23.1.2019 19:05   redakce  

Před více než týdnem převzal vedení áčka Tempa trenér Rostislav Kohoutek. Velký kamarád našeho šéftrenéra mládeže Jaroslava Teplana, se kterým působil už ve Slavii a na Dukle, nad nabídkou neváhal a přijal ji doslova pár hodin po svém konci v mládežnické akademii Slovácka. "S Jardou se známe dlouho, několikrát mě už na Tempo lákal. Teď to všechno vyšlo a jsem rád, že jsem tady,"¨říká Rostislav Kohoutek.

Máš za sebou první přípravný zápas a čtyři tréninky. Jaké jsou první dojmy z týmu?
Ještě to nemůžu pořádně hodnotit, ale poznal jsem, že kluci jsou živelní a že mají zápal. Ale osobně jsem všechny ještě poznat nestihl, ani nemůžu říct, jaký mám pocit z kabiny. Každopádně na tréninky kluci chodí, doplňují nás dorostenci. Celkově je to hodně mladý mančaft se zápalem, ale určitě bude třeba i zkušenost. Všechno na mě ale působí dobře.

Na čem budeš chtít nejvíc pracovat?
Základ je, aby kluky fotbal bavil. Je to klišé, ale bavit to musí. Zároveň musí hra přinášet body, chci abychom dávali góly. Učit hrát fotbal je v chlapech už těžší, ale chtěl bych hráčům předat svoji zkušenost a pochopení hry, jak to vidím já. Fotbal je jednoduchý, ale nejtěžší je hrát ho jednoduše.

V posledních letech vždy trénovalo áčko a béčko samostatně, bude to platit dál? A jaká bude obecně spolupráce s béčkem a třeba i se starším dorostem?
Trénovat se bude odděleně dál, ale platí, že když bude potřeba a kluci z béčka budou mít chuť, šanci určitě dostanou. Taky jsem se bavil s Filipem Šmídkem, že kluci z dorostu budou chodit na tréninky, a pokud bude třeba, tak i na zápasy. Všechno bude záležet na tom, jak budou moct kluci z áčka, kolik bude zraněných. Kdo bude mít výkonnost a bude trénovat, ten bude hrát.

A konkrétně dorostenci? Na podzim odehráli někteří z nich spoustu celých zápasů.
Určitě je potřeba zkoušet a zapojovat dorostence, chceme je zapracovat, ale všeho s mírou. Musí to být přirozené. Když bude někdo kvalitní, zajímavý a bude chtít, může do áčka. Všechno je to o komunikaci s trenéry. Navíc to tu v tomhle ohledu dobře funguje, je to nastavené a já nechci přijít, bouchnout do stolu a něco diktovat. To by nefungovalo.

Rostislav Kohoutek

Nějaké posily můžeme očekávat?
Chtěl bych si sednout s vedením a vše probrat, já mám nějakou představu, jak to řešit. Dorostenci jsou dobří, béčko je široké a v kádru áčka je kam sahat, takže není třeba pět šest hráčů. Ale přeci jen přebor není sranda soutěž a je potřeba být kvalitně připravený a mít nějakou kvalitu.

To určitě, i proto, že hlavním cílem je záchrana přeboru. Svazuje tě to, změní situace v tabulce nějak způsob práce?
Já budu pracovat stejně, ať už budeme předposlední nebo první. Fotbal vždycky děláš naplno. Samozřejmě vím, jaká je situace, vnímám to a mám nějakou představu ohledně organizace hry. Všechno je to ale o klucích, o jejich motivaci. Já samozřejmě spadnout nechci, to asi nikdo, kdo dělá fotbal.

