9.4.2019 22:35   Jiří Nechvíla  

Petr "PEDRO" Petřek. Vášnivý rybář, milující otec, zarputilý Slávista, a hlavně vedoucí B mužstva mužů, který si užívá zaslouženého důchodu. Co mi říkal, tak od doby, co nastoupil do důchodového věku, tak nabral přes 12 kilo. "Hele, já vstanu na oběd, nažeru se a jdu si zas lehnout. To je pohoda. Večer si dám u televize pivko, nažeru se a jdu zas spát," vyprávěl mi. Když se bavíme o Slávii, tak vždycky začíná slovy: "Ten Zmrhal neumí hrát vůbec fotbal, Souček je kopyto. Nechápu, že ho staví. Škoda už na to nemá, Hušbauer je pomalej,“ a končí: "To zas hráli tužku, na to se nedalo koukat. Že já tam chodím. Já tu permanentku roztrhám. Klobásy studený, pivo teplý a fronta až na Strašnickou."

FC Tempo Praha - AFK Slavoj Podolí Praha 2:2

 Každé úterý a čtvrtek s námi chodí na tréninky. Pokud je zima, prší, svítí sluníčko nebo je větrno, tak trénink prosedí v šatně a kouká na televizi. Pokud je tak akorát, tak stojí za klandrem s kávou v ruce a na závěrečnej fotbálek si vleze do brány. Na jeho věk se musí uznat, že toho spoustu pochytá. Občas někdo zapomene, kdo tam stojí a narve to z metru, nártem. "Ty nejsi vopravdu normální, ne?", táže se dotyčného. Jinak samozřejmě bedlivě sleduje svého syna a jako správný otec mu radí a podporuje. Asi nejčastěji zaznívá: "Ty nejsi můj syn." Také je velmi často slyšet: "Ty jsi kopyto, to snad není možný. Jak to takhle můžeš hrát? Mě z tebe bolej voči."

Jako vedoucí mužstva má Pedro spousty povinností vůči týmu a bezproblémovému chodu kabiny. Jednou z nejdůležitějších je odemykání a zamykání šatny. Jen zřídka se stává, že na odemčení čekáme déle než 15 minut.  Většinou to zvládá do 5 minut. "Abyste se neposrali," utrousí pod knírem, když už trochu remcáme. Jelikož se nám zatím nic z šatny neztratilo, tak zamyká svědomitě. Dalším jeho úkolem je doprava dresů, pomůcek, míčů na venkovní zápasy. Opravdu jen velmi zřídka a málokdy se stává, že se musíme soukat do dresů mladších žáků a obejít se bez rozlišováků, kuželů a míčů. "Tak zatáhněte břicha. Si sundejte trika. Tak si o balon řekni správci a zapni mozek." Dokáže naštěstí vždy poradit.

Se zahájením jarní sezóny mu do jinak věčně usměvavé tváře přibyla bohužel vráska. Vedení soutěže rozhodlo, že se před zápasem musí povinně ukazovat dresy rozhodčím pro kontrolu barev. "Ty krávo, já se poseru. Kterej blbec tohle vymyslel," trousil, chodíc po šatně sem a tam, kroutíc hlavou s rukama za zády, snažíc se vyřešit tento neřešitelný problém.

Při posledním zápase, kdy jsme hráli doma s Trojou, jsem si ho vzal stranou, položil jsme mu ruku na rameno, mile jsem se podíval do jeho upřímných očí a pravil jsem. "Pedro, dneska je pěknej den, nerozčiluj se, buď v klidu a poslouchej mě. Dneska máš na starosti jen dvě věci. Běž nechat zkontrolovat dresy rozhodčím a dobře nafoukni balóny. Na všechno ostatní se vyser." Jak to dopadlo? Na poslední chvíli jsme se museli převlíkat do jinejch dresů a míče se o půli všechny přefoukávaly. "Jirko, já jsem to všechno posral.“ říkal mi po zápase. Já mu opět položil ruku na rameno, kouknul od jeho ustarané a smutné tváře a povídám. "Ne Pedro, to my jsme to zas posrali. Dostali jsme čtyřku, jsme kopyta, na jaře jsme ještě nevyhráli a na nějaký dresy a míče se může vysrat pes.“

A teď vážně. Všichni do jednoho v týmu jsme rádi, že máme tohohle super vedoucího, se kterým je srandy kopec a který všechno bere s nadhledem. Jen občas, ale opravdu jen občas se mi vybaví jedna scéna z filmu: https://www.youtube.com/watch?v=JlsAVttK0BY