2.4.2019 10:47   Petr Havlíček  

Druhé mistrovské utkání jara nás čekalo na Aritmě, se kterou jsme poslední dva zápasy prohráli, když se utkání vyvíjela víceméně podobně. Na způsob hry soupeře i očekávaný vývoj duelu jsme se snažili připravit, bohužel se nám to v celkovém kontextu příliš nepovedlo.

Vstup do utkání nebyl HERNĚ tak špatný. Od začátku až do patnácté minuty, kdy jsme prohrávali 0:3, jsme měli větší počet situací kolem pokutového území než soupeř (počítal jsem na videu) a slušné přechodové momenty. Stav však byl takový, jaký byl - a to proto, že z naší strany chybělo vepředu nebezpečné zakončení, protože jsme buď neměli hlad vletět do letícího míče za každou cenu nebo naopak scházela troška klidu a rychlý dotek před vápnem do kvalitní střely. Soupeř naopak suverénně využil toho, že jsme v obranné fázi na naší pravé straně udělali dvě naprosto triviální chyby (nešlo o chybu jednoho hráče, ale o řetězec tří takticky nesmyslných počínání tří hráčů). Třetí gól jsme dostali z rohu, na které jsme se připravovali, když jsme zopakovali chybu, jakou jsme si den předtím ukazovali na videu.

Tyto faktory rozhodly o vývoji zbytku zápasu. Do poločasové přestávky byli kluci logicky hlavami dole, domácí byli rychlejší, důraznější a lépe reagovali na odražené míče. V útočné fázi jsme udělali spoustu chyb, a když už se nějaká možnost jít dopředu vyskytla, byli jsme málo klidní a zbytečně trefili obětavě bránící soupeře. Nakonec se nám přeci jen podařilo snížit z penalty a kluci dostali ještě šanci do druhého poločasu se zápasem něco udělat.

V šatně jsme apelovali hlavně na větší bojovnost, komunikaci a povzbuzování se. Hlavním tématem byly odražené míče a schopnost vyrovnat se domácím v nasazení a důrazu po celém hřišti. Nedá se říct, že by to kluci splnili tak, jak bychom si představovali, nicméně v některých parametrech ke zlepšení došlo. Sice byly naše útoky o to hektičtější, tlačili jsme to spíš silou, ale i takové zápasy někdy jsou. Dva průniky ze stran jsme ovšem nezužitkovali, protože se nepodařilo trefit přesně zpětnou přihrávku. Naopak relativně brzy po pauze jsme inkasovali na 1:4. Této situaci předcházela malá nabídka na balón do nohy (byly pouze záběhy za obranu, ne proti, což plynulo právě ze snahy hru zjednodušit) a ztratili jsme lacino míč, po následném autu se nepovedlo balón odehrát a následně jsme dostali z dálky gól, který byl pro soupeře jeden z životních. Je to asi počtvrté za poslední dobu, co se proti nám soupeři přihlásí o cenu pro gól víkendu (viz například zápas s Neratovicemi), jenže to není dílem nějaké naší smůly, ale tím, že často ztrácíme míče před pokutovým územím a ještě tam dáváme soupeři spoustu času zamířit.

Přesto se kluci nevzdali a po dobře sehraném rohovém kopu se nám podařilo snížit na 2:4. Pak už to bylo opravdu jen o jednoduchosti a rychlé hře nahoru, a nakonec jsme deset minut před koncem stáhli výsledek na 3:4. V tu chvíli byla euforie na naší straně a věřil jsem, že minimálně na penalty to kluci dotáhnou. Tři minuty potom ovšem přišel naprosto nepochopitelný zkrat při rozehrávce z vlastní poloviny, Aritma s přehledem dala na 5:3 a v tu chvíli už bylo jasné, že je po zápase.

Utkání se tedy opět neslo v duchu dvou předchozích měření s Aritmou. Soupeř byl obrovsky odhodlaný a motivovaný. Ve svém středu měl dva výborné hráče (číslo 5 a číslo 8) a zbytek týmu neúnavně dostupoval, bojoval, vyhrával souboje a naběhal sprintové metry jeden za druhého. Domácí po celý zápas lépe reagovali na druhé a třetí míče a společně šli za vítězstvím.

My jsme se v tomto chtěli Aritmě tentokrát vyrovnat, ale to se nepovedlo. V prvním poločase tam z naší strany byly alespoň náznaky fotbalu, bohužel nedotažené do zakončení. Druhá půle už byla pouze boj, ale je pozitivní, že jsme se dokázali částečně prosadit nátlakovou hrou. Není to nic proti Aritmě jako klubu, ani proti hráčům nebo trenérům jejich ročníku 2004, ale já osobně už s nimi snad ani hrát nechci. Zápasy proti nim jsou hodně podobné a my na ně zkrátka neumíme. Na druhou stranu bychom se právě společnou pracovitostí, maximální touhou vyhrát a vášní v každém momentu měli od soupeře inspirovat, protože to by měla být hlavní zbraň našeho týmu vzhledem k některým fotbalovým, technickým a pohybovým rezervám, které máme.

Jinak byl zápas smutným odrazem druhé nejvyšší soutěže žáků v Čechách - jeden tým kromě dvou kvalitních hráčů do míče kope tak, jak zrovna přistane na nohu nebo na hlavu, a druhý tým, který si přes čtyři tréninky týdně v tréninkovém procesu, jež se neustále vyvíjí a na velikost a pozici klubu je kvalitní (myšleno celoklubově, jelikož jde o koncepční nastavení), si nedokáže poradit ani fotbalově, ani se vypořádat s agresivitou a nepříjemností soupeře.