5.7.2020 13:47   redakce  

Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
Do nedokončené sezóny jsme vstupovali s novým ročníkem, který přecházel z malého formátu 7+1. Hlavním cílem bylo poznávání kluků, jejich charakterových vlastností a jejich herní potenciálu. Poté jsme si určili několik cílů, a to jak krátkodobých, tak dlouhodobých. Krátkodobým cílem bylo se adaptovat na změny, které přišly s velkým hřištěm (větší prostor, větší míče, pravidlo o ofsajdu na útočné polovině, vyšší počet hráčů). Dlouhodobým cílem bylo postupné zlepšování herní kondice – především z hlediska intenzifikace, dále pokračovat v rozvoji herních dovedností a především více si osvojovat základy taktiky na velkém hřišti (skupinové spolupráce).

Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
V první polovině sezóny se dílčí cíle dařilo naplňovat, a to i díky tomu, že jsme s klukama mohli absolvovat dvě soustředění. Kluci postupně vnímali naše požadavky či základní principy, které se objevovaly i ve hře. Ve druhé polovině sezóny, která byla výrazně ovlivněna Covidem, jsme v červnu odehráli řadu přípravných utkání. V zápasech jsme byli jako na houpačce - jednou nahoře, jednou dole. Člověk pak může lépe vnímat charaktery kluků, když se daří nebo když se nedaří.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
V další sezóně bude u týmu působit jako hlavní trenér Kuba Fajfr, který bude pokračovat v nastavené práci, a pevně věřím, že týmu předá ještě více zkušeností, které nabral v klubech jako Bohemka, Slavia či Sparta. Cílů do nadcházející sezóny je spoustu - především pracovat na herních činnostech jednotlivce, pohybové kultuře a taktických souvislostech.

FC Tempo Praha - SK Motorlet Praha 0:8

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Největší předností týmu je odvaha spojená s kvalitním vedením míče. Ve fotbale však člověk musí vnímat nejen míč, ale i prostor okolo sebe, postavení spoluhráčů a protihráčů. Kluci by již měli dělat taková rozhodnutí, která nevedou do slepé uličky, ale měla by odrážet alespoň myšlenku, kterou chtějí uskutečnit. Kluci jsou mimo kabinu skvělá parta, což by se mělo odrážet i na hřišti a ve spolupráci, která pokulhávala, jak jsem napsal výše. Dále kluci udělali výrazný progres v morálně-volních vlastnostech, což bych řekl, že aktuálně je to jedna z nejsilnějších stránek týmu. Co se týká nejslabší stránky týmu, tak je to jednoznačně somatotyp -spousta kluků je menšího vzrůstu a v této mládežnické kategorii je to hodně znát. Po herní stránce je to pozornost a vnímavost. V týmu najdeme více "fanoušků", kteří pozorují, co udělá spoluhráč s míčem, než aby mu vytvořili svým pohybem další variantu k rozhodnutí.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší a nejhorší moment v této sezóně se týká Covidu. Nejhorším momentem v sezóně bylo jednoznačně její přerušení - strach z toho, co bude. Díky řadě vládních opatření jsme se nemohli setkávat a dělat to, co nás nejvíce baví. Naopak nejlepším momentem bylo uvolnění vládních opatření a možnosti se vrátit zpět na hřiště a být zase spolu na hřišti, vrátit se trošku do normálu.

Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Hráči v průběhu pandemie měli prvních čtrnáct dní vypracované tréninkové plány. Postupem času a stále trvajícími omezeními jsme začali pro kluky vytvářet řadu výzev. Jeden týden to byly dovednosti s míčem ve vzduchu, v dalším sprinterské souboje, v jiném zpracování míče. Kluci museli pravidelně točit videa, jakým způsobem pracují. Dále jsme hodně komunikovali přes WhatsApp. Proběhlo i několik online schůzek, kde jsme s klukama řešili moderní principy hry a jakým způsobem by měli pracovat na svých pozicích ve hře.

Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?

Jelikož jsem organizátorem trenérských schůzek, tak je těžké toto hodnotit z mého pohledu a nechal bych to na vyjádření dalších trenérů. Rozhodně největším přínosem je rozdělení schůzek na přípravky + mladší žáky a starší žáky a výše. Velkým pozitivem a věřím, že i přínosem, jsou návštěvy zajímavých osobností z fotbalového prostředí (Verner Lička, Tomáš Malý, atd.). Dalším plusem a novinkou vlivem pandemie byly zkušenosti s online interním vzděláváním na internetu, což je další skvělý nástroj. Velice dobře na tuto novinku reagovali trenéři mladších kategorií, u starších kategorií to tak dobré nebylo. Vzhledem k tomu, že příští rok nebudu v pozici hlavního trenéra, tak bych chtěl mít častější osobní setkání s jednotlivými trenéry či realizačními týmy - více individualizovat komunikaci směrem k tréninku či samotnému týmu. 

Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Pro dorazové ročníky (U9, U11 a U13) mi přijde, že nastavené hřiště je malé a dochází mnohem častěji k přetlačování a osobním soubojům. Za mě bych to posunul následovně 4+1 (U7 + U8), 5+1 (U9 + U10), 7+1 (U11 +U12), u kategorie U13 nemám jednoznačnou odpověď, zdali hrát v počtu 9+1 (vápno - vápno) nebo na celé hřiště. Vnímám to z hlediska přechodu hráčů na velké hřiště - orientace v prostoru a na hřišti, hra na slabé straně hřiště, "rozběhnutí se" - více sprintových běhů, více tahových situací (často míče pod nohou). Přijde mi, že pak sledujeme více futsal než fotbal.

V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Jednoznačně z hlediska komunikace. V ligových klubech musí děti odmala předvádět výkony a prokazovat, že jsou nejlepší, aby si je klub ponechal. Nikdo se s nimi nebaví v takové míře jako v menších klubech. Příchodem na Tempo mně tento fakt otevřel oči, neboť tady člověk nemůže hráče jen tak vyměnit. Tudíž neustálá komunikace, dozvídání se, naslouchání klukům je hlavní změnou od příchodu na Tempo. Další změnou je (výrazně ovlivněno krásným prostředím, budovaným pro děti) možnost být neustále v kontaktu se všemi trenéry, se kterými se mohu neustále bavit, inspirovat a hledat další možnosti zlepšení. V jiných klubech trénujících po celé Praze nebo majících trenéry "individualisty", kteří si jdou vlastní cestou bez spolupráce či sdílení s ostatními, to snad ani nejde. Jsem na všechny trenéry v klubu hrdý a strašně moc si vážím jejich práce a otevřenosti, neboť to je jeden z hlavních motorů, který posouvá je samotné, okolí, ale především kluky, kteří sem rádi chodí.

Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
To je dobrá otázka. Náš tým je velice různorodý a spousta kluků nebo jejich rodiče mají další koníčky. Někteří obětují fotbalu hodně času a chtějí se posouvat dál, někteří sem chodí, protože mají v týmu kamarády a někteří sem chodí, protože je baví hrát fotbal. Když jsme v tréninku a trenér na kluky netlačí, tak téměř nepracují - udělají si velkou pohodu, naopak, když je trenér hecuje a tlačí na ně, tak v podstatě není klukům co vytknout. Již několikrát jsme se s klukama bavili na téma přístup k tréninkům nebo k zápasům - vlastně proč hrají fotbal? Odpověď byla, protože se chtějí zlepšovat, protože je to baví. Proto moc nechápu, proč neděláme věci, které nás baví, na sto procent? Na druhou stranu mimo trénink jsou kluci super parta, je s nimi sranda a umí spoustu jiných věcí. Někdo hraje na kytaru, někdo na piano, někdo dobře ovládá počítač. Zároveň musím kluky pochválit za to, že si na konci sezóny dokázali sami zorganizovat rozlučku.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych všem popřát krásné prázdniny, které jsou specifické tím, že je složité někam vyjíždět. Věřím, že všechno se bude vracet do normálu a všichni se vrátíme do tréninkového procesu zdraví a natěšení. Dále bych chtěl všem v klubu od vedení, přes trenéry, kluky, rodiče, Vencu až Piňďu moc poděkovat za další pěknou, ačkoliv náročnou sezónu. Právě díky těmto lidem působících v klubu je v okolí skvělá a pozitivní atmosféra, která nás posouvá především lidsky. Zároveň bych rád v klubu přivítal nové trenéry, kteří, pevně věřím, zapadnou do našeho trenérského štábu a budou nám inspirací, stejně jako my budeme chtít být pro ně. S tím souvisí, že se v klubu s některými trenéry loučíme, a rovněž jim patří velký dík za to, co pro klub udělali a přejeme jim hodně štěstí na jejich dalších cestách. Poslední poděkování patří rodičům a klukům v ročníku 2006 za sezónu, která pro nás byla jak tréninkově, tak zápasově náročná, ale zvládli jsme to! Věřím, že zítřky budou světlejší!