FC Tempo Praha
U7: Hodnocení sezony
25.6.2020 20:09
redakce
Ročník 2013 pod vedením trenéra Dominika Kadlece v uplynulé sezoně především poznával zákonitosti fungování týmu.
Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
V této sezóně jsme vytvářeli vlastně nový tým. Kluci i rodiče se seznamovali s fungováním fotbalového týmu v takovém tom tradičním režimu, který přináší oproti školičce: plánování dle fotbalového kalendáře, omlouvání absencí na tréninku a zápase a snahu se těmto absencím vyhnout. Hledali jsme složení realizačního týmu tak, aby se klukům co nejlépe mohl věnovat. Vzhledem k vysokému počtu děti na počátku jsme museli vybrat, které kluky si necháme pro další sezóny, což nebylo jednoduché. Toto bylo spíše ze strany organizační. V samotné sportovní přípravě jsme chtěli, aby kluci na trénincích a v zápasech nacházeli přátelství, prožitek, pohyb, pocit úspěchu a příklad. Tak, aby je fotbal co nejvíce chytili a chtěli u něj zůstat nadále, ale zároveň, aby přitom docházelo k učení a byli jsme na fotbalovém hřišti nyní i v budoucnosti úspěšní.
FC Tempo Praha - AC Sparta Praha
Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Co se týká přivykání na nový režim, tak rodiče se přizpůsobili velmi rychle a málokdy se stane, že by někdo chyběl a já nevěděl proč. Zároveň i absence na utkáních či trénincích je nízká. Pár dní před vyplňováním tohoto dotazníku nám na trénink hrozně pršelo a na tréninku bylo 24 kluků. Ani v zimě jsme se nepotýkali s tím, že by se kluci hromadně omlouvali z venkovního tréninku, což se někdy stává. Myslím si, že rodiče si jsou vědomi toho, že tyto podmínky klukům budují imunitu a zároveň je i učí překonávat nepříznivé podmínky, a tedy vlastně přijít je v zájmu děti. Pokud jsou podmínky již hodně nepřívětivé, tak samozřejmě aktivitu rušíme. Myslím, že se nám dobře osvědčil i systém, kdy rodiče dostávají rozpis utkání třeba na tři měsíce dopředu a vědí, kdo na které půjde. Potom se mohou programu přizpůsobit. Často vídáme, že trenéři v klubech již u těchto dětí oznamují nominaci v pátek po tréninku. To, si myslím, je poněkud nešťastné pro všechny strany.
Co se týká realizačního týmu, tak od začátku sezóny fungujeme ve složení já, Tomáš Komoň, Petr Zeman, Petr Verner, Michal Vrňák a Milan Beneš. Všichni trenéři chodí co nejvíc to jde, a tak jsme na tréninku většinou alespoň ve čtyřech, což je super. Můžeme trénink pravidelně dělit do tří skupin. Petr Zeman a Milan Beneš také absolvovali kurz trenérské C licence. Škoda jen, že Tomáš se přestěhoval, a od nové sezóny s námi již nebude.
Co se počtu dětí týká, bylo to těžké, s několika kluky jsme se museli rozloučit a některé nové zájemce odmítnout. Ovšem abychom udrželi kvalitu přípravy, je potřeba držet počet děti optimálně na 24 dětech, 30 a více už je problematické. Snažili jsme se, abychom se domluvili s rodiči kluků, kteří museli odejít po dobrém, a aby měli třeba půl roku čas situaci vyřešit. Zároveň jsme se snažili vybrat s čistým svědomím podle toho, jak kluky fotbal baví a jaký mají potenciál do budoucna. Samozřejmě takovou zprávu neslyší nikdo rád. Přece jen odchod v tomto věku je ještě přijatelnější, než když kluci odchází třeba v 10 nebo 11 letech, to se jim odchází hůře. Máme v týmu momentálně některé velmi šikovné kluky a některé kluky, kteří jsou možná zatím nenápadní (výška nebo začali hrát později), ale v budoucnu budou dobří. Také máme v týmu pár kluků, kteří jsou pozadu, ale jelikož je fotbal baví a prostor pro ně tu teď je, tak u nás pokračují a třeba ztrátu, kterou mají, doženou. Teď je důležité držet se pohybu, prožitku, pocitu úspěchu, přátelství a příkladu tak, aby kluci fotbal dělali rádi a ruku v ruce s tím je rozvíjet a třeba o někom z kluků v budoucnosti uslyšíme.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Pokračovat v tom, co jsem zmínil výše. Vytvořit kolektiv trenérů, rodičů a dětí, kteří budou na věc nahlížet alespoň podobně. Novinkou budou pravidelná utkání v soutěžích 4+1, kdy budeme hrát soutěž Elite na dvě hřiště a k tomu další soutěž na jedno hřiště. Jde nám o to, aby v tomto věku všichni hráli a optimálně zápasy přiměřené své úrovni. Věřím, že rodiče pochopí, když někdo z kluků nebude hrát třeba v utkáních Elite, protože to pro jeho úroveň v danou chvíli nebude. Kluci to zase tak moc neřeší, spíše to obvykle řeší rodiče. V utkáních nám půjde o to kluky rozvíjet a pokud možno ruku v ruce s tím i vyhrávat. Ta výhra tam bude hlavně pro kluky, pro nás tam bude to, jak se nám kluci zlepšují. Na výsledek se tedy hrát bude, ale nebude to jediné, co nás zajímá.