FC Tempo Praha
U10: Hodnocení sezony
5.7.2018 7:34
redakce
Trenér Antonín Plachý shrnul uplynulou sezonu ročníku 2008.
Jaké byly cíle do právě skončené sezony?
Cíle jsou vlastně tradičně dost podobné. Individuální rozvoj hráčů podle jejich potřeb. U všech jde vlastně o to, jak jim zvýraznit jejich silné stránky, aby byli originálními hráči, ale zároveň jak dostat do tréninku to, co vše se musí naučit v přípravce. Teď jsme se nejvíce zabývali dovedností hrát 1:1, zpracováním míče a způsobem nabíhání, aby si dovedli kluci udělat prostor pro přihrávku. Jinak se samozřejmě objevuje celá řada dalších dovedností jako hlavičkování, střílení nedominantní nohou, jak výhodně vhodit aut... Nejvíc je však pro nás to, aby se děti na tréninku bavily a těšily se na něj.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Výsledkově netuším, pamatuji si jen poslední úspěch na Tempo Cupu:-), ale herně jsme opravdu schopni ukazovat krásu i kvalitu. Máme vcelku dobře nastaveno to, že máme soupeře slabší, mírně silnější i vyrovnané, takže se kluci dostanou k tomu, aby si vyzkoušeli všechno.
AC Sparta Praha - FC Tempo Praha
Jaké jsou cíle týmu do sezony následující?
Radost, zábava, zdokonalování a pár detailů jako průnikové přihrávky, nabíhání za obranu a pomalu se budeme učit i dlouhou přihrávku vzduchem.
Cíle jsou vlastně tradičně dost podobné. Individuální rozvoj hráčů podle jejich potřeb. U všech jde vlastně o to, jak jim zvýraznit jejich silné stránky, aby byli originálními hráči, ale zároveň jak dostat do tréninku to, co vše se musí naučit v přípravce. Teď jsme se nejvíce zabývali dovedností hrát 1:1, zpracováním míče a způsobem nabíhání, aby si dovedli kluci udělat prostor pro přihrávku. Jinak se samozřejmě objevuje celá řada dalších dovedností jako hlavičkování, střílení nedominantní nohou, jak výhodně vhodit aut... Nejvíc je však pro nás to, aby se děti na tréninku bavily a těšily se na něj.
Jak se je podařilo naplnit herně a výsledkově?
Výsledkově netuším, pamatuji si jen poslední úspěch na Tempo Cupu:-), ale herně jsme opravdu schopni ukazovat krásu i kvalitu. Máme vcelku dobře nastaveno to, že máme soupeře slabší, mírně silnější i vyrovnané, takže se kluci dostanou k tomu, aby si vyzkoušeli všechno.
AC Sparta Praha - FC Tempo Praha
Radost, zábava, zdokonalování a pár detailů jako průnikové přihrávky, nabíhání za obranu a pomalu se budeme učit i dlouhou přihrávku vzduchem.
Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Nedá se moc mluvit o týmu, ale je dobré, když si kluci na tréninku konkurují a to se daří. Téměř na každém turnaji hrajeme se dvěma i více týmy a proti nám opakovaně stojí soupeři se spoustou nehrajících kluků za čárou.
Nedá se moc mluvit o týmu, ale je dobré, když si kluci na tréninku konkurují a to se daří. Téměř na každém turnaji hrajeme se dvěma i více týmy a proti nám opakovaně stojí soupeři se spoustou nehrajících kluků za čárou.
Nejlepší a nejhorší moment sezony?
Nejtěžší moment byl, že se nám docela rozevřely nůžky v kvalitě a některým dětem jsme doporučili menší kluby. To se nikdy neříká ani neprovádí lehce. No a nejlepší je každý trénink:-). Kluci si zjevně užili Třebíč i Tempo Cup a příští rok nás čekají i zahraniční turnaje.
Do jaké míry sledujete výkony a výsledky ostatních tempáckých týmů a který z nich vás zaujal?
