9.7.2019 23:07   redakce  

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Jako každý rok bylo cílů mnoho a všechny byly orámované tím dlouhodobým cílem - výchovou hráčů po osobnostní a herní stránce s maximálním zaměřením na jednotlivce. Šlo o poslední rok v žákovské kategorii, takže kluci už by měli zvládat skoro všechno a jen to zdokonalovat a víc a víc zabalovat do týmového podání. Kdybych měl vybrat jednotlivé cíle, tak určitě posunout nejlepší hráče na takovou úroveň, aby se mohli poprat o místo ve větším klubu. Dál hrát maximálně herní fotbal s odvahou na míči a tlačit se neustále dopředu. Někde v koutku duše bylo cílem atakovat v soutěži první trojku.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Ten dlouhodobý cíl vychovávat se myslím podařil, a to hodnotím za celé čtyři roky, jelikož u týmu jako trenéři končíme. V týmu je hodně osobností, které se nebojí vzít zodpovědnost na sebe, umí o hře přemýšlet a dokážou ostatní vést jako lídři. Hráče do větších klubů jsme posunuli - Pavel Hrdlička od zimy úspěšně válčí v ligových Teplicích, Martin Bašta po průběžném přechodu v létě definitivně oblékne sparťanský gólmanský dres a své místo ve vyšší soutěži si snad vybojuje i Honza Kačer. A v týmu jsou i další kluci, kteří mohou být do budoucna zajímaví. Pokud jde o naši hru, tak kluci v mnoha zápasech ukázali, že umí hrát opravdu dobrý fotbal, ve kterém si diváci všimnou šikovných hráčů. Samozřejmě ne v každém zápase, ale herně to bylo celkově slušné na podzim i na jaře, bohužel na podzim jsme nedávali góly. Na jaře jsme jich vstřelili dvakrát víc, ale zase se nám nevyhnuly dvě zbytečné ztráty, takže jsme první trojku neatakovali.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Konkrétní cíle musí nastavit nový realizační tým. Kluky čeká přechod do dorostenecké kategorie, kde si budou muset zvyknout na vyspělejší a důraznější hru. Navíc se na Tempu bude hrát liga, což bude pro některé úplně jiný level fotbalu. A ještě k tomu budou kluky pokoušet lákadla, která k tomu věku patří. Takže za mě by cílem mělo být, aby všechny fotbal pořád bavil, naplňoval je a chodili na tréninky za fotbalem a za dobrou partou do kabiny.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Herní předností je určitě přechodová fáze, charakterovou výborná parta a skoro bych už i řekl, že pracovitost. Nejslabší stránkou ve hře jsou první doteky.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem byl za mě celý konec sezóny. V posledních čtyřech zápasech jsme si mohli zařvat vítězný pokřik a týden po posledním mistráku vyrazili na víkend na Vysočinu, kde to bylo super a všichni si týmový výlet užili. Nejhorším momentem asi bylo pár debaklů, které jsme schytali v zimní přípravě, kdy jsme hráli proti silným soupeřům, kterým můžeme konkurovat, jen když se sejdeme všichni a v dobrém rozpoložení. To se nestalo.

Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Já zastřešuji a organizuji celý tréninkový proces, takže plánuji, co se kdy bude dělat a kam má vše směřovat. Láďa Funk a Michal Špaček mi v tom oponují, ale finální rozhodnutí je na mně. O sestavě a dalších rozhodnutích se bavíme společně. Láďa je zodpovědný za kondiční přípravu - sílu, rychlost, atletiku, koordinaci a kompenzaci, ale připravuje a koučuje i fotbalová cvičení. Michal byl pro mě obrovsky důležitý, i když třeba přímo nevedl tréninky, tak pozoroval, komunikoval s hráči a dával mi takový "otcovský" pohled, který je strašně důležitý pro nás trenéry, kteří ještě nemáme vlastní děti.



Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
Těch změn je podle mě spousta, celkově se dá říct, že se fotbal zrychluje a klade větší důraz na kondiční připravenost - nejen běžecky, ale i silově. Všechny úspěšné týmy hrají maximálně organizovaně, není to žádný hurá fotbal. Z detailů, kterých si všímám, bych vybral asi částečný návrat k prvkům osobní obrany, kdy týmy hodně brání a presují jeden na jednoho a opravdu dostupují nesmírně rychle. Taky si všímám, že se ty největší týmy v nejlepších ligách a v nejtěžších zápasech nebojí rozehrávat a hrát na velké riziko po zemi, zatímco u nás v Česku se bojíme chyb a nakopáváme míče nahoru, a to i v zápasech dětí, kde jde v podstatě "o nic".

Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Myslím, že všechny týmy se snaží o dominantní hru na míči, o odvážnou hru směrem dopředu, v níž mají kluci volnost a jsou podporováni v odvážných řešeních. Možná jsme ale často až příliš hodní a nejdeme za vítězstvím tolik, jak by se mělo. Myslím, že jako U15 vynikáme oproti ostatním organizací hry a výstavbou (rozehrávkou). Od mladších kluků z U14 bych si chtěl vzít kvalitu, dravost a rozhodnost ve finální třetině.

Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Myslím, že v kategorii starších žáků výkonnost hodně ovlivňuje růst kluků a tělesné změny. Biologicky vyzrálejší kluci mají pochopitelně výhodu, těží z ní silově a i mentálně jsou napřed. Menší kluci to mají těžší, na druhou stranu i v dospělém fotbale je výška výhodou a často říkám, že pokud tým nemá na ose stoper-střed-hrot vyspělé hráče, má obrovský handicap, může jen těžko uspět a hra v takovém případě není moc rozvíjející. Ve starších žácích se taky poprvé ukazuje, že jen talent nerozhoduje. Kluci, kteří dřív dominovali a třeba nejdou tolik tréninkově nahoru, strádají a naopak se víc a víc prosazují ti, co poctivě pracovali a neustále se zlepšovali.

Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu?  Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Moc si vážím hlavně toho, že jsme všichni na jednom místě. Když jdu na trénink a přijdu na Tempo, vidět a slyšet desítky dětí na tréninku, to je paráda. Naopak v zimě, když jsou týmy schované v tělocvičnách a Tempo tolik nežije, jsem smutnější. Areál máme výborný, je radost sem chodit a přál bych si, aby si podmínek kluci a rodiče trošku víc vážili. Já jsem spokojený, ale když už bych měl říct nějaká přání, tak úplně super, ale asi to není příliš reálné, by byl menší travnatý "vytěžovací" plácek, kde by mohla být třeba jedna tréninková skupinka. Další přání je o malinko větší tělocvična, kde by se dal udělat hezký trénink aspoň pro 12 hráčů. A nebo místnost, kam by se pořídil třeba pingpongový stůl, pár křesílek a sedaček, kde by mohli kluci trávit čas před tréninkem, když přijdou dřív, nebo se pobavit s trenérem v hezkém prostředí. No těch přání je vlastně nakonec dost, ale budu spokojený, i když nic nevyjde.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Jak jsem již říkal, u ročníku 2004 jako trenéři končíme, já osobně po čtyřech letech. Tým jsme přebírali ve stavu, který neodpovídal výkonnosti a pozici klubu. Kádr se nuceně dost obměnil, ten celkový přerod s sebou nesl hodně nepopulárních rozhodnutí. Ale nakonec jsem strašně rád, že jsem tu cestu prožil, a chtěl bych moc poděkovat všem, kteří na ní kluky doprovázeli. Díky patří rodičům, trenérům Láďovi Funkovi a Michalu Špačkovi, ale to největší poděkování mám přímo pro kluky. Několikrát totiž prokázali, že tým je pro ně jejich druhá rodina a že mají srdce na správném místě. Jsem rád, že jsem je mohl poznat a že jsem s nimi mohl pracovat. Někdy to byla práce krušná, ale ta spousta pozitivních momentů za to stála. Takže díky kluci a přeji hodně dalších fotbalových i životních úspěchů!