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Tuto otázku nedokážu zodpovědět.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Pro mě jako trenéra je vždy nejhorší oznamovat někomu, že s námi nemůže hrát. Nejlepší momenty jsou například vidět radost u kluků z každé vstřelené branky, a že jich soupeřům nasázeli dost, když kluky něco učíme a oni to pak úspěšně praktikují. Velmi se mi líbilo, že jsme se na Tempoden sešli v počtu snad dvaceti kluků a aktivně se zapojili do turnaje rodičů, kde jsme skončili druzí. Tato akce nebyla povinná a přesto o ni byl velký zájem.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Nejdříve jsme vyčkávali, co bude. Když to vypadalo, že nepůjde jen o krátkou pauzu, tak jsme klukům zadali úkoly, co procvičovat. Když bylo jasné, že pauza bude delší a domácí motivace něco dělat upadá, tak jsme zorganizovali hru zaměřenou na rozvoj dovedností. Kluci posílali videa úkolů do skupiny na whatsapp. Vlastně posílali je spíše rodiče a hra byla pro rodiče náročná v tom, aby umožnili klukům trénovat a natáčeli je. To byla taková ukázka toho, že máme v týmu několik kluků i rodičů, kteří opravdu chtějí. Nakonec jsme kromě vítězů, kteří došli do cíle jako první, odměnili všechny, kteří do cíle dojeli. Náročnost úkolů totiž nebyla často vůbec jednoduchá. Díky tomu jsme se po obnovení organizovaného tréninku mohli zaměřit hlavně na hraní fotbalu.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Jako ten, který zaštiťuje schůzky přípravek říkám, že přínosné jsou. Samozřejmě některé jsou povedenější, některé méně, ale jsem zastáncem toho, že i pokud není zrovna žádné aktuální téma k rozebrání, tak je dobré si sednout a projít si trénink či zápas. Abychom si všichni připomněli principy tréninku a hry, které chceme mít. V karanténě se nám takto povedlo zhlédnout tréninky z jiných klubů a i já pokud takový trénink vidím, tak si ujasním, které věci v tréninku chci či nechci. Škoda, že se nám kvůli koroně nepodařilo natočit vlastní utkání a tréninky, které bychom rozebrali. Myslím si, že jsme jako trenéři v této sezóně až do kategorii U13, kam jsem viděl, byli naladěni na stejnou vlnu a přestože někdo může říct, že nemáme koncepci na papíře, tak ji máme stejnou v hlavě. Nyní ji dáváme i na papír. Je dobře, že na konci sezóny proběhla i společná schůzka, přestože s převahou vyšších kategorií. Je třeba, aby trenér věděl, co se děje nahoře i co se děje dole. Zkrátka je potřeba mít otevřené postavení a vidět toho co nejvíc, nepřebírat míč zády do hry.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Rozhodně ano. Na počátku mnoho lidí protestovalo, nyní jsme si na to zvykli a všem to přijde normální. Není třeba na tom nic měnit. Můžeme se ptát, jestli nejít na 7+1 třeba už v U11 a na velké hřiště také o rok dřív nebo jestli v U13 nezařadit hru od vápna k vápnu. Když se nad tím zamyslíme, tak z hlediska organizace je současné nastavení nejrozumnější varianta. Hlasy, které zaznívají, že pro ty poslední ročníky jsou hřiště malá, nejsou tak úplně pravdivé. Stále se velmi často setkávám s tím, že týmy staví hřiště menší, než je pravidlech a nebo na té nejnižší hranici. Stačí, když budeme hřiště v posledních ročnících stavět na té hranici maximálních rozměrů. Jsem rád, že naši trenéři jsou schopní, když někam přijedou a je připravené malé hřiště, jít za soupeřem, upozornit ho a hřiště zvětšit.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Od svých začátku se stále vzdělávám, získal jsem mnoho praktických zkušeností. V příštím roce mě čeká studium licence Profi trenér mládeže, na to se velmi těším. Myslím, že s tím, jak jsem trénoval, když jsem začínal, se to nedá srovnávat. Největší rozdíl je zcela jistě v tom, že jsem se proti svému mládí zklidnil.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Tuto otázku jsem vlastně zodpověděl již výše. Myslím, že tato sezóna se opravdu povedla. Byl bych rád, kdyby alespoň stejně úspěšná byla i ta další.