Je pro tebe v naší situaci důležitý i herní projev? Jakým způsobem hry by se mělo áčko prezentovat, třeba i co se týče rozestavení?
Herní projev je pro mě určitě důležitý. Budeme chtít hrát ofenzivně. Je jedno, jestli to bude 3-5-2, 4-3-3, 3-4-3 nebo ofenzivně i 4-1-4-1. Je to všechno o tom, jak jsou to kluci schopní zvládnout. Vím, že se tu hrálo 4-2-3-1, já v tom extra rozdíl nedělám, protože ve finále je stejně všechno variabilní a o principech. Budeme chtít hrát hodně do útočníků a po křídlech, kteří po ztrátě míče brání, chodí dolů. Zkrátka náročný fotbal, útočí všichni a brání všichni. Ale to není, že bych si to vymyslel, tak se prostě dneska fotbal hraje. Snad kromě Barcelony, kde jsem nedávno byl, kde brání v uvozovkách šest lidí a zbytek kouká.

Jaké bude složení realizačního týmu? 

Vedoucím zůstane Venca Kalina. Trenérsky mi bude pomáhat hlavně Jindra Vampola, pak jsem se bavil s Petrem Dedkem, Jardou Teplanem a taky Danem Krchem, že pomohou, když bude třeba, abych nebyl na tréninku sám. Vypadá to široce, ale já to budu zaštiťovat, já jsem zodpovědný a budu dělat sestavu.

Naposledy jsi působil v U19 Slovácka v dorostenecké lize. V čem je to v krajském přeboru mužů jiné a v čem stejné, porovnáváš to?
Nesrovnávám to. Každá soutěž a každá úroveň má svoje. Dělám fotbal už dlouho na různých úrovních, abych věděl, co která potřebuje. Principy platí všude stejně, když chceš hrát dobře, musíš dobře trénovat a plnit základní povinnosti. Druhá věc je výkonnost a úroveň, ale ve finále v tom není rozdíl. Když k tomu dobře přistoupíš, odmění tě to. Samozřejmě u chlapů, i když tenhle mančaft je hodně mladý, to není tak živelné, ale zase takticky svázanější než v mládeži. Jinak bych rozdíly nedělal, akorát na Tempu se netrénuje každý den, ale třikrát týdně, a trénuješ po práci, takže musíš respektovat, že hráči už ten den mají něco za sebou.

Zmiňuješ práci, jak jsi připravený na amatérský fotbal, kde se budou hráči omlouvat kvůli různým jiným povinnostem?
Za sebe musím říct, že něco se dá respektovat, něco se nedá respektovat. Je to přeci jen krajský přebor, má to určitou úroveň, je to pátá nejvyšší soutěž v zemi, a ne žádný prales. Já jsem vždy dělal všechno naplno jako hráč i jako trenér, když jsem měl tři tréninky, tak jsem přišel na tři. Když jsem nemohl, tak jsem se omluvil. Je to o přístupu, ale i o lidskosti. Platí, že když to chceš hrát, tak to hraješ a snažíš se trénovat, co nejlíp to jde. Když nechceš hrát, tak netrénuješ, nehraješ a odcházíš. Tak to vidím já. Ale neříkám, že to tak vždy je, jsou i mužstva, kde se netrénuje, a za jedno jsem shodou okolností i hrál. Tam jsme se sešli jen na zápas, ale pak hráli naplno a chtěli vyhrát.

Co jsi vlastně věděl o Tempu před svým příchodem?
Tempo je hodně známé, já bydlel 13 let v Praze a hrál za Duklu Jižní Město. Hodně jsme se potkávali, dva nebo tři roky hráli podobnou soutěž. Tempo jsem znal, i protože tu pracuje Jarda a taky Tonda Plachý. Je to pro mě výkladní skříň amatérského fotbalu, perfektní zázemí, sympatický a férový klub, kde se dobře pracuje s mládeží. To jsou věci, které se ví a které jsou neodmyslitelné.

