přesunech Pedra. Nicméně již nebyl důvod přerušovat utkání, které jsme vyhráli.