Závěrečný duel pražské soutěže se vydařil výsledkově i herně. Na převelice těžkém terénu, který připomínal spíš oranici z velké pardubické než fotbalové hřiště, se moc technický fotbal hrát nedal a zápas byl především o bojovnosti a nasazení.
To jsou přesně atributy, které nám na podzim často chyběly, a proto jsme s napětím čekali, jak se s tím kluci a Lucka poperou. A poprali se skvěle. Výrazně urostlejšího soupeře přehráli nejen v individuální kvalitě, ale právě v nasazení, bojovnosti a chuti zvítězit.
Toto vše dohromady přineslo i několik krásných útočných akcí, z nichž tři skončily vstřelenou brankou. Především v závěrečné části utkání se dařila výstavba útoků tak, jak na takovém terénu má vypadat. Balon rychle od nohy, posunovat do náběhů a situaci si zjednodušovat.
A protože náběhů byla spousta, produkovali jsme v této části pohlednou a nebezpečnou hru. Škoda jen, že se nepodařilo skórovat víckrát. Soupeř měl na začátku druhého poločasu pasáž, ve které byl blízko vyrovnání, ale situaci jsme ustáli a mohli slavit zaslouženou výhru.
Věřím, že na jaře plynule navážeme a posuneme se v tabulce na místa, na která patříme!