FC Tempo Praha - AC Sparta Praha
Co se týká přivykání na nový režim, tak rodiče se přizpůsobili velmi rychle a málokdy se stane, že by někdo chyběl a já nevěděl proč. Zároveň i absence na utkáních či trénincích je nízká. Pár dní před vyplňováním tohoto dotazníku nám na trénink hrozně pršelo a na tréninku bylo 24 kluků. Ani v zimě jsme se nepotýkali s tím, že by se kluci hromadně omlouvali z venkovního tréninku, což se někdy stává. Myslím si, že rodiče si jsou vědomi toho, že tyto podmínky klukům budují imunitu a zároveň je i učí překonávat nepříznivé podmínky, a tedy vlastně přijít je v zájmu děti. Pokud jsou podmínky již hodně nepřívětivé, tak samozřejmě aktivitu rušíme. Myslím, že se nám dobře osvědčil i systém, kdy rodiče dostávají rozpis utkání třeba na tři měsíce dopředu a vědí, kdo na které půjde. Potom se mohou programu přizpůsobit. Často vídáme, že trenéři v klubech již u těchto dětí oznamují nominaci v pátek po tréninku. To, si myslím, je poněkud nešťastné pro všechny strany.
Co se týká realizačního týmu, tak od začátku sezóny fungujeme ve složení já, Tomáš Komoň, Petr Zeman, Petr Verner, Michal Vrňák a Milan Beneš. Všichni trenéři chodí co nejvíc to jde, a tak jsme na tréninku většinou alespoň ve čtyřech, což je super. Můžeme trénink pravidelně dělit do tří skupin. Petr Zeman a Milan Beneš také absolvovali kurz trenérské C licence. Škoda jen, že Tomáš se přestěhoval, a od nové sezóny s námi již nebude.
Co se počtu dětí týká, bylo to těžké, s několika kluky jsme se museli rozloučit a některé nové zájemce odmítnout. Ovšem abychom udrželi kvalitu přípravy, je potřeba držet počet děti optimálně na 24 dětech, 30 a více už je problematické. Snažili jsme se, abychom se domluvili s rodiči kluků, kteří museli odejít po dobrém, a aby měli třeba půl roku čas situaci vyřešit. Zároveň jsme se snažili vybrat s čistým svědomím podle toho, jak kluky fotbal baví a jaký mají potenciál do budoucna. Samozřejmě takovou zprávu neslyší nikdo rád. Přece jen odchod v tomto věku je ještě přijatelnější, než když kluci odchází třeba v 10 nebo 11 letech, to se jim odchází hůře. Máme v týmu momentálně některé velmi šikovné kluky a některé kluky, kteří jsou možná zatím nenápadní (výška nebo začali hrát později), ale v budoucnu budou dobří. Také máme v týmu pár kluků, kteří jsou pozadu, ale jelikož je fotbal baví a prostor pro ně tu teď je, tak u nás pokračují a třeba ztrátu, kterou mají, doženou. Teď je důležité držet se pohybu, prožitku, pocitu úspěchu, přátelství a příkladu tak, aby kluci fotbal dělali rádi a ruku v ruce s tím je rozvíjet a třeba o někom z kluků v budoucnosti uslyšíme.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Pokračovat v tom, co jsem zmínil výše. Vytvořit kolektiv trenérů, rodičů a dětí, kteří budou na věc nahlížet alespoň podobně. Novinkou budou pravidelná utkání v soutěžích 4+1, kdy budeme hrát soutěž Elite na dvě hřiště a k tomu další soutěž na jedno hřiště. Jde nám o to, aby v tomto věku všichni hráli a optimálně zápasy přiměřené své úrovni. Věřím, že rodiče pochopí, když někdo z kluků nebude hrát třeba v utkáních Elite, protože to pro jeho úroveň v danou chvíli nebude. Kluci to zase tak moc neřeší, spíše to obvykle řeší rodiče. V utkáních nám půjde o to kluky rozvíjet a pokud možno ruku v ruce s tím i vyhrávat. Ta výhra tam bude hlavně pro kluky, pro nás tam bude to, jak se nám kluci zlepšují. Na výsledek se tedy hrát bude, ale nebude to jediné, co nás zajímá.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Tuto otázku nedokážu zodpovědět.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Pro mě jako trenéra je vždy nejhorší oznamovat někomu, že s námi nemůže hrát. Nejlepší momenty jsou například vidět radost u kluků z každé vstřelené branky, a že jich soupeřům nasázeli dost, když kluky něco učíme a oni to pak úspěšně praktikují. Velmi se mi líbilo, že jsme se na Tempoden sešli v počtu snad dvaceti kluků a aktivně se zapojili do turnaje rodičů, kde jsme skončili druzí. Tato akce nebyla povinná a přesto o ni byl velký zájem.
Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Nejdříve jsme vyčkávali, co bude. Když to vypadalo, že nepůjde jen o krátkou pauzu, tak jsme klukům zadali úkoly, co procvičovat. Když bylo jasné, že pauza bude delší a domácí motivace něco dělat upadá, tak jsme zorganizovali hru zaměřenou na rozvoj dovedností. Kluci posílali videa úkolů do skupiny na whatsapp. Vlastně posílali je spíše rodiče a hra byla pro rodiče náročná v tom, aby umožnili klukům trénovat a natáčeli je. To byla taková ukázka toho, že máme v týmu několik kluků i rodičů, kteří opravdu chtějí. Nakonec jsme kromě vítězů, kteří došli do cíle jako první, odměnili všechny, kteří do cíle dojeli. Náročnost úkolů totiž nebyla často vůbec jednoduchá. Díky tomu jsme se po obnovení organizovaného tréninku mohli zaměřit hlavně na hraní fotbalu.
Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Jako ten, který zaštiťuje schůzky přípravek říkám, že přínosné jsou. Samozřejmě některé jsou povedenější, některé méně, ale jsem zastáncem toho, že i pokud není zrovna žádné aktuální téma k rozebrání, tak je dobré si sednout a projít si trénink či zápas. Abychom si všichni připomněli principy tréninku a hry, které chceme mít. V karanténě se nám takto povedlo zhlédnout tréninky z jiných klubů a i já pokud takový trénink vidím, tak si ujasním, které věci v tréninku chci či nechci. Škoda, že se nám kvůli koroně nepodařilo natočit vlastní utkání a tréninky, které bychom rozebrali. Myslím si, že jsme jako trenéři v této sezóně až do kategorii U13, kam jsem viděl, byli naladěni na stejnou vlnu a přestože někdo může říct, že nemáme koncepci na papíře, tak ji máme stejnou v hlavě. Nyní ji dáváme i na papír. Je dobře, že na konci sezóny proběhla i společná schůzka, přestože s převahou vyšších kategorií. Je třeba, aby trenér věděl, co se děje nahoře i co se děje dole. Zkrátka je potřeba mít otevřené postavení a vidět toho co nejvíc, nepřebírat míč zády do hry.
Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Rozhodně ano. Na počátku mnoho lidí protestovalo, nyní jsme si na to zvykli a všem to přijde normální. Není třeba na tom nic měnit. Můžeme se ptát, jestli nejít na 7+1 třeba už v U11 a na velké hřiště také o rok dřív nebo jestli v U13 nezařadit hru od vápna k vápnu. Když se nad tím zamyslíme, tak z hlediska organizace je současné nastavení nejrozumnější varianta. Hlasy, které zaznívají, že pro ty poslední ročníky jsou hřiště malá, nejsou tak úplně pravdivé. Stále se velmi často setkávám s tím, že týmy staví hřiště menší, než je pravidlech a nebo na té nejnižší hranici. Stačí, když budeme hřiště v posledních ročnících stavět na té hranici maximálních rozměrů. Jsem rád, že naši trenéři jsou schopní, když někam přijedou a je připravené malé hřiště, jít za soupeřem, upozornit ho a hřiště zvětšit.
V čem jste za poslední dobu ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Od svých začátku se stále vzdělávám, získal jsem mnoho praktických zkušeností. V příštím roce mě čeká studium licence Profi trenér mládeže, na to se velmi těším. Myslím, že s tím, jak jsem trénoval, když jsem začínal, se to nedá srovnávat. Největší rozdíl je zcela jistě v tom, že jsem se proti svému mládí zklidnil.
Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Tuto otázku jsem vlastně zodpověděl již výše. Myslím, že tato sezóna se opravdu povedla. Byl bych rád, kdyby alespoň stejně úspěšná byla i ta další.