Je něco, co tě na Tempu překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Asi jsem to tu ještě pořádně nepoznal za těch pár dní, ale všechno jsem tak nějak tušil. Je tu příjemně, člověk si má kde sednout, je tu mladá parta trenérů, co se snaží vzdělávat a snaží se klub někam posunout. Ale nejen mladí trenéři, už jsem tu potkal třeba Libora Kollera, kterého si pamatuju ještě ze Slavie. Takže taková dobrá směsice, ale to všechno jsem věděl. Každopádně člověk všechno pozná, až když přijde nějaká krizová chvilka.

Několikrát jsme zmínili, že tvým velkým kamarádem a spolupracovníkem je Jarda Teplan, který na Tempu šéfuje mládeži už pět let. Za tu dobu jsme ho poznali jako "živelného" trenéra, co přijde do kabiny a je zkrátka slyšet. Sám ale říká, že to tak nebylo vždy. Jaký jsi ty jako trenér, jak by ses popsal?
Stejně jako Jarda procházel nějakými etapami, tak i já jsem procházel. Byly etapy, kdy jsem byl klidný, protože člověk vidí, že třeba v zahraničí jsou u mládeže klidní trenéři. Pak přicházejí starší kategorie, kde je to náročnější po všech stránkách, tak je potřeba zareagovat. Těžko se hodnotím já sám, ale když je potřeba, zařvu, když je potřeba, jsem zticha. Poslední dobou hodně mluvím během zápasu, i když mám někdy pocit, že by měl být člověk víc zticha, aby si to řekli hráči na hřišti sami. Ale snažím se vždy si rozmyslet, než něco řeknu, ale za ty roky už je člověk připravený na různé situace a přichází to samo.

V roce 2015 jsi působil jako asistent Stanislava Levého v albánské lize v týmu Flamurtari Vlora. Co by sis od zkušeného trenéra, jako je Stanislav Levý, chtěl vzít do své kariéry?
Standa je hlavně výborný chlap, je férový a tak se chová i na hřišti. Takovou zkušenost mám já. Co Standa řekne, to platí, je náročný a přísný a vždy měl u hráčů velký respekt. Ví, co je potřeba k úspěchu udělat, a neslevuje z toho a nedělá kompromisy. Prožil toho hodně už jako hráč i trenér, byl asi 16 let v Německu, takže takhle bych ho popsal.

A na exotičtější destinaci v Albánii vzpomínáš jak?
Člověka překvapí, jak moc tam fotbal mají lidé rádi. Oni toho jinak moc nemají. Blízko je Itálie, je tam hodně Italů a hodně jezdí do Itálie. Jsou velmi kreativní, nejsou disciplinovaní a mají rádi život. Ale když se jim dá řád a taktika a nezadupe se jejich kreativita, fotbal tam může mít velkou budoucnost.

Na závěr položím jednu z tradičních otázek z naší ročenky. Kdo je tvůj trenérský vzor? Někdo, kdo tě ovlivnil a s kým sdílíš pohled na fotbal a určitou trenérskou filosofii?
Nechci, aby to znělo nějak samolibě, ale nikdy jsem neměl trenérský vzor. Člověk čerpá zároveň z materiálů na internetu, od kolegů se kterými spolupracuje, plus kouká na televizi jako trenér, takže sleduju všechny trenéry – Kloppa, Guardiolu, Mourinha, Zidana, Wengera atd. Každý trenér má něco. Na druhou stranu když jsem byl na stáži třeba v Holandsku, přijel jsem plný energie, co bych chtěl všechno změnit. Jenže ne všechno jde v Česku a na české fotbalisty použít. Nemám žádného oblíbeného trenéra, ale fotbal sleduju, studuju, líbí se mi hodně přihrávek a držení míče, ale taky se mi líbí umění využít toho, jít rychle nahoru, když získáš míč. A taky je potřeba si uvědomit, že člověk netrénuje ty nejlepší mančafty a nejlepší fotbalisty na světě, kteří společně s těmi top trenéry udávají směr, takže se trenér musí přizpůsobit tomu, co má.