FC Tempo Praha
U13: Hodnocení sezóny
7.7.2019 22:49
redakce
Po osmi a půl letech se rozloučil s týmem 2006 trenér Dominik Kadlec. Jak viděl poslední sezónu?
Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Cíle jsou pořád stejné, zlepšovat se po všech stránkách. Výsledkové cíle si nedáváme, člověka to potom odvádí od toho, aby plnil ten pravý cíl a to je rozvoj kluků po všech stránkách.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Sezónu lze rozdělit do tří částí. Na podzim se nám nedařilo ani herně jako týmu, ani klukům jako jednotlivcům, v zimě se nám dařilo herně jako týmu i klukům, ale nepřicházely výsledky a na jaře se nám začalo dařit i vyhrávat. Vylepšili jsme ligové postavení, v pražské soutěži jsme suverénně obsadili 2. místo za naším jediným jarním přemožitelem Bohemkou. Bohužel zápasy pražské I.třídy pro nás nebyly přínosem, neboť jsme pravidelně vítězili rozdílem přes deset branek. Odpor nám kromě zmiňované Bohemky kladly už jen dva týmy. V sezóně jsme se zúčastnili finále Ondrášovka Cupu, přivezli 2. místo z turnaje v Drážďanech a zahráli si na Třebíč Open proti slavnému Dinamu Záhřeb, se kterým jsme již ve formě 10+1 prohráli těsných 0:1 za 40 minut hry. Skalpy týmů jako je Vysočina Jihlava, Dynamo Drážďany, Slovan Liberec, FK Teplice a dalších jsou velmi cenné. S jarní částí sezóny panuje spokojenost.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
To je otázka na nového trenéra Jardu Teplana, neboť já po dlouhých osmi a půl letech u kluků končím. Přeji si, aby všichni u fotbalu vydrželi a dařilo se jim na velkém hřišti. Třebíč Open ukázala, že jádro týmu je dobré a kluci nebudou mít problém s přechodem na velké hřiště.
SK Aritma Praha - FC Tempo Praha 4:5
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Často nás v zápasech sráželo neproměňování šancí, během jara se kluci ale zlepšovali a dávali více gólů. Například na Ondrášovce bylo vidět, že soupeři měli proti našim klukům výškovou převahu, to je ale jenom dočasná situace a pro budoucí výkony kluků nepodstatná, byť nyní rozdíl ve vývoji kluků často rozhoduje utkání. Předností týmu je skupina kluků, která je v centru týmu, má ráda fotbal a nevynechá prakticky žádnou akci a na jaře bylo vidět, že se rve na hřišti o každý gól. To u kluků nebývalo zvykem, ale například v zápasech v Třebíči nebo na Ondrášovce, které stály hodně sil, bylo vidět, že jsou kluci ochotní makat až do padnutí.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Těch pozitivních momentů je několik, abych byl konkrétní, tak uvedu postup do finále na turnaji v Drážďanech přes domácí Dynamo nebo prohru 0:1 s Dinamem Záhřeb, kdy jsme podali skvělý výkon, byť jsme nakonec prohráli. Smutný moment byl, když s námi Šimon vyjel na první turnaj a opustil nás hned druhý den v sanitce s otřesem mozku. Úzko mi také bylo, když jsem pro kluky naplánoval turnaje a bylo potřeba, aby v těchto zhruba třech termínech za půl roku byli všichni přítomni a já jsem nakonec den předem řešil, jak to udělat, abychom vůbec hráli. V tu chvíli člověk přemýšlí, jestli to, co dělá, má vlastně smysl. Jestli není lepší mít pár svých vyvolených, se kterými odehraje všechny zápasy a smířit se s tím, že ostatní prostě nehrají. Člověk pak ale pracuje s kluky a vidí, že to má smysl.
Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Jelikož Radim měl již hodně povinností u svého týmu a Tomáš Komoň neměl tolik času, tak jsem většinu věcí řešil já. I tak klukům patří díky za to, že se našemu ročníku věnovali, jak jen jim to jejich čas umožňoval, zejména Radim to měl někdy opravdu náročné. Díky patří i Tomovi Slanymu, který zaskočil jako trenér, když bylo potřeba a jinak si plnil opět spolehlivě své povinnosti vedoucího.
Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
Na jaře jsem ani neměl příliš času sledovat fotbal, přesto jsem si nemohl nevšimnout skvělých výkonů Slavie Praha v pohárech. Snad se ostatní kluby inspirují a budou se snažit předvádět atraktivní, fyzicky náročný fotbal, který předváděla Slavia. Když se může Slavia snažit o "fotbal" v utkáních, kde jde o miliony, tak proč by se o to nemohli snažit ostatní? Bohužel i v naší ligové soutěži bylo vidět dost utkání, kde se soupeř spokojil pouze s "kopanou".
Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Snad všechny týmy se snaží mít hru postavenou na dobrých individuálních výkonech a sledují rozvoj hráče, nikoli výsledek. On totiž výsledek přichází i s tou kvalitou hráčů. Neviděl jsem všechny, ale chci věřit tomu, že to tak je. Od 2005 bychom si chtěli vzít jejich výsledky, od 2012 radost z fotbalu a od mužů jejich nejlepšího hráče Jiřího Nechvílu.
Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Jak jsem zmínil výše, pokud se díváme na úspěch hráče krátkodobě, tak je to jednoznačně akcelerovanost jedince. Velcí hráči hrají v této kategorii prim, i když jsou jinak horší než ti menší, protože vše doženou rychlostí a silou. V dlouhodobém pohledu je třeba vidět také technický, psychologický a taktický faktor výkonu hráče. Pro to být nejlepší dnes už nestačí být jen talentovaný (například rychlý, silný, technický), důležitá je i znalost taktiky a ve stručnosti charakter hráče.
Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Jednoznačně si vážím toho, že je vidět, že se tempácký areál rozvíjí. Takový areál nám může leckdo závidět a stále se plánují různá zdokonalení. Klub však netvoří jen materiál, ale zejména lidé. Myslím si, že nyní je třeba co nejvíce zapracovat na tom, aby trenéři, kteří na Tempu jsou, byli spokojení a neměli tendence z klubu odcházet a to ani po dokončení vysokoškolského studia, při založení rodiny. V areálu mi chybí restaurace, kde bych si po tréninku mohl koupit malinovku za lidovou cenu.:-)
Cíle jsou pořád stejné, zlepšovat se po všech stránkách. Výsledkové cíle si nedáváme, člověka to potom odvádí od toho, aby plnil ten pravý cíl a to je rozvoj kluků po všech stránkách.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Sezónu lze rozdělit do tří částí. Na podzim se nám nedařilo ani herně jako týmu, ani klukům jako jednotlivcům, v zimě se nám dařilo herně jako týmu i klukům, ale nepřicházely výsledky a na jaře se nám začalo dařit i vyhrávat. Vylepšili jsme ligové postavení, v pražské soutěži jsme suverénně obsadili 2. místo za naším jediným jarním přemožitelem Bohemkou. Bohužel zápasy pražské I.třídy pro nás nebyly přínosem, neboť jsme pravidelně vítězili rozdílem přes deset branek. Odpor nám kromě zmiňované Bohemky kladly už jen dva týmy. V sezóně jsme se zúčastnili finále Ondrášovka Cupu, přivezli 2. místo z turnaje v Drážďanech a zahráli si na Třebíč Open proti slavnému Dinamu Záhřeb, se kterým jsme již ve formě 10+1 prohráli těsných 0:1 za 40 minut hry. Skalpy týmů jako je Vysočina Jihlava, Dynamo Drážďany, Slovan Liberec, FK Teplice a dalších jsou velmi cenné. S jarní částí sezóny panuje spokojenost.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
To je otázka na nového trenéra Jardu Teplana, neboť já po dlouhých osmi a půl letech u kluků končím. Přeji si, aby všichni u fotbalu vydrželi a dařilo se jim na velkém hřišti. Třebíč Open ukázala, že jádro týmu je dobré a kluci nebudou mít problém s přechodem na velké hřiště.
