8.10.2018 22:32   Petr Havlíček  

První poločas zápasu na Braníku jsme na hřišti byli skoro jen my. Drželi jsme míč, nedělali jsme tolik chyb, vzadu jsme dokázali pokrýt brejkové situace soupeře, byli jsme přesní v rozehrávce a oproti posledním zápasům kluci hru nahoře zjednodušili a dokázali si vytvářet šance. Tři až čtyři tutovky jsme ale neproměnili, nicméně až na koncovku můžeme být s prvním poločasem spokojeni.

Druhá půle už byla tak trošku pokračováním našich výkonů z poslední doby, protože jsme se nedokázali vypořádat s tím, že soupeř začal více bojovat a že si lépe hlídal způsoby, kterými jsme byli nebezpeční. My jsme to nedokázali změnit, nebyli jsme tolik variabilní a taky malinko polevila koncentrace vzadu, z čehož pramenily dvě šance Braníku. K naší hře jsme se vrátili až v posledních deseti minutách a z toho jsme si vytvořili dvě tři velmi dobré příležitosti, znovu bez gólového úspěchu.

Penaltový rozstřel jsme vůbec nezvládli. Penalty jsou věc, která nejde příliš natrénovat, bylo to hlavně o sebevědomí a na klucích bylo znát, že na nich leží deka v koncovce, která je dlouhodobější a která se podtrhla celým zápasem.

Tento zápas by pro nás ale byl ztrátou, i kdybychom penalty vyhráli. Musíme dále věřit našemu způsobu hry a jít více naproti gólům. Ty přijdou s větším klidem a kvalitou při střelbě, ale zároveň s větším důrazem v malém vápně, kde se musí míč za čáru občas dovézt jakoukoli částí těla za každou cenu. První poločasy s Táborskem i Vyšehradem a teď tři čtvrtiny zápasu s Braníkem kluci hrají to, co trénují a o čem se každý den bavíme, a zlepšují se v tom. Teď je nutné v té práci nepolevit a pracovat s ještě větší chutí každý den a každý trénink, což je věc, která nezáleží ani na trenérech, ani na rodičích, ale jen a jen na samotných klucích.