FC Tempo Praha
U11: Hodnocení sezóny
3.7.2019 18:45
redakce
Poslední rok v kategorii přípravek ročníku 2008 shrnul trenér Antonín Plachý.
Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Obecně stále stejné. Učit kluky fotbal a mít ho rád. Více jsme v této sezóně chtěli mezinárodní konfrontaci, aby kluci nebyli ze zahraničí později vyjukaní, což se povedlo. Sehráli jsme zápasy s Dynamem Záhřeb, Borussií Dortmund, dvěma vídeňskými rivaly, Honvédem Budapešť, Gornikem Zabrze, Dynamem Drážďany a Red Bull Salcburk.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Podařilo, protože v žádném zápase jsme herně nepropadli a naopak bylo vidět, jak si postupně dodávají odvahy. Některé zahraniční soupeře dovedli kluci i zmáčknout a zatlačit a vyvrcholilo to tím, že vyhráli turnaj v Drážďanech, kde přešli jak přes Dynamo Drážďany, RB Salzburk, ale i další kvalitní týmy, které zastávají v Německu zhruba podobnou roli jako Tempo v ČR.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Očekáváme vlastně bezproblémový přechod na 7+1, už jsme to na jaře opakovaně zkoušeli proti našim U12 a sehráli asi 3-4 zápasy proti Teplicím, Příbrami, Plzni… vlastně bez viditelných problémů ve hře. Cíl je, aby se obě soutěže, do kterých vstoupíme, odehrávaly z naší strany v té nejvyšší kvalitě hry a samozřejmě se zaujetím kluků. Herní pozornost se u některých vylepšila velmi a u některých je to stále na pováženou, takže na tom budeme společně makat.
FC Tempo Praha - FK Viktoria Žižkov
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Předností je vcelku dostatečný počet rychlých hráčů s ochotou hrát 1:1, dobrý počet vcelku stejně kvalitních brankařů a vlastně dobrá konkurence pro obě soutěže. Ještě více budeme chtít vylepšit dávání gólů, což nás třeba trochu vytrestalo na turnaji v Třebíči, protože tam se nám nepovedlo vyhrát některé zápasy, ve kterých jsme měli dostatek velmi dobrých šancí a možná i díky tomu jsme neporazili velmi silnou Borussii, protože když vedete v páté minutě, je to zkrátka jinak, než když v desáté prohráváte.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Kluci si určitě užili vítězství v Drážďanech a vlastně je pro nás krásné to opakované trénování na trávě na akademii, kde je kromě kvalitní trávy i super stín. Nejhorší byl zase na konci sezóny moment, kdy jsme se museli rozloučit se třemi dětmi.
Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Rozdělení v tréninku je dané i tím, jak se dovedeme sejít, ale většinou jsme alespoň tři. Nejvíc administrativy zvládne Honza a ve druhé soutěži Eda, tak já jim to vynahrazuji přípravou tréninků. V tréninku samotném už se snažíme o co nejmenší rozdíly mezi trenéry v očích dětí a říkáme si detaily, na které v daném cvičení či hře koukat a řešit je.
Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
To, že se vše ve velkém fotbalu zrychlilo řádově o 30 procent, jak v počtu sprintových úseků, tak i intenzivního běhu, ukazuje velký příklon k atletismu, ale samozřejmě, že čtení hry a technická dovednost jsou zbraně, které hru na malém prostoru řeší. I velký fotbal se opravdu hraje na malém prostoru a samozřejmě nejtěsnější je to před brankami. Trendy pro trénink od žáků výše jsou jednoznačně propojení herních dovedností s vysokou rychlostí a zároveň s klidnou myslí. Být rychlý v řešení, ale zároveň klidný. Dalším trendem pro trénink je realita hry. Jestliže v zápasech jsou akce většinou v podčíslení útočníků, tak bychom tak měli i trénovat. Jestliže kluci v U13 zvládnou útočit 3:4, tak v U14-15 už by měli zvládnout 4:5 se dvěma řadami obránců, v U16 4:6. Tak se trénink přibližuje zápasu a samozřejmě je tam potřeba další dva základní principy. Dohrávání situací před brankami, což se dá zvýraznit dohazováním dalších míčů po prvním zakončení a přepínání mezi bráněním a útokem. Už v bagovkách zkrátka akce nemůže končit, když se bránící dotkne míče, to je nevýhodný zvyk pro hru, a tak se vlastně historicky v každém bagu trénovalo. Útočící stáli kolem, bránícím stačilo škrtnout míč a byl konec. Útočilo se tři proti brankáři, po centru hráči ani nevystřelili a šli na půlku. Takhle se už trénovat nesmí. Trend je také nefaulovat, ale to se dá naučit jen tak, že naučíme hrát hráče aktivně vlastně na hraně faulu, aby se naučili tělo opravdu používat, ne vyhýbat se soubojům. Tak se to naučit nedá. Takhle by to měla vnímat celá společnost kolem fotbalu. To, že nepřipravený hráč v souboji rameno na rameno spadne, neznamená faul. No a trend je samozřejmě dobře situačně využitá technika, každá klička není pro každou situaci a pokud hráč dobře vede míč do volného prostoru, tak vlastně ani kličkovat nebude. Jen běží s míčem a učí se vnímat situaci s odvahou.
Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Vnímám, že se už dá vidět ta dovednost výstavby hry od brankáře napříč kategoriemi. Neznamená to ale, že by se mělo rozehrávat jen nejbližšímu obránci. Naopak aktivita útočníků při rozehře je vyžadovaná a představoval bych si, že tohle bude čitelný rukopis Tempa, stejně jako ta vysoká aktivita před brankou soupeře. Tak se musí trénovat. Když dáme hráčům velké přečíslení útočníků, tak vlastně brzdíme rozvoj aktivity.
Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Principy - mít rád fotbal a chtít i na tréninku předvést to nejlepší ze sebe. Kdo se na tréninku nesnaží naplno, těžko to pak převede do zápasů, nebo do dalšího života. Užít svůj čas naplno! Umět se oddat tady a teď. Někdo je příliš velké dítě a do mladších žáků už je to špatně. Starší přípravky jsou ještě opravdu pro někoho těžko překročitelnou hranicí právě v pozornosti a do mladších žáků už to může znamenat, že je potřeba si najít menší klub s menší konkurencí. Ona se i ta pozornost časem obrousí, ale to už ti pozornější a ti kteří "chtějí", odjedou vlakem někam jinam. I když je někdo méně dovedný, ale chce a naučí se pozornosti, všímavosti ve hře, naučí se zlepšovat, tak dovednosti se dají naučit. Ta klukovská vnitřní potřeba jít si hrát s míčem, třeba i sám a kopat několik hodin do zdi, nakonec přinese tu kvalitu kopání. Talent nestačí.
Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Přál bych si, aby horní hřiště bylo tak kvalitní, aby se na něm dalo i nějak trénovat, v té souvislosti je skvělé, že můžeme být na akademii. Položit na trojúhelnik vedle UMT stejně kvalitní koberec by bylo taky super a namontovat koše na basket by taky pomohlo. O kousek větší malá tělocvična by byla taky excelentní. Celkově je ale areál skvělý, týmy se mohou potkávat, trenéři mohou okoukávat své tréninky a bavit se o nich a to že je to na zdravém vzduchu u lesa a jak na akademii, i na UMT lze něco schovat do stínu, to jsou všechno maličkosti, které chybí i velkým klubům. Vážím si trenérského sboru, který se dlouhodobě profiluje jako prima skupina a škoda, když někdo odchází.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Obecně stále stejné. Učit kluky fotbal a mít ho rád. Více jsme v této sezóně chtěli mezinárodní konfrontaci, aby kluci nebyli ze zahraničí později vyjukaní, což se povedlo. Sehráli jsme zápasy s Dynamem Záhřeb, Borussií Dortmund, dvěma vídeňskými rivaly, Honvédem Budapešť, Gornikem Zabrze, Dynamem Drážďany a Red Bull Salcburk.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Podařilo, protože v žádném zápase jsme herně nepropadli a naopak bylo vidět, jak si postupně dodávají odvahy. Některé zahraniční soupeře dovedli kluci i zmáčknout a zatlačit a vyvrcholilo to tím, že vyhráli turnaj v Drážďanech, kde přešli jak přes Dynamo Drážďany, RB Salzburk, ale i další kvalitní týmy, které zastávají v Německu zhruba podobnou roli jako Tempo v ČR.
Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Očekáváme vlastně bezproblémový přechod na 7+1, už jsme to na jaře opakovaně zkoušeli proti našim U12 a sehráli asi 3-4 zápasy proti Teplicím, Příbrami, Plzni… vlastně bez viditelných problémů ve hře. Cíl je, aby se obě soutěže, do kterých vstoupíme, odehrávaly z naší strany v té nejvyšší kvalitě hry a samozřejmě se zaujetím kluků. Herní pozornost se u některých vylepšila velmi a u některých je to stále na pováženou, takže na tom budeme společně makat.
FC Tempo Praha - FK Viktoria Žižkov
Předností je vcelku dostatečný počet rychlých hráčů s ochotou hrát 1:1, dobrý počet vcelku stejně kvalitních brankařů a vlastně dobrá konkurence pro obě soutěže. Ještě více budeme chtít vylepšit dávání gólů, což nás třeba trochu vytrestalo na turnaji v Třebíči, protože tam se nám nepovedlo vyhrát některé zápasy, ve kterých jsme měli dostatek velmi dobrých šancí a možná i díky tomu jsme neporazili velmi silnou Borussii, protože když vedete v páté minutě, je to zkrátka jinak, než když v desáté prohráváte.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Kluci si určitě užili vítězství v Drážďanech a vlastně je pro nás krásné to opakované trénování na trávě na akademii, kde je kromě kvalitní trávy i super stín. Nejhorší byl zase na konci sezóny moment, kdy jsme se museli rozloučit se třemi dětmi.
Jak si rozdělujete práci v realizačním týmu?
Rozdělení v tréninku je dané i tím, jak se dovedeme sejít, ale většinou jsme alespoň tři. Nejvíc administrativy zvládne Honza a ve druhé soutěži Eda, tak já jim to vynahrazuji přípravou tréninků. V tréninku samotném už se snažíme o co nejmenší rozdíly mezi trenéry v očích dětí a říkáme si detaily, na které v daném cvičení či hře koukat a řešit je.
Co je podle vás největším trendem současného fotbalu, v čem se mění, co ve hře sledujete jako největší změnu?
To, že se vše ve velkém fotbalu zrychlilo řádově o 30 procent, jak v počtu sprintových úseků, tak i intenzivního běhu, ukazuje velký příklon k atletismu, ale samozřejmě, že čtení hry a technická dovednost jsou zbraně, které hru na malém prostoru řeší. I velký fotbal se opravdu hraje na malém prostoru a samozřejmě nejtěsnější je to před brankami. Trendy pro trénink od žáků výše jsou jednoznačně propojení herních dovedností s vysokou rychlostí a zároveň s klidnou myslí. Být rychlý v řešení, ale zároveň klidný. Dalším trendem pro trénink je realita hry. Jestliže v zápasech jsou akce většinou v podčíslení útočníků, tak bychom tak měli i trénovat. Jestliže kluci v U13 zvládnou útočit 3:4, tak v U14-15 už by měli zvládnout 4:5 se dvěma řadami obránců, v U16 4:6. Tak se trénink přibližuje zápasu a samozřejmě je tam potřeba další dva základní principy. Dohrávání situací před brankami, což se dá zvýraznit dohazováním dalších míčů po prvním zakončení a přepínání mezi bráněním a útokem. Už v bagovkách zkrátka akce nemůže končit, když se bránící dotkne míče, to je nevýhodný zvyk pro hru, a tak se vlastně historicky v každém bagu trénovalo. Útočící stáli kolem, bránícím stačilo škrtnout míč a byl konec. Útočilo se tři proti brankáři, po centru hráči ani nevystřelili a šli na půlku. Takhle se už trénovat nesmí. Trend je také nefaulovat, ale to se dá naučit jen tak, že naučíme hrát hráče aktivně vlastně na hraně faulu, aby se naučili tělo opravdu používat, ne vyhýbat se soubojům. Tak se to naučit nedá. Takhle by to měla vnímat celá společnost kolem fotbalu. To, že nepřipravený hráč v souboji rameno na rameno spadne, neznamená faul. No a trend je samozřejmě dobře situačně využitá technika, každá klička není pro každou situaci a pokud hráč dobře vede míč do volného prostoru, tak vlastně ani kličkovat nebude. Jen běží s míčem a učí se vnímat situaci s odvahou.
