Rozhovor týdne: Dominik Rodinger

Ajax nebo Leeds United, to je moje filozofie. A je pro mě nejdůležitější, aby to kluky bavilo, říká nový trenér áčka.

Jako brankář chytal za Bohemku, Teplice nebo Slovan Bratislava a okusil i španělské angažmá. S profesionálním fotbalem seknul ve 27 letech, ale netrvalo to dlouho a milovaný sport ho zase pohltil. Nový trenér áčka Dominik Rodinger nedávno vystudoval B licenci a po působení ve Slivenci a Březiněvsi bude chtít vrátit Tempo zpět do Pražského přeboru. Jednatřicetiletý trenér v rozhovoru popisuje, jakým stylem chce na Lhotce hrát, vzpomíná na zkušenost se španělským fotbalem a přibližuje své trenérské sny.

Na Tempo jsi zavítal jako nový trenér poprvé, zrovna když probíhal Tempoden, na kterém se sešla spousta našich mládežníků a jejich rodičů. Jaké máš první dojmy?
Krásná akce. V Modřanech jsem vyrůstal, doteď tu mám rodinu a začínal jsem s fotbalem na Libuši, takže si Tempo vybavuji, ještě když tady byla škvára a já na ní odehrál iks zápasů. Je neskutečné, jakým způsobem se dal dohromady areál a jaká cesta se za tu dobu ušla.

Jak vůbec probíhalo jednání a co nakonec rozhodlo, že sis vybral právě Tempo?
Popravdě řečeno, já už nabídku dostal v zimě. Ale jelikož jsem byl trenérem v Březiněvsi, kde jsem našel fantastické podmínky a nadstandartní mezilidské vztahy, musel jsem ji odmítnout. Chtěl jsem dodělat práci, která byla v podmínkách Břízky báječná. Teď po odchodu trenéra pana Kohoutka se mi vedení Tempa ozvalo znovu a obnovili jsme jednání. Sešli jsme se třikrát a vždycky jsem odcházel s hezkým pocitem uvnitř, že je zajímá moje filozofie a pohled na fotbal. Do toho mi ale začaly volat další kluby z divize a jeden tým z MSFL. Divizi jsem po dvou hovorech odmítl, protože tam se mě jen zeptali, kolik chci peněz. To jsem hned věděl, že nejde, že vůbec netuší, co po mě chtějí a proč tam vlastně jdu. Nejblíž byla MSFL, kde jsem měl možnost jít dělat sportovního ředitele a hlavního trenéra zároveň. Ale rozhodl velmi silný zájem vedení Tempa, rodina a to, že moji nabídku přijali Dan Krch s Martinem Dostálem (noví asistenti trenéra).  

Rok jsi působil v Březiněvsi, kde je filozofie klubu podobná jako u nás a kde vše velmi dobře funguje. Bylo těžké Březiněves opustit?
Těžké, strašně těžké. Ten klub mi přirostl k srdci. Je to sice v Praze, ale člověk vyjede za Letňany a je vlastně mimo Prahu. Krásné podmínky pro fotbal, úžasní lidé, kteří dokáží dělat ve velmi skromných podmínkách neskutečné věci. Ale je to dáno mezilidskými vztahy, vazbami a vztahem ke sportu. Jsem domluvený s panem Bezpalcem, který to tam má celé pod palcem, že kdykoliv rád pomůžu.

Přechodem na Tempo sis, alespoň podle soutěže, vlastně ani nepolepšil, protože jsme bohužel spadli z Pražského přeboru. Není ti líto, že ses neposunul o úroveň výš?
Není, někdo spadnout musel. To k fotbalu patří. Já viděl několik zápasů a upřímně jsem viděl horší týmy než Tempo. Ale prostě takhle to dopadlo. Teď je jen na nás, abychom se co nejrychleji vrátili zpět. A na I. A třídu pozor, je to strašně nevyzpytatelná soutěž. Nebude to vůbec sranda, každý se na nás bude chtít vytáhnout.

