U7: Zápas s Vršovicemi

13.3.2019 20:18   Radim Pfeifer  

I přes nepříznivé počasí byla skvělá účast a trenérům utkání poskytlo spoustu poznatků.

Nedělní předpověď nevypadala vůbec dobře. I přesto jsme se sešli v hojném počtu v ranních hodinách na Tempu, abychom odehráli zápas s Vršovicemi. To je dobrý ukazatel, který do budoucna tvoří hráčův charakter. Samozřejmě jsme si vědomi, že jde stále o děti, a proto jsme se snažili o minimální prostoje mezi čtvrtinami. Poslední čtvrtinu jsme zkrátili kvůli zhoršujícímu se počasí.

Nyní ke hře. Hrálo se na dvou hřištích systémem 4+1. Na jednom hřišti byli hráči, kteří se s tímto systémem hry ještě tolikrát nesetkali. Na druhém pak hráči, kterým byl tento systém již poměrně známý. Šlo především o zajištění vyrovnaných zápasů, tak aby na obou hřištích byl prostor ke zkoušení si dovedností naučených na trénincích a zároveň přiměřená výzva pro kluky. Myslím si, že v tomto ohledu zápas splnil naše očekávání. Především pak hřiště, kde si děti zkoušely nový systém byl velkým zkušenostním přínosem. S trenérem Tomášem jsme se střídali po čtvrtině na obou hřištích.

Na jednom hřišti jsme hráli více vyrovnaně a snažili jsme se děti více seznámit po menších doušcích s pravidly a základy hry. Někteří z kluků již v posledních dvou čtvrtinách dokázali vést míč do volna a dokonce i rychle rozehrávat z autu. Někdy i prokazovali rychlou snahu získat míč ihned po ztrátě (zatím to pořád není automatické, ale časem jistě bude). Vytvořili si dokonce i několik brankových šancí, některé skončily gólem a některé jsme dovezli brankáři přímo do rukou. To však jen proto, že se kluci ještě nedokázali tolik dívat, kde je v brance volné místo a tam cíleně střílet. Mluvili jsme o tom a kluci si to budou ve hře uvědomovat stále více (aniž bychom na ně museli řvát: "Vystřel k pravé tyčce... je tam volno. Brankář stojí na druhé straně"). Naučí se to tak lépe a budou mít pocit, že na to přišli oni a ne, že jsou stroje řízené trenérem.

Na druhém hřišti jsme měli herní převahu, která pramenila ve spoustu branek. Střelba do volna už nám snad ani tak nedělala problém, jako spíš občasné neobsazovaní hráčů, kteří neměli míč. Někdy bylo vidět hezky, že se kluci snaží nabíhat spoluhráči s míčem do volna a někdy zas velký chumel, ze kterého nikdo nemohl vyjet. Góly, které jsme obdrželi, byly většinou z toho, že brankář běhal pořád po celém hřišti (i když měl míč soupeř) a nebyl tím, kdo je nejblíže naší bráně. Opět nám to poslouží jako skvělý učební prostředek.

Zápasy: