10.7.2019 22:25   redakce  

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Hlavním cílem bylo jednoznačně stmelit kabinu. Spojovaly se dva ročníky 2002 a 2003. Jelikož hráči ročníku 2002 v minulé sezóně zvítězili v této soutěži, tak dalším cílem bylo, aby dokázali správně vést a učit mladší kluky. Mladší kluci měli nastavovat intenzitu tréninku a snažit se překonávat kvalitu starších kluků. Společně tak hráči měli vytvořit optimální prostředí pro další rozvoj. Cílem samozřejmě bylo obhájit prvenství v tabulce z minulé sezóny.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Začátek sezóny vypadal velice nadějně, kdy se kluci snažili k sobě hledat nějakým způsobem cestu. Starší měli tendenci mladší učit a vést je, otázkou je, jak to přijímali ti mladší, neboť jejich aktivita z tohoto pohledu nebyla vůbec vysoká. Postupem času se začali hráči partičkovat a týmového ducha bylo obtížné nastavit. Tréninky byly čtyřikrát týdně, v průměru hráči chodili třikrát. Od zimní sezóny jsme snížili počet týmových tréninků na tři a nechali jeden individuální - pro hráče, kteří měli zájem trénovat. Beru to na sebe jako velkou chybu, neboť docházka u některých hráčů se snížila pouze na dva tréninky týdně. Přístup a morálka některých hráčů výrazně upadala, což se samozřejmě projevovalo i na hřišti výsledkově a herně. Jediným potěšujícím faktem byl počet vstřelených branek do sítě soupeřů - 137. Toto číslo ukazuje obrovskou sílu týmu, který nedokázal svůj potenciál naplnit.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Ročník 2002 odchází do staršího dorostu a do mladšího dorostu přichází ročník 2004. Takže cíle budou velice podobné jako v minulé sezóně. Samozřejmě nechceme neustále zapomínat na rozvoj individualit v týmovém výkonu. Co bude velikou výzvou pro kluky, tak jednoznačně vyšší soutěže, kde budou hrát velice kvalitní zápasy. Pro náš realizační tým bude novou výzvou ročník 2006.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Útočná činnost - 137 gólů nikdo jiný v soutěži nenastřílel. Naopak nejslabší stránka týmu byla jednotnost, týmovost a radost z každého vítězství (někdy to bylo těžké, když dvěma rozdílným soupeřům nastřílíte 18 branek).

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejhorším momentem bylo asi zranění Tomáše Husáka v zápase, kdy mu soupeř doslova šlápl do úsměvu. Nejlepším momentem byl domácí zápas se Svitavami, kdy jsme hráli v deseti, soupeř vedl 5:1 a my jsme dokázali zápas zdramatizovat na 5:4 a byl to snad jediný okamžik, kdy jsme fungovali jako tým, který nic nevzdává a jde si za tím, co chce.

Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Tak v prvé řadě patří velké díky všem v realizačním týmu - Šárce Jirákové a Tomáši Zajíčkovi. Šárka skvěle zvládla svoji roli vedoucí, kdy výrazně pomáhala s aktivitami mimo tréninkový proces - výběr peněz, zařizování soustředění, zajišťování ovoce, ubytování na turnaje. Opravdu si cením její práce, kterou vykonávala pro tým. Se Zajdou už spolupracujeme dlouhou dobu, zde mají někdy kluci problém poznat, kdo je hlavní trenér, neboť naše rozhodnutí jsou podobná, a je potřeba, aby je někdy učinil i ten druhý a učil se zodpovědnosti. Škoda, že Zajda má práci na směny, neboť by byl skvělý hlavní trenér, ale třeba i k tomu jednou dojde.

16. Tempácký ples

 Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
Tak jednoznačně to teď bude změna pravidel a sám jsem zvědavý, co to fotbalu přinese. Jinak za mě je to jednoznačně individuální práce s hráči - především s jejich hlavou. Na nejvyšší úrovni už má většina hráčů podobné předpoklady k fotbalu a záleží, jak se poperou s nervozitou či strachem. Když sledujete trenéry nebo hráče jak mluví v televizi, s jakou vášní, tak dalším parametrem je láska k fotbalu a obětování se mu.

Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Projev tempáckých týmů je velice podobný, což je dané podobnou mentalitou nás trenérů. Někdy mi v ní chybí větší vyčůranost, odhodlanost, bít se do konce -někdy jsme moc uspokojení nebo příliš hodní. Hodnocení většiny trenérů soupeře je, že jsme hráli hezký fotbal, ale obvykle bez efektu, bez účinku. Někdy se tomuto způsobu vymykají hráči ročníku 2001 a 2005. V některých zápasech i 2004.

Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Jednoznačně oddanost k fotbalu, přidávat si a snažit se vyhnout alkoholu, diskotékám. To jsou největší nástrahy pro hráče, které je odvádějí od fotbalu - jednak to přináší konec hráčů s fotbalem nebo zhoršení tréninkové morálky či samotného přístupu k tréninku. Hlava je zaměřená na to, kde jsem byl, s kým jsem byl a co jsem dělal - není nastavená na trénink, na fotbal. Dalším důležitým faktorem je, že hráči se v tomto věku rozhodují, co budou dělat - větší nastavení směrem ke škole, což nemůžeme hráčům a především na naší úrovni upírat.

Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Musím říci, že máme jeden z nejkrásnějších areálů a k tomu v dobré oblasti. Vedle je les, okolo nás sídliště, což je super. Dále si vážím všech trenérů, kteří u nás trénují, protože takovou partu nám mohou kdekoliv závidět. Snažíme si vycházet vstříc, pomáhat si a spolupracovat - takže je radost denně trenéry potkávat. Dalším pozitivem je, že v klubu funguje fyzioterapeutka (i když teď je na mateřské) a od nové sezóny budeme moci využívat v tréninku trenéra brankářů a kondičního trenéra. Co mi chybí? Jednoznačně místnost na pomůcky, aby se daly srovnat a zbytečně se neničily. Dále prostory na dresy, abychom se netlačili v trenérské místnosti. Dále odlišit míče jednotlivých kategorií, protože pokud nebudou mít týmy jinou značku nebo barvu míčů, tak míče nikdy nedáme do kupy.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Rozhodně bychom chtěli poděkovat klukům v mladším dorostu a popřát jim hodně štěstí v jejich dalších životech či kariérách. Rozhodně to nebudou mít nikde jednoduché, ale záleží pouze na nich, jak naloží se svými příležitostmi, které jim život nadělí. Věříme, že budou pořád dělat fotbal pro radost a zábavu, ale podpořenou stoprocentním přístupem k tréninkům či zápasům, protože dělat něco napůl nemá cenu - především, když to máte rádi. 

Chtěl bych poděkovat všem trenérům na Tempu, kteří věnují spoustu času, úsilí a dovedností do rozvoje našich malých fotbalistů. Někdy to však přináší velké starosti a vrásky na čele.

Děkujeme, že rodiče u nás se svými dětmi tráví spoustu času, že dětem fandí a vytváří v klubu rodinnou atmosféru, která je pak příjemná pro nás všechny, kteří do areálu Tempa chodíme. Zde bych rodičům vzkázal, ať jsou trpěliví a vždy respektují rozhodnutí trenéra. Trenér nikdy nechce žádnému dítěti ublížit či mu bránit v rozvoji, rovněž pro něho nejsou jednoduchá rozhodnutí, zda má vzít toho či onoho chlapce na turnaj či zápas. Musí však rozhodnout a jeho rozhodnutí je potřeba plně respektovat.

Dále bychom chtěli poděkovat vedení, které pro nás vytváří výborné podmínky.