Co víš o kádru áčka, jak budeš tým poznávat a můžeme čekat nějaké hráčské změny?
Jak už jsem říkal, mám nasledované zápasy. Je potřeba se se všemi hráči telefonicky spojit a zeptat se jich, zda do toho jdou nebo chtějí jít pryč. Určitě nechci nikomu bránit v odchodu, když bude chtít. Ale věřím, že kluci zůstanou a budeme moct přivést ještě třeba dva až tři hráče. Tým je hodně mladý, ale velmi talentovaný. Jelikož máme nově U19 v ligové soutěži, kde bude nastupovat proti Spartě, Teplicím, Jablonci a dalším, tak určitě chci, aby si ji mohli zahrát, když si to vykopali. Takže bude potřeba široký kádr.

Sportovní cíl asi bude jasný, a to postup, je to tak?
Nikdo mi to úplně takhle neřekl, ale je to logické. Tempo nepatří do I. A třídy a podle mě ani do přeboru. Tak k tomu budu doufám nejen já přistupovat.

V realizačním týmu budou jako asistenti ligoví hráči Bohemky Daniel Krch a Martin Dostál. Proč právě oni, co od nich čekáš a jak bude spolupráce vypadat?
Ještě si chceme společně sednout a vše probrat do detailu. Jelikož jsme ale spolu teď půl roku studovali B licenci, tak oba ví, jakým stylem chci hrát a co po hráčích vyžaduju. Oba jsou to obránci a oba rozumí ještě kondičním, silovým a rychlostním tréninkům, tak počítám s tím, že do toho se jim moc vrtat nebudu. Furt jsou to oba profesionální ligoví fotbalisté a ještě dlouho doufám budou, takže ta práce bude hodně o komunikaci, důvěře a vzájemné spolupráci. Já se na to moc těším a těší mě, že přijali mojí nabídku.

Na co se budeš chtít nejvíc zaměřit v letní přípravě?
Určitě na herní systém. Kluci nebudou ani jeden trénink bez míče. To jim můžu už teď slíbit. Dneska se dá všechno dělat s balónem, maximálně můžeme rozvíjet rychlost, ale i to se dá dělat s míčem. Takže se budeme hodně věnovat hernímu systému, který budeme chtít hrát. Pro mě je nejdůležitější, aby to kluky bavilo. Furt se jedná o amatérskou úroveň, kterou jsem si zahrál taky, a nedokážu si představit, že bych přišel na trénink a neměl míč.

A jaký ten herní systém bude?
Samozřejmě jedna věc je moje představa a druhá je, zda na to máme typologicky hráče a zda se dokážeme se s týmem myšlenkově potkat. Co jsem měl zatím možnost vidět, tak máme hráče, kteří zvládnou tu mojí myšlenku přenést na hřiště. Budu se s nimi o tom chtít ale i hodně pobavit. Budeme chtít hrát určitě v některých pasážích hodně na míči, ale taky s velmi dobrým a rychlým přechodem do útoku. Kdo sleduje Ajax nebo Leeds United, tak to je přesně moje filozofie fotbalu. Kolik gólu dáme, tolik bodů máme.

V jednom z rozhovorů ještě před příchodem na Tempo jsi říkal, že i v I. A třídě připravuješ rozbory u videa, předzápasové i pozápasové. Upřímně, některým hráčům to třeba může přijít moc, řeknou si, že v amatérské soutěži fotbalem nechtějí strávit tolik času. Asi nic měnit nebudeš, myslíš tedy, že je to pro hráče stravitelné?
Když si to někdo přečte a nic o tom víc neví, tak se asi vyleká (smích). Mám to i v rámci teambuildingu, určitě kluci nemusí mít strach, že budou trávit hodiny u videa. Hrál jsem na nejvyšší úrovni a zažil jsem trenéry, co nám pouštěli třeba celý zápas. To nehrozí. Ale někdy je to potřeba a z vlastní zkušenosti vím, že kdo se videa bojí, tak jen proto, aby nebyl přistižen, že něco odflákl. Video mi neslouží k tomu, abych „sundal“ hráče, ale někdy je potřeba vidět a vyjasnit si situace, jak to ten dotyčný hráč viděl ze hřiště. Takže určitě se kluci nemusí bát, že teď budou zavřený u videa. Naopak, dáme si k tomu pivo, pizzu, kuře a 15 minut si pokecáme, jak to kdo viděl. Někdy je u toho i docela velká sranda.

