8.10.2018 22:43   Jiří Nechvíla  

Po nepříliš oslnivém výkonu proti týmu Pragy a ztrátě dvou bodů z domácí prostředí bylo jasné, že Béčko potřebuje nakopnout. Petr mě zná dlouhá léta, a tak je jasný, že má na mě číslo a může mi kdykoliv zavolat. Jelikož mu osud našeho týmu není lhostejný, tak to samozřejmě udělal. Potvrdil jsem mu základní sestavu a roli kapitána. Přece jen, Béčko potřebuje hlavně zkušeného fotbalistu, který to umí řídit a dávat tomu myšlenku.

Petr má číslo na můj mobil

Než soupeř mi dělala mnohem větší starost ztracená mamba. Na útěku už byla čtvrtej den a né a né ji najít. O to horší to bylo, že jsme hráli na štěrboholské přírodní trávě. Mamba byla barvy zelené, takže se v trávě ztratí natotata, zvláště pokud správce trávě nedal dostatečnou péči a nechal ji povyrostlou. Mamba zdrhla v Hlubočepích a do Štěrbohol je to 16,5 km. Při plazení byla mambě změřena maximální rychlost 20 km v hodině, tudíž by to za ty čtyři dny zvládla v suchym triku i s polknutím nějakýho toho krysaříka. Se soupeřem jsme se tedy domluvili, že budeme hrát pro jistotu na chůdách a aby měli brankáři šanci, tak gól bude platit jen po zemi. Naštěstí jsme se těsně před výkopem dočetli, že mamba byla odchycena, a tak jsme šli standardně do kopaček.

Při zápase se člověk cítil jako profesionál, jelikož se hrálo na měkké mokré trávě za umělého osvětlení v páteční předehrávce. I fotbal to byl koukatelnej. První poločas nám soupeř nedaroval ani metr a měli jsme co dělat. Cinklo nám i břevno. Druhej poločas už štěrboholský nebyli tak důslední a dvakrát jsme se trefili. Nejdříve Pepa Hurka a následně Jirka Žalud po ligové akci Vallyho. Minutu před koncem domácí pouze korigovali.

Sečteno, podrženo. Svůj mandát kapitána jsem obhájil, a tak přestávám kecat a zas makat, vy č....