FC Tempo Praha
Muži A: Hodnocení sezony
15.7.2020 8:10
redakce
Cíle zůstávají stejné, vrátit muže do přeboru, řekl v hodnocení uplynulé sezony trenér A týmu Dominik Rodinger.
Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
Cíle byly jasné. Chtěli jsme do posledního kola hrát o postup do Pražského přeboru. Na první Spoje, které soutěž ovládly, jsme měli velkou ztrátu, ale myslím, že o druhé postupové místo bychom se rvali do posledního kola.
Cíle byly jasné. Chtěli jsme do posledního kola hrát o postup do Pražského přeboru. Na první Spoje, které soutěž ovládly, jsme měli velkou ztrátu, ale myslím, že o druhé postupové místo bychom se rvali do posledního kola.
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Velmi těžká otázka, protože nevíme odpověď. Když to vezmu zpětně, tak jsme měli velmi dobrý začátek. Za první tři zápasy jsme měli nula obdržených branek. Poté přišla velmi špatná dvojice utkání Háje (2:2) a Troja (4:4), kdy jsme zbytečně poztráceli body. Poté jsme měli zase dobrou sérii, když jsme z šesti utkání vyhráli pět, čímž jsem se dostali na dostřel Spojům, které začaly ztrácet. Bohužel jsme s nimi výsledkově nezvládli vzájemný duel v posledním kole, a tak jsem šli do jara se ztrátou čtyř bodů na Ďáblice a devítibodovou na Spoje. Což pro nás bylo zklamání, ale stále jsme mohli reálně bojovat o druhou příčku.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Stejné jako byly v minulé sezoně. Potřebujeme muže dostat do přeboru. I v přípravě je vidět, že s těmi týmy z vyšších soutěží dokážeme hrát vyrovnaná utkání a hlavně pro klub jako takový, kde se hraje druhá nejvyšší dorostenecká soutěž, je prostě minimálně přebor povinnost. Jinak nám ti šikovní kluci budou s fotbalem buď končit nebo odcházet jinam.
FC Tempo Praha - FC Přední Kopanina 3:2
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Museli jsme se během léta a vlastně i podzimu hodně poznávat. Největší slabinu jsme měli v kabině. Chyběl lídr, který by dokázal udávat směr a hlavně ji řídit. Potřebovali jsme to tedy udělat trošku jinak a jsou vidět velké změny. Kabinu už si dokáží řídit tři čtyři kluci společně a i když nastane nějaký nepříznivý stav nebo situace, která je potřeba vyřešit, tak už dokážou zasáhnout bez nás trenérů. Bylo to ale hodně ovlivněné tím, že přišla i spousta nových kluků a sami se museli oťukat mezi sebou. Další vidím malinko v domácím prostředí. Jelikož devadesát procent času trávíme na umělé trávě, kde je hřiště uzavřenější a nahoře naopak, tak máme občas problémy v zápasech s orientací. Ideální by bylo to tam trošku uzavřít třeba nějakou folií v místě, kde jsou sítě, ať není tolik vidět skrz. Třeba maketa tribun nebo něco takového. Co se týče silných stránek, tak asi jak rychle dokázali navnímat taktiku a jiný herní styl, než hráli dříve Ukázkou je například Schwank, který se z "anglického dřevorubce" stal "španělským rozehrávajícím obráncem." I když mi stále říká, že by to chtěl hrát jako tým z Burnley:-). Co on si dneska dovolí oproti dřívějšku, je pro mě neuvěřitelný progres.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejhorší moment? Upřímně nevím. Asi jsme neměli nějaké momenty, který bych dokázal říct jako nejhorší. Samozřejmě zápas doma proti Hájům byl šílený. Soupeř přijel ve zdevastované sestavě, nakonec nastoupil i jejich trenér a my nedokázali vyhrát. To samé domácí utkání Kunratice a ČAFC. Tam jsem měli osmdesát minut zápasy pod kontrolou a nedokázali je vyhrát. Co se týče nejlepších, tak bych asi řekl zápas ve Štěrboholech a s Pragovkou. Devadesát minut jsme si dělali se soupeřem, co jsme chtěli. To byla totální dominance od první do poslední minuty.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Prvních čtrnáct dní jsme měli volno. Poté jsme začali věřit, že se začne ještě hrát, tak jsme najeli na společný program. Běhalo se na aplikaci a posilovalo se. Kluci to plnili až na pár výjimek poctivě, někteří šli dokonce ještě navíc. Když poté bylo jasné, že se hrát nebude, tak jsme měli takový individuálně doporučený plán a začali trénovat pohromadě hned, jak to šlo.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Zažil jsem to už v Březiněvsi a tady to má trošku větší odbornost. Tím, že je s námi pan Plachý, tak se hodně věnuje mládežníkům a ze začátku mi chyběla právě větší debata od U17 nahoru až k mužům. Hlavně co se týče síly a celkové připravenosti k mužskému fotbalu. Ale teď v zimě jsem měl dokonce i já představit svoje principy hry a poté byla i rozebírána brankářská hra, takže to mě moc bavilo. Naposledy mě zaujala návštěva kondičního trenéra Tomáše Malého ze Sparty, který s námi debatoval a věřím, že ještě na Tempo zavítá, aby ukázal pár věcí z praxe.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
O mně je známo a neschovávám to, že celkově těmto kategoriím nerozumím, takže asi to není úplně otázka, na kterou bych uměl a měl odpovídat:-).
