Za krásného počasí jsme vyjeli na slavnou Julisku k zápasu proti domácí Dukle. Ještě než jsme vyjeli, tak jsme museli rychle vyřešit pozici brankáře, protože Petr nám na poslední chvíli onemocněl. Zachránilo nás skvělé know-how pana trenéra Michla, jenž rychle sehnal náhradu a to Honzu Žežulku.
Na hřišti trenéra Kočího: První třetina byla ve znamení toho, že domácí si mysleli, že neumíme kopnout do míče, a tak během prvních 5 minut obdrželi 2 branky. Ovšem to je probudilo k obdivuhodnému výkonu, kde narážečka střídala další překrásnou akci a kombinaci. Fotbalové přísloví: leželi na nás jak na dece. Domácí otočili na 3:2. Druhou třetinu už jsme tak nezachytili a domácí šli do vedení o 2 branky. Po našem snížení došlo k dalšímu navýšení na 4:1. Kluci vyčerpáni neustálým běháním dokázali ještě zkorigovat na 4:2. Do třetí třetiny jsme nastoupili s tím, že prostě vyhrajeme jednu třetinu a to co jsme si řekli, to se i vyplnilo. Po neskutečném závěru jsme otočili z 3:2 pro domácí na 3:4 pro nás.
Na hřišti trenéra Michla: Šanci dostali kluci, kteří neměli odehráno tolik utkání a byl posílen o dva fotbalisty z ročníku 2000. Ale bohužel bojovnost nám s tímto soupeřem byla málo. Kluci dostali od staršího soupeře tvrdé lekce v každé třetině.