15.7.2018 22:15   redakce  

Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Dlouhodobé cíle zůstávají pořád stejné: vychovávat osobnost se silnou vnitřní motivací a láskou k fotbalu a sportu vůbec a rozvíjet fotbalistu, který bude na hřišti aktivní, odvážný a individuálně dovedný. Kolem toho se celé naše snažení točí, jen se různě mění prostředky. Konkrétním cílem pro uplynulou sezónu bylo zvládnout přechod na velké hřiště (s tím je spojená poziční hra, práce obranné čtveřice a další), zlepšit hru v závěrečné třetině (finální a předfinální fáze), vymýtit první doteky do hráčů a celkově dál osvojovat základní koncepty naší hry (držení míče, přepínání, přímočarý přechod).

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Rozdělil bych to na dvě části – podzim a jaro. Na podzim se cílů nedařilo dosahovat tak rychle, protože kluci si mysleli, že to všechno půjde samo, a my trenéři jsme jim nedokázali pomoct, i protože jsme řešili nepodstatné věci a přehlíželi ty podstatné. Snad to bude pro kluky i pro nás ponaučení do budoucna. Naopak s jarní částí můžeme být nadmíru spokojeni, protože pracovitost a chuť většiny kluků byla obrovská, v týmu panovala skvělá atmosféra a viděli jsme spoustu individuálních i týmových kvalitních výkonů. Po kostrbatém začátku byl vidět velký posun v pochopení principů hry na velkém hřišti, zlepšilo se řešení situací ve finální třetině a vstřelené góly se rozložily mezi více kluků, což je vždy pozitivní. Herně a výsledkově je to tak nějak propojené.

Jaké jsou cíle týmu do sezony následující?
Zcela zásadním momentem pro některé kluky budou příští rok přijímačky na střední školy, na což budeme klást velký důraz, naopak od "gympláků" po adaptačním roce se spoustou změn čekám, že to za ně více potáhnou. Ve hře budeme chtít získat zase o něco větší klid na míči a omezit naše "výpadky"(polevení, ustoupení od herního stylu) v průběhu zápasu. Pak je tady mnoho detailů ke zlepšení jako presink, ve kterém jsme ke konci sezóny byli zbytečně zatažení, odhad na míč, výběr místa před bránou a správný centr nebo nabírání hráčů. A pochopitelně nesmíme zapomínat, že nejpodstatnější je pro nás hráč jako jednotlivec, takže každý má ten svůj cíl nějaký jiný.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Předností je skvělá parta v týmu a soudržnost kluků, v tomhle jsou opravdu skvělí. Slabou stránkou je nevyrovnanost výkonů - ta je v mládeži normální, ale u nás se někdy projevuje výrazněji než u jiných týmů, třeba i v průběhu zápasů.

Nejlepší a nejhorší moment sezony?
Nejlepším momentem byl určitě turnaj v Přerově a jarní zápas s Pískem. V nich šla z kluků cítit neskutečná energie a propojenost. Nejhorším momentem bylo období února a března, kdy nás vinou zranění, hor a nemocí chodilo málo.

Do jaké míry sledujete výkony a výsledky ostatních tempáckých týmů a který z nich vás zaujal?
Myslím, že navštěvuji poměrně dost zápasů ostatních týmů, a rád se podívám i na tréninky, když zrovna mám na Tempu chvilku. Líbila se mi úvodní sezóna áčka v přeboru a pochopitelně musím moc pogratulovat mladšímu dorostu k vítězství v divizi, protože kluci i trenérský tým si titul za svoji vášeň pro fotbal a lásku ke klubu určitě zasloužili.

Zábavná historka ze sezóny?
Těch historek a vtipných momentů je každý den, co se vidíme, opravdu hodně, ale za všechny bych připomenul některé Krejčusovy hlášky nebo Šálovo biologické bádání ze soustředění na téma rozmnožování (detaily můžou zůstat v kabině):-).

Co chybí Tempu, aby se dostalo po sportovní stránce na ještě vyšší úroveň?
Zajímavá otázka. Začnu z druhé strany - Tempo udělalo po všech stránkách za poslední dobu obrovský, až neuvěřitelný pokrok. Je správné stále myslet výš, ale nesmíme zapomínat na pokoru a respekt k tomu, co se tady už podařilo. Ale jestli chceme vychovávat ještě lepší hráče, musíme neustále hrát zápasy s těmi nejlepšími a snažit se jim vyrovnávat. Je třeba zdokonalovat tréninkový proces tak, aby děti bavil, ale byl pro ně co nejvíc náročný. A asi by to taky chtělo malinko zlepšit skauting, protože, byť to řeknu trochu drsně, pokud kluci nemají pohybové předpoklady a touhu věnovat se fotbalu naplno, trenér už na úrovni soutěží, které Tempo hraje, neudělá vůbec nic, i kdyby se na hlavu stavěl. Takže přivádět k nám ty pohybově šikovné a nadšené z menších klubů. Všemu tomu a mnoha jiným věcem by asi pomohl další trenér profesionál.

Který trenér, pokud nějaký, je vám největší inspirací a jaký je váš trenérský sen?
Každý z trenérů je pro mě v něčem inspirací a na Tempu je naštěstí té inspirace dost, proto jsem tu tak rád. Od každého si snažím vzít to, co mě zaujme. Pak se taky rád inspiruji u světových trenérů - hledám na internetu videa z tréninků nebo zkoumám herní principy jejich týmů. A kluci mi občas řeknou Babyguardiola, takže asi tak:-). Mým snem je pracovat u profesionálního týmu, ideálně jako sportovní ředitel, který nastavuje koncepci a myšlenkově vede klub. Ale v českém fotbale ta funkce obnáší spíš "bafuňářství", třeba se to časem změní. To je sen. Cíl je, aby mě fotbal pořád bavil.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych popřát Tempu k 90. narozeninám, ať co nejvíce lidem dál přináší krásné fotbalové chvíle. Znovu bych rád poděkoval všem, kteří během sezóny věnovali Tempu svůj čas a energii. Chtěl bych zmínit i náš partnerský klub Spartu, se kterou začala spolupráce opravdu fungovat, za to díky. Pochopitelně moc děkuji za spolupráci rodičům v našem týmu, trenérům Láďovi Funkovi a Michalu Špačkovi i Martinu Hamadovi, který nám pomáhal do února, a Petře Dostálové za pomoc s administrativou. No a nejvíc bych chtěl poděkovat klukům, protože mě to s nimi baví čím dál víc:-).