24.4.2018 9:47   David Perl  

Co dva dny, to zápas. Kluci mají za sebou další náročný týden, který začal dvoudenním turnajem ve Spořicích u Chomutova. Čekalo nás opravdu velké hřiště a systém turnaje každý s každým. První tři zápasy byli kluci hodně nesoustředění a předvedená hra a s tím spojené výsledky tomu odpovídaly. Místo toho, abychom využili výhod velkého hřiště, jsme si hráli každý sám na sebe a místo 15 metrové přihrávky jsme těch 15 metrů raději běželi s míčem u nohy, abychom ho pak ztratili a zase se vraceli zpět. Posledních pět minut toho třetího zápasu se Sokolovem už dávalo tušit, že se s tím kluci srovnali a mohlo by to být dobré. A také že bylo. Následující dva zápasy kluci vyhráli a do aquaparku se šlo s lepším pocitem ze hry. Následovala dlouhá procházka Chomutovem a hlavně spaní na karimatkách a spacácích v hale přímo u hřiště. Byli jsme zvědaví, co to s kluky udělá. První zápas nedělního programu proti Dukle byl asi náš nejlepší na turnaji a po zásluze jsme brali vítězství, a dobře jsme se tak nastartovali k nedělní stíhací jízdě, při které jsme ani jednou neprohráli. V posledních zápasech nám ale došel střelecký prach a hlavně poslední zápas s Roudnicí, kde jsme celý zápas trefovali všechno možné, jenom ne síťovaný prostor za brankářem, pak rozhodl o konečném 6. místě v konkurenci velmi kvalitních týmů (Ústí nad Labem, Příbram, Dukla, Sokolov, Chomutov, Kladno, Karlovy Vary, Chomutov, Motorlet, Šumperk, Roudnice). Turnaj byl perfektní ve vyrovnanosti týmů a téměř každý mohl porazit každého. Svědčí o tom i konečné umístění třeba Roudnice, kterou jsme jasně přehráli a přestříleli a byla nakonec 3. nebo naopak asi 8. místo Ústí, které nás, řekl bych, jako jediný tým přehrálo a v zápase s nimi jsme se štěstím uhráli remízu 0:0.

Hned v pondělí jsme jeli na Barrandov, kde hraje své domácí zápasy tým Football Talent Academy. Soupeř se prezentuje stylem, který je v této kategorii jedinečný, a u jiných týmů se s ním nesetkáváme. Dlouhé, trpělivé držení míče plné přihrávek. My jsme se tak většinu zápasu přesouvali z jedné strany na druhou. V tomto určitě velice přínosné utkání pro kluky. Mohli jsme se tak s hráči na střídačce více bavit například o zónovém bránění, o možnostech spouštění presinku, atd. My jsme na soupeřovu hru dokázali odpovídat brejkovými situacemi a souboji 1vs1, kde jsme doháněli soupeřův náskok v kombinační hře. Nakonec tedy, i přes značnou převahu soupeře v držení míče, jsme prohráli pouze o gól 3:4.

Do středečního zápasu s Bohemkou šlo hodně kluků přímo z dopoledního McDonald´s cupu. V kombinaci s velkým vedrem byl tak náš výkon hodně líný a soupeř, ač z větší části mladší, působil živěji. Nejvíce jsme s klukama řešili jejich projev při říkání si o přihrávku. Že pokud si o ní důrazně neřeknu ať už slovy nebo rychlým pohybem, tak nikdy nebudu o krok před soupeřem nebo přihrávku ani nedostanu a nebudu tak moct ukázat vše, co umím, protože se k míči prostě nedostanu.

Týden jsme končili pátečním zápasem proti Třeboradicím. Je velká škoda, že jsme se nedostali na krásnou trávu a místo toho jsme museli zápas odehrát na betonové umělce. Po úvodním seřizování mířidel jsme se v průběhu zápasu rozstříleli a skóre v náš prospěch postupně narůstalo. Soupeř rozhodně nebyl špatný, vždyť v této soutěži prohrál snad dvakrát, a tak velká pochvala pro kluky jak zápas odehráli. Třeba oproti středečnímu zápasu tam byl posun v komunikaci, když někdo chtěl míč a tím jsme si to hodně ulehčovali a mohli tak dobře kombinovat. I všichni čtyři brankáři, kteří se vystřídali a zapojovali se hodně do hry, přispěli k tomu, že to byl herně z naší strany povedený zápas.