Ze sociálních sítí je poznat, že fotbalem a trénováním žiješ, například si se svými svěřenci maloval kabinu. Asi to mělo být tmelení party, máš už něco přichystané?
Ne, to bylo fakt strašně spontánní. Zase, já měl nápad a společně jsme si řekli na dokopné, že to uděláme. Na tom příkladu třeba krásně vidíte, kdo je lídr a kdo se jen veze. Byla to bomba akce, dva dny na začátku ledna a hotovo. Já se byl v kabině Tempa podívat, a co tam zlepšovat, když je vše skoro nové? (smích) Všechno přijde časem, možná mě něco napadne a třeba s něčím přijdou i sami kluci.

A co se týče mých sociálních sítí. Nemám je už dávno kvůli tomu, abych tam balil holky, ale kvůli tomu, abych ukázal na společnou práci s klukama. Kdo o nás napíše? Jen my sami, tak proč to neukázat? Třeba kdybych nic nedal na sociální sítě, tak si mě ani Tempo nebo další kluby nevšimnou. Fotbal miluju, pořád si něco maluju, koukám na videa, čtu, ale nejsem zdaleka hotový trenér. Jsem na začátku cesty a dělám chyby, které doufám časem odstraním.

Ve své hráčské kariéře jsi kromě českých a slovenských klubů chytal i třetí španělskou ligu. Jak na angažmá v Badajozu vzpomínáš, hlavně po fotbalové stránce?
Tam se mi otočilo fotbalové myšlení a poprvé mě napadlo, že bych chtěl být trenérem. Co tam běhalo za hráče, jakým způsobem ovládali míč a celkově vnímali fotbal? To bylo neskutečný. Trénoval mě Victor Torres Mestre, který do té doby pracoval jako trenér v Realu Madrid, a jeho asistentem byl bývalý kapitán Espanyolu Barcelona, který hrál 12 let La Ligu. To vás prostě automaticky ovlivní, jak oni chtějí hrát... My jsme si třeba první čtyři přátelské zápasy z osmi nesměli nahrát vzduchem. Nikdo! To byla taková fotbalová škola, že mě mrzí, že jsem tam nevydržel déle než ten jeden rok.

Španělsko jsi opustil kvůli finančním problémům klubu, což byl takový tvůj evergreen, jak si můžou všichni, kteří by tě chtěli víc poznat, přečíst v příběhu "Bratinger" na Bez frází. Tak nemáme se bát, že brzy zkrachujeme? :-)
No tak to snad ne, Břízka přežila, tak už to mám snad za sebou (směje se). Jojo, příběh Bratinger pro Bez frází jsem udělal, jelikož jsem v té době ještě dělal pro hráčskou asociaci sportovního ředitele a chtěl jsem ukázat, jaké to vlastně bylo být opravdovým profesionálem, který není úplně nejlepší, ale ani úplně nejhorší. Takže takových 70 procent z nás. Zajímavá zkušenost a je pravda, že si to sem tam přečtu i já sám, když na to přijde.

S profesionálním fotbalem jsi skončil v sedmadvaceti letech, nelituješ toho zpětně? Je trénování to, v čem ses našel?
No nelituju. Nebo možná malinko jo, protože jsem skončil brzy. Ale já v tu dobu cítil, že dělám správné rozhodnutí. Od fotbalu jsem si dal rok úplně pauzu a začal cítit, že mi chybí kabina, emoce a celkově takové to napětí před zápasem, během něj a na konci ta radost, či smutek. Proto jsem se do toho vrhnul prvně na Slivenci, kde mi dal nabídku Aleš Majer, který tam ještě hrál a dneska to vede jako hlavní trenér.

Trénováním žiješ, vzděláváš se a chceš se neustále zlepšovat. Kam až bys chtěl na této cestě jednou dojít?
Cíle mam postupné. Fakt jsem mladý trenér, který má zápal, miluje, co dělá, ale určitě neví vše. Takže teď se chci ideálně obklopit lidmi z Tempa, načerpat od nich zkušenosti, od mých asistentů poznatky z ligového fotbalu a dovést třeba do tří let Tempo do divize. Pak bych si samozřejmě chtěl jednou zatrénovat v lize, dostat se do nároďáku a potom do ciziny. Itálie, Španělsko, to by mě bavilo... :D

Osoby:

Dominik Rodinger

Tagy:

    Rozhovor týdne