FC Tempo Praha
U8: Hodnocení sezony
28.6.2020 19:24
redakce
Úspěch na finálovém turnaji Ondrášovky přinesl trenéru Radimu Pfeiferovi i spoustu poznatků, co je třeba ve hře ročníku 2012 zlepšit.
Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
Chtěli jsme plynule navázat na sezónu minulou, kdy jsme se seznamovali se 4+1. Novinkou byla také organizovaná soutěž, kterou jsme letos hráli prvním rokem. Cílem tedy bylo dát hře základy organizovanosti a lépe pochopit hru předních a zadních hráčů. K tomu všemu samozřejmě rozvoj individuálních herních činností s velkým důrazem na všestrannost v zimním období.
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Myslím si, že se hlavní cíle naplnily. Bohužel do ročního makrocyklu nám zasáhla dost závažně karanténa. Stejně to ale měly i ostatní týmy a pro některé z nich to byl mnohem větší zásah. Především pro ročníky, které přecházejí na hru s větším počtem hráčů (U9, U11, U13).
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
S ohledem na finálový turnaj Ondrášovka cup, který nám poskytl jisté porovnání s nejlepšími týmy v republice, bych chtěl s týmem pracovat na několika důležitých věcech. V nové sezóně chceme zlepšit rozehrávku od branky a výměny místa se současným uvolňováním prostoru. Určitě se také nově začneme zabývat autovým vhazováním a lepší prací v obraně. Větší důraz budeme klást také na tvrdost přihrávek a správný výběr zakončení v momentech, které se k tomu nabízejí. Kluci budou mít povinné služby na uklízení v šatně a pomalu budeme rozvíjet základní návyky po trénincích a utkáních jako je sprchování a protahování před spaním. To vše ruku v ruce s hravostí a všestranností.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Největší předností týmu je podle mého názoru vůle nevzdávat se. Mnohokrát už kluci ukázali, že i když prohrávali větším rozdílem, dokázali udržet čistou mysl a utkání otočili. Slabší stránkou našeho týmu je stále ještě přecitlivělost některých kluků v utkáních s důraznějšími soupeři.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem sezóny byl pro mě osobně samotný postup na finálový Ondrášovka cup, který se rodil přes dvě předkola, kdy jsme za sebou nechali například ligové týmy jako jsou Liberec a Jablonec. Současně pak postup na finálovém turnaji do zlaté skupiny (mezi nejlepších 8 týmů v republice), který jsme si zajistili gólem v posledních vteřinách utkání. Takové vzpomínky a emoce nám už nikdo nevezme. Nejhorším momentem sezony bylo určitě její přerušení vlivem pandemie, ale všichni jsme se s tím statečně "poprali" a v květnu jsme se opět sešli na jednom hřišti.
FC Tempo Praha - SK Slavia Praha
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Většina kluků pracovala poctivě. Posílali jsme jim videa s různými fotbalovými i pohybovými úkoly. To pak také bylo součástí hry, kterou kluci hráli mezi sebou. Hrou jsme se inspirovali u ročníků 2010 a 2011. S kluky jsme komunikovali prostřednictvím jejich rodičů, protože většina z nich ještě nemá svůj telefon nebo sociální síť. Doufám, že bez toho ještě dlouho vydrží!
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Celkově tyto schůzky vnímám velmi pozitivně. Nejenže si díky nim utváříme společnou klubovou koncepci a dobře se tam najíme, ale hlavně si vytváříme přátelské vztahy s ostatními trenéry, které pak mají vliv na chod celého klubu a také na naše hráče. Letošní novinkou je rozdělení schůzek na přípravkové, žákovské a dorostenecké. Díky tomu je možné jít více po detailech v jednotlivých ročnících, a to se současnou zpětnou vazbou trenérů z ročníků blízko nás. Aktuálně bych na těchto schůzkách nic neměnil.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Jelikož jsem jako trenér ještě všechny tyto přechody pořádně nezažil, tak to asi nedokážu odborně zhodnotit. Ale myslím si, že fotbalová cesta, kterou jdeme v rámci republiky má určitou logiku a opodstatnění.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
V trenérství i osobnostně se měním hodně s každým rokem v Praze a na Tempu. V počátku trénování jsem se moc neprojevoval. Postupně jsem jako asistent začínal získávat více sebedůvěry, ale názory na hru a určité herní situace byly mnohdy spíše nevědomky převzaté od hlavního trenéra. Až s přechodem k vlastnímu ročníku jsem začal nad hrou přemýšlet podle sebe a podle svého náhledu na hru se snažím také vést své hráče. V současnosti se snažím najít rovnováhu mezi demokratickým vedením a určitou striktností v daných situacích.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
S přístupem dětí i rodičů v našem týmu jsme převážně spokojeni. Samozřejmě se vždycky najdou výjimky, které rovnováhu v týmu narušují, ale myslím si, že kluci v našem týmu hrají fotbal pro radost ze hry, to je pro mě hodně důležité. Samozřejmě každý z kluků s trochu jinými dílčími cíli. Doufám, že tomu tak bude i nadále.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Podobně jako v loňském roce bych chtěl poděkovat vedení za neustále zlepšující se podmínky v klubu. Dále chci poděkovat kolegům trenérům za super sezónu plnou skvělých momentů a rodičům za přístup, který k fotbalu vlastních dětí mají. Myslím si, že si Tempo každým dalším rokem píše svou zajímavou novodobou historii navzdory pražským ligovým velkoklubům!