Co se týče herního konceptu, vnímám trochu všechny týmy a zprávy o nich. Není to znalost, od toho jsou tu šéftrenéři, ale nejvíc vím jistojistě o ročníku 2005, kde se ještě občas objevuji na tréninku či zápase. Pravidelně se setkáváme i s U9, U11 a U14.
Zábavná historka ze sezony?
Nejlepší je, jak se kluci každý zápas ptají, jestli musí mít stejné číslo na trenýrkách a dresu a jak si spousta z nich snaží nosit vlastní stulpny.
Co chybí Tempu, aby se dostalo po sportovní stránce na ještě vyšší úroveň?
Kdyby hráli chlapi první ligu, asi by bylo Tempo více na očích, ale to zásadní asi je, aby trenéři dovedli mít společnou řeč napříč kategoriemi a šéftrenéři je dovedli dobře propojovat. Vlastně se to daří, ale tohle je nekonečný proces, který jde vylepšovat neustále.
Který trenér, pokud nějaký, je vám největší inspirací a jaký je váš trenérský sen?
Mně se vždy líbilo s jakou lidskou slušností a zdvořilostí se dokázali prezentovat Mário Buzek a Víťa Lavička. V tento moment se mi hrozně líbí, jak je Verner Lička se svou životní i trenérskou zkušeností stále schopen žasnout a objevovat nové věci, myslím, že v tom musí být inspirací pro všechny mladé trenéry.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Věřím, že se u nás líbí dětem i rodičům a neodpustím si podotknout, že je to velká zásluha managementu klubu. No a ještě jedna poznámka pro rodiče a hráče - tréninky v klubu jsou dobře strávený čas, ale další spoustu času je taky třeba dobře využít a být aktivní jak pohybově, tak myšlenkově. Týmový trénink je pouhá součást osobního rozvoje.
Nejtěžší moment byl, že se nám docela rozevřely nůžky v kvalitě a některým dětem jsme doporučili menší kluby. To se nikdy neříká ani neprovádí lehce. No a nejlepší je každý trénink:-). Kluci si zjevně užili Třebíč i Tempo Cup a příští rok nás čekají i zahraniční turnaje.
Do jaké míry sledujete výkony a výsledky ostatních tempáckých týmů a který z nich vás zaujal?
Co se týče herního konceptu, vnímám trochu všechny týmy a zprávy o nich. Není to znalost, od toho jsou tu šéftrenéři, ale nejvíc vím jistojistě o ročníku 2005, kde se ještě občas objevuji na tréninku či zápase. Pravidelně se setkáváme i s U9, U11 a U14.
Zábavná historka ze sezony?
Nejlepší je, jak se kluci každý zápas ptají, jestli musí mít stejné číslo na trenýrkách a dresu a jak si spousta z nich snaží nosit vlastní stulpny.
Co chybí Tempu, aby se dostalo po sportovní stránce na ještě vyšší úroveň?
Kdyby hráli chlapi první ligu, asi by bylo Tempo více na očích, ale to zásadní asi je, aby trenéři dovedli mít společnou řeč napříč kategoriemi a šéftrenéři je dovedli dobře propojovat. Vlastně se to daří, ale tohle je nekonečný proces, který jde vylepšovat neustále.
Který trenér, pokud nějaký, je vám největší inspirací a jaký je váš trenérský sen?
Mně se vždy líbilo s jakou lidskou slušností a zdvořilostí se dokázali prezentovat Mário Buzek a Víťa Lavička. V tento moment se mi hrozně líbí, jak je Verner Lička se svou životní i trenérskou zkušeností stále schopen žasnout a objevovat nové věci, myslím, že v tom musí být inspirací pro všechny mladé trenéry.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Věřím, že se u nás líbí dětem i rodičům a neodpustím si podotknout, že je to velká zásluha managementu klubu. No a ještě jedna poznámka pro rodiče a hráče - tréninky v klubu jsou dobře strávený čas, ale další spoustu času je taky třeba dobře využít a být aktivní jak pohybově, tak myšlenkově. Týmový trénink je pouhá součást osobního rozvoje.