10.6.2019 15:32   Petr Havlíček  

Úvod zápasu s Motorletem nám vůbec nevyšel, když jsme po 14 minutách prohrávali 0:3. Jako tým jsme byli daleko od sebe, dávali jsme soupeři strašně moc prostoru a důsledkem toho byly chyby a tři obdržené góly. Od té doby jsme však byli lepším týmem, i když v prvním poločase převaha ještě nebyla tak výrazná. Ve druhém poločase už byl náš tlak daleko větší, na Motorletu bylo vidět, že se chce dostat zpět do zápasu, ale my jsme mu to neumožnili. Vytvořili jsme si několik šancí, dvakrát trefili brankovou konstrukci a po gólech Šmerdy a Krejčího se kluci dočkali kýženého vyrovnání. Penalty jsme opět zvládli velmi dobře, dvakrát soupeře vychytal výborný Skokánek a my jsme se po otočce z 0:3 na 4:3 mohli v posledním utkání sezóny radovat ze čtvrtého vítězství v řadě.

Pro nás trenéry šlo o poslední zápas u týmu, pro mě osobně po 4 letech, a jsme moc rádi, že nám kluci na závěr připravili fantastický zážitek a ukázali obrovskou vůli, charakter a vášeň. Už před zápasem jsem přemýšlel, co klukům v šatně po utkání říct, ale poselství nakonec napsal sám zápas - VĚŘIT. Věřit našemu způsobu hry, věřit tomu, co trénuji; věřit, že hrát konstruktivně a odvážně má smysl. Věřit, že i když prohrávám, můžu vyhrát. Věřit, že když čtyřikrát týdně poctivě trénuju a dávám fotbalu a spoluhráčům kus svého já, fotbal mi to vrátí. Kluci ukázali, v jak skvělý tým vyrostli a jak skvělí hráči a bojovníci jsou. Jako trenéři jsme tentokrát byli na všechny neuvěřitelně hrdí, famózní práce!