U12: Hodnocení sezony

Jak se povedl uplynulý ročník týmu U12, hodnotí trenér Dominik Kadlec.

Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Ty hlavní cíle jsou stále stejné, bavit se fotbalem, vychovávat silné, rychlé, odvážné, sebevědomé, slušné a kreativní hráče, nejen hráče, ale hlavně "lidi". Pokud mám být konkrétnější k fotbalu, tak jsme se letos více zaměřili na kopací techniku a s tím spojenou i hru slabší nohou. Věřili jsme, že to, co děláme, už nyní povede k tomu, abychom se v naší první ligové sezóně pohybovali v první polovině tabulky.

Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Výsledkově je to jasné, skončili jsme přesně v polovině tabulky. Kluci určitě měli na to, aby byli o dvě místa výše. Herně jsme měli velmi dobré zápasy jako proti mixu Bohemky, kterou jsme v podstatě nepustili za půlku či proti Plzni, byť jsme nakonec prohráli. Nejvíce nás mrzí série utkání na jaře, kdy se ze hry vytratila chuť. Pozitivní je, že jsme se z toho dostali a nakonec jsme třikrát zaslouženě zvítězili a i v Třebíči jsme sehráli kvalitní utkání jako se Zbrojovkou Brno. Nakonec jsme vyhráli turnaj na Zličíně. Ale abych nemluvil jen o lize, hráli jsme také soutěž v Praze a kluci udělali během roku velký pokrok. Výkony kluků na jaře byly mnohem lepší než na podzim. Nakonec obsadili kluci třetí místo za Bohemkou a o rok starším Vyšehradem. Co se týká kopací techniky, tak jsme měli v týmu několik kluků, kteří se vyhýbali hraní slabší nohou a na jaře už jsme u nich zaregistrovali snahu zahrát i slabší, byť například střelba ještě neměla patřičnou razanci. Důležité je, že to kluci zkouší a naučí se to. Co se týče těch hlavních, tak myslím, že jdeme správným směrem, ale to se ukáže až kluci vyrostou, jestli u fotbalu vydrží a jaké z nich budou osobnosti.

Jaké jsou cíle týmu do sezony následující?
Ty hlavní jsou stále stejné. Zlepšovat se chceme stále v tom v čem doteď. Byli bychom rádi, kdybychom začali dávat více branek.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
U nás asi byla nejslabší stránka to, že když se nedařilo, tak nás rychle přecházela chuť hrát a panovala poraženecká nálada. Silnou stránkou by mohlo být to, že jsme se z toho dokázali dostat a například na turnaji na Zličíně, kdy kluci věděli, že musí zabrat, tak Táborsko nepustili k vlastní bráně. A to s ním na jaře prohráli o deset branek. Ve chvíli, kdy tuto chuť udržíme, tak budeme o kus lepším týmem.

Nejlepší a nejhorší moment sezony?
Nejhorší pro nás jasně byla část sezóny na jaře, kdy jsme šli od porážky k porážce. Nicméně konec se nám vydařil a to včetně turnaje v Třebíči, který si užívali kluci, rodiče i trenéři. Podzim i zima se nám také vcelku vydařily.

Do jaké míry sledujete výkony a výsledky ostatních tempáckých týmů a který z nich vás zaujal?
Dění v klubu sleduji od přípravek po muže. Nejvíce samozřejmě okolní ročníky. Škoda, že se mužům A nepodařilo postoupit do divize o jediný bod, klub by si divizní příslušnost zasloužil.

Zábavná historka ze sezony?
Těch je spousta. V hlavě mi utkvěla třeba koupačka na splavu v Třebíči. Ta byla super.

Co chybí Tempu, aby se dostalo po sportovní stránce na ještě vyšší úroveň?
Jako pozitivní vnímám to, že se Jarda Teplan částečně posunuje do dorostenecké kategorie, kde je potřeba návazat na klubovou práci z přípravek a žáků, vrcholem by měl být postup mužů do divize. Samozřejmě vnímám to, že mladší dorostenci pod vedením Filipa Šmídka vyhráli dorosteneckou divizi, což je velký úspěch a klobouk dolu před Fílovou prací a výkony kluků. Zároveň bychom v přípravkách, za které jsme byli mnohokrát i veřejně chváleni, neměli usnout na vavřínech. Bylo by fajn dále spolupracovat se školami a školkami a naopak ještě spolupráci prohloubit tak, aby z toho i náš klub měl větší přínos. Zároveň si umím představit Tempo jako sportovní středisko, které bude pozitivně ovlivňovat společnost ve svém okolí. Uměl bych si představit větší spolupráci s okolními kluby. Velmi se mi líbila myšlenka trenérské schůze s Tondou Barákem, které se účastnili i trenéři z okolí. Bylo by škoda, kdyby to tím skončilo. Doufám, že se nyní také podaří prohloubit spolupráci se ZŠ Jitřní a zároveň i více rodičů využije možnosti tuto školu navštěvovat. Pokud kluci nechodí na školy s některým druhem kvalitní rozšířené výuky, tak mi přijde škoda, aby navštěvovali běžnou základní školu, když na Jitřní se o ně minimální po pohybové stránce mohou starat skuteční odborníci.

Který trenér, pokud nějaký, je vám největší inspirací a jaký je váš trenérský sen?
Nemám žádný vyložený vzor. Přál bych si, aby trenéři ve všech klubech pochopili, že trénování není o naplňování jejich ambicí, ale že fotbal je cesta k výchově kluků a i bez řevu a naopak s respektováním dětského vývoje se dají vychovat dobří fotbalisté.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Rád bych zde poděkoval rodičům za podporu v sezoně, protože oni jsou ti hlavní, kteří vytváří klukům zázemí a možnost vůbec fotbal hrát. Rád bych zde poděkoval vedení klubu, protože ne vždy jsem s nimi byl zajedno a často jsem byl pasován do role oponenta. Nicméně zázemí, které vytvořili, nám může leckdo závidět. Oslavy klubu se také vydařily na výbornou a vidět tolik děti na hřišti najednou je přesně ta role, kterou by Tempo mělo plnit v naší společnosti. Snad vnímám také správně to, že si vedení v současnosti více uvědomuje, že klub není jen o zázemí, ale tvoří ho zejména lidé. A nakonec díky patří celému realizačnímu týmu, se kterým se mi spolupracuje velmi dobře.

Osoby:

Dominik Kadlec