FC Tempo Praha
U12: Hodnocení sezony
2.7.2020 17:53
redakce
Povedlo se sevřít výkonnostní nůžky, pochvaluje si trenér ročníku 2008 Antonín Plachý konkurenci v týmu.
Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
Cíle byly původně malinko odlišné a upravili jsme je trochu s koronou. Chtěli jsme ještě více řešit čtení hry a chování v situacích, ale díky přestávce jsme vlastně dva měsíce makali na individuální technice a udržení dětí v pohybu.
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Jojo, na některých byl vidět evidentní pokrok, protože trénovali vlastně každodenně, ale nepovedlo se to u všech. Nakonec jsme trochu posunovali i to čtení hry, i když jen online.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Tu technickou dovednost budeme držet dále, to je zkrátka v tom koláči rozvoje, ale budeme přece jen více řešit čtení hry a chování se v herních prostorech.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Máme dostatek rychlých hráčů, což je super, ale musí se naučit tu rychlost využívat, aby se nezpomalovali zbytečnými kličkami. Vyloženou slabinu nevidím, naopak se nám povedlo sevřít výkonnostní nůžky k sobě.
FC Tempo Praha - Junior Chomutov 8:2
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
V tenhle moment si neuvědomím, ale kluci se těšili, že obhájí svou kvalitu na turnaji v Drážďanech, kde loni vyhráli a přešli přes týmy jako Salzburg nebo Dynamo Drážďany a to nejen výsledkem, ale i kvalitou.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Už jsem to vlastně řekl, individuální rozvojové úkoly, hlavně k dovednostem a ještě jsme procházeli taktiku chování ve hře, třeba i s použitím skvělých sestřihů Petra Havlíčka. Nemůžu ale zapomenout i na rozvoj rychlosti a výbušnosti, kde kluci posílali časy třeba člunkáče 4x10 a některé byly opravdu excelentní.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Pro mě super a neměnil bych vlastně nic. I tady jsme vlastně využili vzdálené online přístupy. Někdy takhle můžeme zkusit online hosta.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Vše je úhel pohledu. Němci chtějí hrát až do deseti let 4 na 4 bez brankařů, což mi přijde už trochu moc, ale k zamyšlení to určitě je. Jestli by kluci mohli hrát třeba o půl roku dříve 11 vs 11 je taky k diskuzi. Někteří by na to fyzicky měli, jiní by se trápili, ale počet kontaktů hovoří jasně v desítkách procent pro 7+1. Pokud má brankař ve 13 letech 170 cm, mohly by se taky některé zápasy hrát na velkou branku. Jestli mezi vápny či na šířku, je už nepodstatný detail, a tady jasně vyhrává logistika souběžných zápasů.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Vlastně doufám, že se neustále posunuji ve více směrech. Určitě hodně tlačím své nápady, jako hra v podčíslení útočníků, nebo v tréninku řešení herních situací. Bago třeba není jen "obyčejné bago", ale musí tam být přepínání, dohrávání, směrovost, a ideálně i góly. Fotbal se totiž hraje zásadně na góly.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Až na detaily velmi. Rodiče stopro a u pár hráčů bych byl rád, kdyby se naučili větší soustředěnosti ve hře. Hrozně by tak herně vyrostli.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Každoročně si neodpustím poděkování vedení klubu, kéž by takto fungovaly všechny kluby. Ještě nějak opět zaspolupracovat s Policejní akademií, abychom mohli opět využívat hřiště. Je přece strašným paradoxem, když vlastně státní organizace nespolupracuje ve starání se o děti, které jsou stoprocentní budoucností národa vlastně jen kvůli banalitě, kterou lze snadno vyřešit a ošetřit. Jsme početně největší klub v ČR a děti si určitě zaslouží, aby jim stát a jeho organizace pomáhali v tom, aby se hýbaly a měly k tomu podmínky.
Cíle byly původně malinko odlišné a upravili jsme je trochu s koronou. Chtěli jsme ještě více řešit čtení hry a chování v situacích, ale díky přestávce jsme vlastně dva měsíce makali na individuální technice a udržení dětí v pohybu.
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Jojo, na některých byl vidět evidentní pokrok, protože trénovali vlastně každodenně, ale nepovedlo se to u všech. Nakonec jsme trochu posunovali i to čtení hry, i když jen online.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Tu technickou dovednost budeme držet dále, to je zkrátka v tom koláči rozvoje, ale budeme přece jen více řešit čtení hry a chování se v herních prostorech.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Máme dostatek rychlých hráčů, což je super, ale musí se naučit tu rychlost využívat, aby se nezpomalovali zbytečnými kličkami. Vyloženou slabinu nevidím, naopak se nám povedlo sevřít výkonnostní nůžky k sobě.
FC Tempo Praha - Junior Chomutov 8:2
V tenhle moment si neuvědomím, ale kluci se těšili, že obhájí svou kvalitu na turnaji v Drážďanech, kde loni vyhráli a přešli přes týmy jako Salzburg nebo Dynamo Drážďany a to nejen výsledkem, ale i kvalitou.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Už jsem to vlastně řekl, individuální rozvojové úkoly, hlavně k dovednostem a ještě jsme procházeli taktiku chování ve hře, třeba i s použitím skvělých sestřihů Petra Havlíčka. Nemůžu ale zapomenout i na rozvoj rychlosti a výbušnosti, kde kluci posílali časy třeba člunkáče 4x10 a některé byly opravdu excelentní.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Pro mě super a neměnil bych vlastně nic. I tady jsme vlastně využili vzdálené online přístupy. Někdy takhle můžeme zkusit online hosta.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Vše je úhel pohledu. Němci chtějí hrát až do deseti let 4 na 4 bez brankařů, což mi přijde už trochu moc, ale k zamyšlení to určitě je. Jestli by kluci mohli hrát třeba o půl roku dříve 11 vs 11 je taky k diskuzi. Někteří by na to fyzicky měli, jiní by se trápili, ale počet kontaktů hovoří jasně v desítkách procent pro 7+1. Pokud má brankař ve 13 letech 170 cm, mohly by se taky některé zápasy hrát na velkou branku. Jestli mezi vápny či na šířku, je už nepodstatný detail, a tady jasně vyhrává logistika souběžných zápasů.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Vlastně doufám, že se neustále posunuji ve více směrech. Určitě hodně tlačím své nápady, jako hra v podčíslení útočníků, nebo v tréninku řešení herních situací. Bago třeba není jen "obyčejné bago", ale musí tam být přepínání, dohrávání, směrovost, a ideálně i góly. Fotbal se totiž hraje zásadně na góly.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Až na detaily velmi. Rodiče stopro a u pár hráčů bych byl rád, kdyby se naučili větší soustředěnosti ve hře. Hrozně by tak herně vyrostli.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Každoročně si neodpustím poděkování vedení klubu, kéž by takto fungovaly všechny kluby. Ještě nějak opět zaspolupracovat s Policejní akademií, abychom mohli opět využívat hřiště. Je přece strašným paradoxem, když vlastně státní organizace nespolupracuje ve starání se o děti, které jsou stoprocentní budoucností národa vlastně jen kvůli banalitě, kterou lze snadno vyřešit a ošetřit. Jsme početně největší klub v ČR a děti si určitě zaslouží, aby jim stát a jeho organizace pomáhali v tom, aby se hýbaly a měly k tomu podmínky.