13.5.2019 20:01   Petr Havlíček  

V zápase s Táborskem jsme celou dobu tahali za kratší konec. V prvním poločase jsme na vlastní polovině ještě dokázali být ve výstavbě jakž takž přesní a dostávali jsme se do pozic zhruba třicet metrů před brankou soupeře. Tam ovšem nastoupila zbrklost, nepřesnost a odevzdávání míčů nesmyslnými přihrávkami do soupeře. Vytvořili jsme si jedinou šanci a jedno či dvě další málo nebezpečné zakončení z dálky. Vzadu byli kluci hlavně v úvodu utkání daleko od hráčů, což postupem času vylepšili, díky čemuž jsme získávali ke konci poločasu více míčů. Jediný gól jsme dostali z brejku po špatně vyřešené situaci 2v1 po rohovém kopu, nicméně od dalších gólů po rychlých akcích domácích, které jsme nestačili zachytávat, nás zachránil dobře chytající Skokánek.

O přestávce jsme se bavili hlavně o lepším řešení situací na polovině soupeře a chtěli jsme se zápasem ještě něco udělat. Veškeré plány jsme ovšem mohli po šesti minutách roztrhat a hodit do koše, protože celý stadion koukal s otevřenou pusou na to, jak jsme soupeři darovali (a to je ještě slabé slovo) druhý gól. Jednalo se asi o nejjasnější a nejvíc nesmyslnou naši přihrávku na soupeřův gól za mé čtyřleté působení u týmu.

Do konce zápasu jsme změnili rozestavení a snažili se dát alespoň gól, nicméně stejně jako v prvním poločase neudrželi kluci míč na polovině soupeře a o to víc vznikala okénka vzadu, umocněná vynuceným střídáním stopera Šalanského. Táborsko tak ještě zdvojnásobilo své vedení a zaslouženě vyhrálo 4:0.

Od kluků jsme i přes dvě absence důležitých hráčů čekali víc. Bohužel někteří jeli do Tábora spíš na výlet než VYHRÁT mistrovské utkání. Prohrát se může a nikdo po klucích nechce, aby po prohře brečeli nebo týden nosili černé oblečení, ale vesele se "tlemit" na lavičce pár minut po vystřídání, to tak nějak vystihuje charakter a mentalitu, s jakou jsme utkání odehráli.