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Trénuji tři roky, takže to není moc. Ale největší rozdíl vidím v tom, že kolem sebe potřebuji mít realizační tým, kterému věřím a oni mně. Takže za toto chci velmi poděkovat Martinovi Dostálovi a Danovi Krchovi, kteří se mnou sezonu prošli až do konce. Dan Krch se jde věnovat škole a fotbalu, ale Dosty zůstává, což jsem moc rád a věřím, že k sobě najdeme zase dalšího šílence, který má fotbal pod kůží a chce se o něj podělit.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Tak tady asi spíš kluky budu chválit. Přece jen jde o kluky, kteří jedou po práci na Tempo a musí polykat dávky, která po nich chceme. Někdy je to náročnější a někdy zase méně. Takže jsou mezi námi určitě i ti, kteří když se otočíme, tak se dokážou flákat (viď Kluge, Eichy… :-)) a naopak poctivci, kteří to mají rádi a jedou na plnou páru vždycky. My si s realizákem upřímně vážíme každého jednoho, který v té kabině je. Není to jednoduché jezdit třikrát týdně na sedmou hodinu večer a trénovat kolikrát na UMT, i když je třeba hezké počasí. Všichni věříme, že se to do budoucna povede vyřešit a budeme si moct užívat nadále dobrou společnost, která na Tempu je.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych poděkovat za pozornost, když to někdo dočetl až sem:-).
Velmi těžká otázka, protože nevíme odpověď. Když to vezmu zpětně, tak jsme měli velmi dobrý začátek. Za první tři zápasy jsme měli nula obdržených branek. Poté přišla velmi špatná dvojice utkání Háje (2:2) a Troja (4:4), kdy jsme zbytečně poztráceli body. Poté jsme měli zase dobrou sérii, když jsme z šesti utkání vyhráli pět, čímž jsem se dostali na dostřel Spojům, které začaly ztrácet. Bohužel jsme s nimi výsledkově nezvládli vzájemný duel v posledním kole, a tak jsem šli do jara se ztrátou čtyř bodů na Ďáblice a devítibodovou na Spoje. Což pro nás bylo zklamání, ale stále jsme mohli reálně bojovat o druhou příčku.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Stejné jako byly v minulé sezoně. Potřebujeme muže dostat do přeboru. I v přípravě je vidět, že s těmi týmy z vyšších soutěží dokážeme hrát vyrovnaná utkání a hlavně pro klub jako takový, kde se hraje druhá nejvyšší dorostenecká soutěž, je prostě minimálně přebor povinnost. Jinak nám ti šikovní kluci budou s fotbalem buď končit nebo odcházet jinam.
