Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Vzhledem k tomu, že jsem přicházel do Tempa po polovině sezóny, kde tým získal 17 bodů, tak cíl byl jednoznačný a to zachránit se. Situace po podzimní části soutěže nebyla dobrá, ale ani nikterak dramatická. Tým se po polovině soutěže pohyboval na hranici sestupu, a tak úkol byl jednoznačně definován jako záchrana. Samozřejmě po odchodu některých opor také mladý tým konsolidovat, pokud možno posílit. V neposlední řadě hrát i atraktivní a kombinační fotbal.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Bohužel ten hlavní cíl se nepodařil a to pouze o jeden jediný bod. Což je obrovská škoda. Muži A získali v sezóně 39 bodů a to znamenalo poslední sestupové místo. Poslední tým, který nesestoupil byla SK Hostivař se 40 body, následovala je rezerva Viktorie Žižkov též se 40 body. Další dílčí cíle se podařilo naplnit z poloviny. Ve většině utkání jsme hráli kombinační, líbivý fotbal, který ale ne vždy přinesl body, což v mužské kategorii i na této úrovni je třeba, navíc když v soutěži sestupují čtyři týmy.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Samozřejmě se co nejrychleji vrátit do Pražského přeboru. Tým, lidé okolo týmu, zázemí a prostředí, které tito lidé na Tempu vytvořili, si to jistě zaslouží. Dle mého názoru tým také doplnit, aby byl schopen daleko lépe čelit nástrahám, které na této úrovni jsou. V týmu je mnoho mladých fotbalistů s budoucností, kteří potřebují také získat zkušenosti, které se nedají koupit, ale získávají se postupem v těžkých utkáních a od starších spoluhráčů, kterých v týmu není mnoho.

SK Třeboradice - FC Tempo Praha 6:0

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Předností je hlavně zájem, zápal, mládí a budoucnost. Dále také snaha trénovat a zlepšovat se. Posouvat se a hrát atraktivní fotbal. Nechci příliš mluvit o nejslabší stránce, ale jednou z ní je právě to naivní mládí a zkušenost, někdy chybí i taková "vyčůranost", která ale přichází právě s tou zkušeností. Nevyrovnanost patří k fotbalovému mládí, to je fakt. Na Tempu se fotbal dělá s láskou a charakterem, to je obrovské pozitivum, občas ale chybí na hřišti to umění říct důrazně "NE" soupeři.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší podle mě bylo to, že jsme dokázali hrát fotbal, který každého bavil a dokázali jsme si, že dokážeme porazit i ty nejsilnější soupeře. Nejhorší samozřejmě zklamání po posledním utkání, kdy se sestoupilo. Dále také jakékoli zranění kohokoli v průběhu sezóny.

Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Jak Jindra Vampola, tak Dan Krch odvedli velký kus práce, tím bych jim tady chtěl poděkovat za spolupráci. I kolegům a kamarádům Jardovi Teplanovi a Petru Havlíčkovi za pomoc a spolupráci. Také Liborovi Koubkovi a Petru Dedkovi za maximální vstřícnost. Práci jsme si rozdělovali tak, jak bylo potřeba. Jak úvod v tréninku, tak hlavní část jsme měli rozdělenou vždy tak, aby vyhovovala hlavně hráčům a byli co nejlépe připraveni na utkání a dál se zlepšovali ve svých činnostech a dovednostech. Podobné to bylo i během zápasů.

Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
Nechci se bavit o atributech, dovednostech a schopnostech, protože bych musel vyjmenovat ještě větší a větší rychlost, sílu, techniku, taktiku a X dalších jmenovatelů, které znamenají dnešní fotbal. Víc tréninku, víc kompenzace, víc toho a víc jiného. O to mi v tomto odstavci nejde. Nejvíc si myslím, že v dnešním fotbale jde o oddanost tomuto sportu, pokoře a umění naplnění jakéhokoliv potenciálu. Umění naslouchat a hlavně pojmenovat všechny tyto zmíněné věci pravými jmény. Což je sakra těžké. Jde o rovnováhu umění, podmínek, možnostech a hlavně chtíče najít si tu svojí správnou cestu. Zároveň není čas na alibismus, ale na profesionalismus, na té či oné úrovni. To je dnešní fotbal podle mě.

Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěl vzít od jiného a proč?
Těžká otázka. Na Tempu, co jsem měl možnost vidět hlavně dorostenecké kategorie a žákovskou nejstarší kategorii, tak se mi líbil nejvíc herní projev, jako takový, že fotbal je fotbal a hra je hra. Snaha o kombinaci, hrát po zemi a technicky, navíc, že mají kluci radost, že jsou na hřišti a mají zájem se zlepšovat, být lepší a rychlejší ve všech činnostech. Že naslouchají svým trenérům a snaží se realizovat také to, co se na tréninku naučí. Tohle bylo i patrné u kategorie chlapů, i když jsme hráli o záchranu a některé tyto pojmenované věci a činnosti dělat není zrovna jednoduché.

Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Chtít se zlepšovat, poctivě trénovat, naslouchat, dát do všeho maximum úsilí a mít taky trochu štěstí.

Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Vážím si vlastního hřiště, otevřenosti areálu a vlastního zázemí (kabiny, sprchy). Zní to možná hloupě, ale toto není samozřejmost. Stačí se podívat jinam, nebo být někdy někde jinde. Možnost trénovat, jak na umělém povrchu tak přírodní trávě, v podstatě neomezeně. Na druhou stranu mi trochu chybělo osvětlení na travnaté ploše, ale nedělal bych z toho drama.