9.9.2019 10:24   Antonín Plachý  

Utkání s Děčínem jsme pojali zaprvé jako příležitost mít klid v zakončení a opravdu při střele mířit. To bylo nejčastější, o čem jsme se s kluky na střídačce bavili. Přesto tam bylo pět až šest gólů, kdy to bylo prostě jen nastřeleno doprostřed ránou a nějak to prošlo. Takové střely by samozřejmě časem byly k ničemu. Snaha je vychovat střelce, kteří budou rychlí, ale klidní zároveň. To je v zakončení to nejtěžší.

Druhou příležitost, jak kluky posunout o kus dál, jsme udělali v poslední třetině, kdy jsme chtěli stáhnout obranu co nejníže a pak po zisku míče přejít do co nejrychlejšího protiútoku tak, aby kluci opravdu nabíhali tak, jak je aktuálně výhodné. Naučit se tyto rychlé brejky je veledůležité pro zápasy, kdy zkrátka budeme pod tlakem. Párkrát se to povedlo a utkání i v tomto splnilo svůj účel.

Leckdo doma sleduje tabulku a těší ho, že jsme nahoře. Je to přirozené a samozřejmě je dobře, pokud z toho mají kluci radost. Musí chtít vyhrávat každý zápas a každý souboj v něm. Tuhle přirozenou soutěživost je třeba rozvíjet a vlastně se jí tak učit i ovládat. Nezbláznit se ani z prohry, ani z výher. Obojí je součást sportu i života. Nám trenérům jde ve hře v první řadě o to, aby se kluci naučili pochopit hru a jak se v ní chovat. Tedy jakou kličku použít v rychlosti, jakou ve stísněném prostoru, jak hrát tvrdě a nefaulovat. Zkrátka nám jde o tu cestu, jak vítězství dosáhnout. I z toho pohledu jsou pro nás obě soutěže stejně důležité a stejně tak se s kluky bavíme. Je úplně jedno jestli hrají s Děčínem, se Slavií, či tréninkově proti sobě. Má to být vždy stejná zábava a vždy maximální nasazení.