FC Tempo Praha - FC Přední Kopanina 3:2
Museli jsme se během léta a vlastně i podzimu hodně poznávat. Největší slabinu jsme měli v kabině. Chyběl lídr, který by dokázal udávat směr a hlavně ji řídit. Potřebovali jsme to tedy udělat trošku jinak a jsou vidět velké změny. Kabinu už si dokáží řídit tři čtyři kluci společně a i když nastane nějaký nepříznivý stav nebo situace, která je potřeba vyřešit, tak už dokážou zasáhnout bez nás trenérů. Bylo to ale hodně ovlivněné tím, že přišla i spousta nových kluků a sami se museli oťukat mezi sebou. Další vidím malinko v domácím prostředí. Jelikož devadesát procent času trávíme na umělé trávě, kde je hřiště uzavřenější a nahoře naopak, tak máme občas problémy v zápasech s orientací. Ideální by bylo to tam trošku uzavřít třeba nějakou folií v místě, kde jsou sítě, ať není tolik vidět skrz. Třeba maketa tribun nebo něco takového. Co se týče silných stránek, tak asi jak rychle dokázali navnímat taktiku a jiný herní styl, než hráli dříve Ukázkou je například Schwank, který se z "anglického dřevorubce" stal "španělským rozehrávajícím obráncem." I když mi stále říká, že by to chtěl hrát jako tým z Burnley:-). Co on si dneska dovolí oproti dřívějšku, je pro mě neuvěřitelný progres.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejhorší moment? Upřímně nevím. Asi jsme neměli nějaké momenty, který bych dokázal říct jako nejhorší. Samozřejmě zápas doma proti Hájům byl šílený. Soupeř přijel ve zdevastované sestavě, nakonec nastoupil i jejich trenér a my nedokázali vyhrát. To samé domácí utkání Kunratice a ČAFC. Tam jsem měli osmdesát minut zápasy pod kontrolou a nedokázali je vyhrát. Co se týče nejlepších, tak bych asi řekl zápas ve Štěrboholech a s Pragovkou. Devadesát minut jsme si dělali se soupeřem, co jsme chtěli. To byla totální dominance od první do poslední minuty.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Prvních čtrnáct dní jsme měli volno. Poté jsme začali věřit, že se začne ještě hrát, tak jsme najeli na společný program. Běhalo se na aplikaci a posilovalo se. Kluci to plnili až na pár výjimek poctivě, někteří šli dokonce ještě navíc. Když poté bylo jasné, že se hrát nebude, tak jsme měli takový individuálně doporučený plán a začali trénovat pohromadě hned, jak to šlo.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Zažil jsem to už v Březiněvsi a tady to má trošku větší odbornost. Tím, že je s námi pan Plachý, tak se hodně věnuje mládežníkům a ze začátku mi chyběla právě větší debata od U17 nahoru až k mužům. Hlavně co se týče síly a celkové připravenosti k mužskému fotbalu. Ale teď v zimě jsem měl dokonce i já představit svoje principy hry a poté byla i rozebírána brankářská hra, takže to mě moc bavilo. Naposledy mě zaujala návštěva kondičního trenéra Tomáše Malého ze Sparty, který s námi debatoval a věřím, že ještě na Tempo zavítá, aby ukázal pár věcí z praxe.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
O mně je známo a neschovávám to, že celkově těmto kategoriím nerozumím, takže asi to není úplně otázka, na kterou bych uměl a měl odpovídat:-).
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Trénuji tři roky, takže to není moc. Ale největší rozdíl vidím v tom, že kolem sebe potřebuji mít realizační tým, kterému věřím a oni mně. Takže za toto chci velmi poděkovat Martinovi Dostálovi a Danovi Krchovi, kteří se mnou sezonu prošli až do konce. Dan Krch se jde věnovat škole a fotbalu, ale Dosty zůstává, což jsem moc rád a věřím, že k sobě najdeme zase dalšího šílence, který má fotbal pod kůží a chce se o něj podělit.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Tak tady asi spíš kluky budu chválit. Přece jen jde o kluky, kteří jedou po práci na Tempo a musí polykat dávky, která po nich chceme. Někdy je to náročnější a někdy zase méně. Takže jsou mezi námi určitě i ti, kteří když se otočíme, tak se dokážou flákat (viď Kluge, Eichy… :-)) a naopak poctivci, kteří to mají rádi a jedou na plnou páru vždycky. My si s realizákem upřímně vážíme každého jednoho, který v té kabině je. Není to jednoduché jezdit třikrát týdně na sedmou hodinu večer a trénovat kolikrát na UMT, i když je třeba hezké počasí. Všichni věříme, že se to do budoucna povede vyřešit a budeme si moct užívat nadále dobrou společnost, která na Tempu je.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych poděkovat za pozornost, když to někdo dočetl až sem:-).