Jak vnímáte herní projev tempáckých týmů? V čem se ten váš liší od ostatních, co byste si naopak chtěli vzít od jiného, kterého a proč?
Vnímám, že se už dá vidět ta dovednost výstavby hry od brankáře napříč kategoriemi. Neznamená to ale, že by se mělo rozehrávat jen nejbližšímu obránci. Naopak aktivita útočníků při rozehře je vyžadovaná a představoval bych si, že tohle bude čitelný rukopis Tempa, stejně jako ta vysoká aktivita před brankou soupeře. Tak se musí trénovat. Když dáme hráčům velké přečíslení útočníků, tak vlastně brzdíme rozvoj aktivity.
Jaké faktory nejvíce rozhodují o úspěchu a hráče ve vaší kategorii? Co je pro úspěch hráče a jeho rozvoj nejdůležitější?
Principy - mít rád fotbal a chtít i na tréninku předvést to nejlepší ze sebe. Kdo se na tréninku nesnaží naplno, těžko to pak převede do zápasů, nebo do dalšího života. Užít svůj čas naplno! Umět se oddat tady a teď. Někdo je příliš velké dítě a do mladších žáků už je to špatně. Starší přípravky jsou ještě opravdu pro někoho těžko překročitelnou hranicí právě v pozornosti a do mladších žáků už to může znamenat, že je potřeba si najít menší klub s menší konkurencí. Ona se i ta pozornost časem obrousí, ale to už ti pozornější a ti kteří "chtějí", odjedou vlakem někam jinam. I když je někdo méně dovedný, ale chce a naučí se pozornosti, všímavosti ve hře, naučí se zlepšovat, tak dovednosti se dají naučit. Ta klukovská vnitřní potřeba jít si hrát s míčem, třeba i sám a kopat několik hodin do zdi, nakonec přinese tu kvalitu kopání. Talent nestačí.
Co vám nejvíce chybí v tempáckém areálu? Čeho si naopak nejvíce vážíte?
Přál bych si, aby horní hřiště bylo tak kvalitní, aby se na něm dalo i nějak trénovat, v té souvislosti je skvělé, že můžeme být na akademii. Položit na trojúhelnik vedle UMT stejně kvalitní koberec by bylo taky super a namontovat koše na basket by taky pomohlo. O kousek větší malá tělocvična by byla taky excelentní. Celkově je ale areál skvělý, týmy se mohou potkávat, trenéři mohou okoukávat své tréninky a bavit se o nich a to že je to na zdravém vzduchu u lesa a jak na akademii, i na UMT lze něco schovat do stínu, to jsou všechno maličkosti, které chybí i velkým klubům. Vážím si trenérského sboru, který se dlouhodobě profiluje jako prima skupina a škoda, když někdo odchází.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Tempo jde pomalu a dlouhodobě stále nahoru. Věřím, že v tom pomáhají i rodiče či prarodiče a je super, když chtějí spolupracovat a ne jen odložit děti či kritizovat, jak by se co mělo dělat. Tímhle, si myslím, je Tempo také charakteristické. Proto i nějaké výstřelky si pomůžou uvědomit co chceme a co ne, jak chceme být ve společnosti vnímáni.