SK Aritma Praha - FC Tempo Praha 4:5
Často nás v zápasech sráželo neproměňování šancí, během jara se kluci ale zlepšovali a dávali více gólů. Například na Ondrášovce bylo vidět, že soupeři měli proti našim klukům výškovou převahu, to je ale jenom dočasná situace a pro budoucí výkony kluků nepodstatná, byť nyní rozdíl ve vývoji kluků často rozhoduje utkání. Předností týmu je skupina kluků, která je v centru týmu, má ráda fotbal a nevynechá prakticky žádnou akci a na jaře bylo vidět, že se rve na hřišti o každý gól. To u kluků nebývalo zvykem, ale například v zápasech v Třebíči nebo na Ondrášovce, které stály hodně sil, bylo vidět, že jsou kluci ochotní makat až do padnutí.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Těch pozitivních momentů je několik, abych byl konkrétní, tak uvedu postup do finále na turnaji v Drážďanech přes domácí Dynamo nebo prohru 0:1 s Dinamem Záhřeb, kdy jsme podali skvělý výkon, byť jsme nakonec prohráli. Smutný moment byl, když s námi Šimon vyjel na první turnaj a opustil nás hned druhý den v sanitce s otřesem mozku. Úzko mi také bylo, když jsem pro kluky naplánoval turnaje a bylo potřeba, aby v těchto zhruba třech termínech za půl roku byli všichni přítomni a já jsem nakonec den předem řešil, jak to udělat, abychom vůbec hráli. V tu chvíli člověk přemýšlí, jestli to, co dělá, má vlastně smysl. Jestli není lepší mít pár svých vyvolených, se kterými odehraje všechny zápasy a smířit se s tím, že ostatní prostě nehrají. Člověk pak ale pracuje s kluky a vidí, že to má smysl.
Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Jelikož Radim měl již hodně povinností u svého týmu a Tomáš Komoň neměl tolik času, tak jsem většinu věcí řešil já. I tak klukům patří díky za to, že se našemu ročníku věnovali, jak jen jim to jejich čas umožňoval, zejména Radim to měl někdy opravdu náročné. Díky patří i Tomovi Slanymu, který zaskočil jako trenér, když bylo potřeba a jinak si plnil opět spolehlivě své povinnosti vedoucího.
Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
Na jaře jsem ani neměl příliš času sledovat fotbal, přesto jsem si nemohl nevšimnout skvělých výkonů Slavie Praha v pohárech. Snad se ostatní kluby inspirují a budou se snažit předvádět atraktivní, fyzicky náročný fotbal, který předváděla Slavia. Když se může Slavia snažit o "fotbal" v utkáních, kde jde o miliony, tak proč by se o to nemohli snažit ostatní? Bohužel i v naší ligové soutěži bylo vidět dost utkání, kde se soupeř spokojil pouze s "kopanou".
Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Snad všechny týmy se snaží mít hru postavenou na dobrých individuálních výkonech a sledují rozvoj hráče, nikoli výsledek. On totiž výsledek přichází i s tou kvalitou hráčů. Neviděl jsem všechny, ale chci věřit tomu, že to tak je. Od 2005 bychom si chtěli vzít jejich výsledky, od 2012 radost z fotbalu a od mužů jejich nejlepšího hráče Jiřího Nechvílu.
Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Jak jsem zmínil výše, pokud se díváme na úspěch hráče krátkodobě, tak je to jednoznačně akcelerovanost jedince. Velcí hráči hrají v této kategorii prim, i když jsou jinak horší než ti menší, protože vše doženou rychlostí a silou. V dlouhodobém pohledu je třeba vidět také technický, psychologický a taktický faktor výkonu hráče. Pro to být nejlepší dnes už nestačí být jen talentovaný (například rychlý, silný, technický), důležitá je i znalost taktiky a ve stručnosti charakter hráče.
Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Jednoznačně si vážím toho, že je vidět, že se tempácký areál rozvíjí. Takový areál nám může leckdo závidět a stále se plánují různá zdokonalení. Klub však netvoří jen materiál, ale zejména lidé. Myslím si, že nyní je třeba co nejvíce zapracovat na tom, aby trenéři, kteří na Tempu jsou, byli spokojení a neměli tendence z klubu odcházet a to ani po dokončení vysokoškolského studia, při založení rodiny. V areálu mi chybí restaurace, kde bych si po tréninku mohl koupit malinovku za lidovou cenu.:-)