Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?Cílem bylo dále předávat klukům krásu fotbalu v souvislostech tak, aby o hře dokázali přemýšlet. Dále zlepšovat jejich individuální dovednosti tak, aby byli schopni vymyšlené věci správně technicky realizovat.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?Herně i výsledkově jsme se nacházeli na vrcholu v zimní přípravě. Tam se dařilo v obou směrech. V jarní části soutěží pak nastal mírný herní propad, který byl i díky dalším okolnostem (soupeři jako Budějovice, Bohemka, Sparta již neposouvali ročníky jako na podzim) následován propadem výsledkovým.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?To je už otázka na nového trenéra Petra Havlíčka.
FC Tempo Praha - SK Petřín Plzeń 5:4
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?Začnu přednostmi. Tím byl určitě klid na míči a nepanikaření i v těžkých situacích, který, pokud klukům vydrží, bude do budoucna obrovskou výhodou. Na podzim a v zimě to byla i střelecká produktivita, která pak s jarem bohužel opadla. Neherní, ale stejně důležitou předností, byla atmosféra v týmu, na které se velkou měrou podíleli rodiče. Slabší stránkou byla vůle si sáhnout co nejhlouběji do rezervoáru sil, s tím souvisí i horší týmové bránění celého mužstva.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?Pro mě osobně byly nejhorší ty momenty, kdy jsem nemohl být s kluky u zápasů a tréninků. Bohužel se jich v jarní části sezóny díky pracovnímu vytížení i souběhům se zápasy áčka objevilo více, než by bylo dobré. Nejlepší momenty byly poslední týdny. I když byly ovlivněné tím, že jsem se s týmem loučil a byly takové nostalgické, tak to byla nostalgie doprovázená pocitem, že jsme udělali kus práce. Nedělní zápasy na turnaji v Třebíči jsem pak prožil ve zvláštním stavu naprostého uvolnění.
Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?Pavel Nápravník i díky svému bádání dostal více na starosti kondiční stránku tréninku. Na Radka a Martina byl neskutečný spoleh co se docházky na tréninky týče a skvěle plnili role pomocníků s odborným přesahem. No a o všechno okolo se starala Alča Váňová, bez které bychom se asi rozpadli na milion malých kousků.
Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?Všechno jde do rychlosti, atletičnosti. Pomalu mizí hráči typu Pirlo, Xavi, kteří mi teď na hřišti chybí. Těch momentů, jako byl rychle rozehraný roh v semifinále Ligy mistrů v zápase Liverpool - Barcelona, je méně a méně.
Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?Konstruktivní rozehrávka, ale i menší vyčůranost a takové to grázlovství. To trošku chybí. Co jsem měl možnost poslední dobou sledovat, tak bych si vzal od ročníku 2008 to, že ti kluci vezmou míč a jedou. My jsme u toho mnohdy moc přemýšleli na úkor přímočarosti.
Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?Určitě fyzická vyspělost. Pokud jste velcí, silní, tak se prosadíte, i když třeba zápolíte s technikou a rychlostí. Pro rychlíky je ta jejich rychlost zatím trošku překážkou. Nohy to nedokáží ukočírovat. Pokud už ano, jsou tito hráči ve Spartě nebo Slavii. Těmto hráčům je třeba ve správné míře odpustit chyby a nechat je dozrát.
Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?Vážím si toho, že se vedení zasazuje o vytváření klubismu. Ať už to je "plot slávy" nebo třeba Tempoden. Z čerstvé zkušenosti vím, že to působí nejenom na naše hráče, ale i na hráče, kteří třeba přichází na zkoušku. Spolu s dalšími faktory jako je třeba kvalita trenérů, vnímám tohle jako nejlepší a zároveň nejférovější soupeření mezi kluby o hráče.