1.11.2017 13:55   Jiří Nechvíla  

ČAFC Praha B - FC Tempo Praha 0:4

V dalším zápase jsme přivítali na domácím hřišti ČZU. Poslední tým tabulky s pouhými třemi body. Ve čtvrtek sonduju u Petra, kdo nás posílí z A-týmu. Docela dlouho dělal tajnosti, ale pod výhružkou, že řeknu jeho ženě, co se stalo v loni v létě na dokopný, nakonec prozradil, že jde s námi s námi Pepa Hurka. To mě docela rozhodilo. Hurka je docela arogantní primadona s nosem nahoru. V noze to má, o tom žádná, ale jeho ego je vyšší než on sám, a že měří 193 cm! Vše, co jsem od něho očekával, se začalo plnit. Na sraz dorazil pozdě a bez pozdravu. Obsadil v kabině to nejlepší místo a vedle sebe si položil tašku tak, aby si zajistit dostatek prostoru. Jasný, že mu nikdo neřek ani slovo. Radši jsme se mačkali na sebe a dělali, že je všechno v pohodě. Chvilku mi přišlo, že je z něj cítit tráva, ale později se ukázalo, že to táhlo z Morise, kterej seděl kousek vedle. Při taktický byl na mobilu, žvýkačku v puse a mlaskal na celou šatnu. Předzápasovou rozcvičku ukončil po pár sekundách se slovy, že na to m*dá, že se nezraní a šel to žínit na bránu.

Petr mě ještě před zápasem odchyt, ať se ho zeptám, jestli mu nevadí, že jsem kapitán. Když jsem s tím za ním šel, tak se pousmál, poplácal mě po rameni, prohlásil "užij si to". Následně si šel za šatny zapálit cigáro. Než jsme nastupovali na hřiště, tak prohlásil, že ho bolí pata a ať mu to dáváme do nohy, že se nebude nikde honit. Těsně před výkopem se mě ještě zeptal proti komu hrajem a jak se jmenuje náš levej záložník a pravej bek. Při tom, co mi to říkal, z něho regulérně táhnul chlast. Výkop byl v 17:15!  

Po zahájení zápasu jsme byli překvapení, jak beznadějně poslední tým dobře hraje. Nic nám nedarovali a byli naprosto vyrovnaným soupeřem. Dopředu jsme se moc nedostávali a to se samozřejmě nelíbilo Hurkovi. Stál na půlicí čáře a pokud zrovna nekroutil hlavou, tak máchal rukama. V lepším případě si jen odplivl. Jeho slova "to si ze mě děláš p*del" a "kam mi to dáváš" moc nepovzbudí. Když už to vypadalo, že se do kabin půjde za bezbrankového stavu, tak se k němu dostal z levé strany vápna balón, z první si posunul a placírkou uklidil míč do pravé šibenice. Bez emocí a v klidu si následně odkráčel za půlící čáru a čekal na hvizd, zatímco ho ostatní objímali a měli za boha. 

FC Tempo Praha B - TJ Sokol Bílá Hora 4:0

Do skončení prvního poločasu se už nic vážného nestalo a šli jsme do kabiny za jednobrankového vedení. Všichni kromě Hurky, kterej si šel zapálit za šatny další cígo. O přestávce jsme si říkali, že musíme přidat a hrát více srdcem. Hurka mezitím vstal a prohlásil, že se musí jít vy*rat a ať na něj radši nečekáme. Naštěstí to do začátku druhé půle stihnul a mohlo se v klidu začít hrát.

Do druhé půle vstoupil soupeř ještě houževnatěji a přitlačil nás k našemu vápnu. Vytvořil si velké množství rohů, které jsme naštěstí ubránili. Jestli byli všichni zpocení až na kost, tak Hurka to zatím hrál v suchym triku. Možná měl koláče v podpaždí od toho máchání rukou. "Proč mi to nedáš", "dáváš to moc dlouhý", "ty vole, proč?" "tohle není normální" a další podobné věty bylo slyšet víc než pokyny trenéra z lavičky. Pánbožka byl slabej odvar. Na druhou stranu nutno podotknout, že hrát fotbal prostě umí. Zalepí míč a podrží ho, když je třeba. Na stranu třetí je dobře, že s náma nebyli kluci z dorostu. To by je Tempo vidělo asi naposled. Z neustálého tlaku hostí jsme zničehonic dokázali během několika minut zvýšit náskok na tři branky. Rychle za sebou se trefili Hyršl a Žalud. Hosté naprosto odpadli a Hurka na lavičku signalizoval točícími ukazováčky, že bude střídat. Se slovy "Už na to pr*ám, tady už jsem zbytečnej, ještě si něco natáhnu" odcházel směrem ke střídačkám. I když do konce zápasu zbývalo ještě 15 minut, tak se ihned po vystřídání odebral do kabin. 

Když míjel střídačku hostů, nedokázal si prominout naprosto zbytečnou poznámku, že jsou kopyta a ať už nejezděj. I když to u hostů vyvolalo velkou vlnu nevolí, tak si rozhodčí, který byl tomuto incidentu blízko přítomen, nedovolil vytáhnout směrem k němu jakoukoliv kartu. Těsně před koncem zápasu jsme navýšili vedení o čtyři branky, kdy se prosadil Baroch. Když jsme po zápase křičeli vítězný pokřik, Hurka samozřejmě nebyl přítomen. O to většího překvapení jsme se dočkali, když jsme přišli do hospody na týmovou večeři a na stole na nás všechny čekaly od Pepíčka kávičky s rumem. Ať si každej říká co chce, beztak je to zarytej Tempák a fotbalová kapacita.