Chtěli jsme plynule navázat na sezónu minulou, kdy jsme se seznamovali se 4+1. Novinkou byla také organizovaná soutěž, kterou jsme letos hráli prvním rokem. Cílem tedy bylo dát hře základy organizovanosti a lépe pochopit hru předních a zadních hráčů. K tomu všemu samozřejmě rozvoj individuálních herních činností s velkým důrazem na všestrannost v zimním období.
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Myslím si, že se hlavní cíle naplnily. Bohužel do ročního makrocyklu nám zasáhla dost závažně karanténa. Stejně to ale měly i ostatní týmy a pro některé z nich to byl mnohem větší zásah. Především pro ročníky, které přecházejí na hru s větším počtem hráčů (U9, U11, U13).
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
S ohledem na finálový turnaj Ondrášovka cup, který nám poskytl jisté porovnání s nejlepšími týmy v republice, bych chtěl s týmem pracovat na několika důležitých věcech. V nové sezóně chceme zlepšit rozehrávku od branky a výměny místa se současným uvolňováním prostoru. Určitě se také nově začneme zabývat autovým vhazováním a lepší prací v obraně. Větší důraz budeme klást také na tvrdost přihrávek a správný výběr zakončení v momentech, které se k tomu nabízejí. Kluci budou mít povinné služby na uklízení v šatně a pomalu budeme rozvíjet základní návyky po trénincích a utkáních jako je sprchování a protahování před spaním. To vše ruku v ruce s hravostí a všestranností.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Největší předností týmu je podle mého názoru vůle nevzdávat se. Mnohokrát už kluci ukázali, že i když prohrávali větším rozdílem, dokázali udržet čistou mysl a utkání otočili. Slabší stránkou našeho týmu je stále ještě přecitlivělost některých kluků v utkáních s důraznějšími soupeři.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem sezóny byl pro mě osobně samotný postup na finálový Ondrášovka cup, který se rodil přes dvě předkola, kdy jsme za sebou nechali například ligové týmy jako jsou Liberec a Jablonec. Současně pak postup na finálovém turnaji do zlaté skupiny (mezi nejlepších 8 týmů v republice), který jsme si zajistili gólem v posledních vteřinách utkání. Takové vzpomínky a emoce nám už nikdo nevezme. Nejhorším momentem sezony bylo určitě její přerušení vlivem pandemie, ale všichni jsme se s tím statečně "poprali" a v květnu jsme se opět sešli na jednom hřišti.
FC Tempo Praha - SK Slavia Praha
Většina kluků pracovala poctivě. Posílali jsme jim videa s různými fotbalovými i pohybovými úkoly. To pak také bylo součástí hry, kterou kluci hráli mezi sebou. Hrou jsme se inspirovali u ročníků 2010 a 2011. S kluky jsme komunikovali prostřednictvím jejich rodičů, protože většina z nich ještě nemá svůj telefon nebo sociální síť. Doufám, že bez toho ještě dlouho vydrží!
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Celkově tyto schůzky vnímám velmi pozitivně. Nejenže si díky nim utváříme společnou klubovou koncepci a dobře se tam najíme, ale hlavně si vytváříme přátelské vztahy s ostatními trenéry, které pak mají vliv na chod celého klubu a také na naše hráče. Letošní novinkou je rozdělení schůzek na přípravkové, žákovské a dorostenecké. Díky tomu je možné jít více po detailech v jednotlivých ročnících, a to se současnou zpětnou vazbou trenérů z ročníků blízko nás. Aktuálně bych na těchto schůzkách nic neměnil.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Jelikož jsem jako trenér ještě všechny tyto přechody pořádně nezažil, tak to asi nedokážu odborně zhodnotit. Ale myslím si, že fotbalová cesta, kterou jdeme v rámci republiky má určitou logiku a opodstatnění.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
V trenérství i osobnostně se měním hodně s každým rokem v Praze a na Tempu. V počátku trénování jsem se moc neprojevoval. Postupně jsem jako asistent začínal získávat více sebedůvěry, ale názory na hru a určité herní situace byly mnohdy spíše nevědomky převzaté od hlavního trenéra. Až s přechodem k vlastnímu ročníku jsem začal nad hrou přemýšlet podle sebe a podle svého náhledu na hru se snažím také vést své hráče. V současnosti se snažím najít rovnováhu mezi demokratickým vedením a určitou striktností v daných situacích.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
S přístupem dětí i rodičů v našem týmu jsme převážně spokojeni. Samozřejmě se vždycky najdou výjimky, které rovnováhu v týmu narušují, ale myslím si, že kluci v našem týmu hrají fotbal pro radost ze hry, to je pro mě hodně důležité. Samozřejmě každý z kluků s trochu jinými dílčími cíli. Doufám, že tomu tak bude i nadále.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Podobně jako v loňském roce bych chtěl poděkovat vedení za neustále zlepšující se podmínky v klubu. Dále chci poděkovat kolegům trenérům za super sezónu plnou skvělých momentů a rodičům za přístup, který k fotbalu vlastních dětí mají. Myslím si, že si Tempo každým dalším rokem píše svou zajímavou novodobou historii navzdory pražským ligovým velkoklubům!