Po nepovedeném zápase v Kyjích jsme si chtěli spravit chuť v domácím zápase s Třeboradicemi.
Před zápasem jsem zapískal na píšťalu, abych probral Kobruk opět hladovému výkonu.
Jindrovi zas kručelo v břichu, tak jsem mu doneslhrušku. Za vítězný gól za A tým si ji jistě zasloužil.
Já jsem vzhledem ke zranění do základu zasáhnout ještě nemohl, a tak se kapitánské pásky ujal můj věrný zástupce Vojta.
Náš občasně hrající trenér nařídil individuální rozcvičku.Udělal tak radost celé základní jedenáctce a zazdil velkou výhodu střídajících hráčů.
Když jsme u naší střídačky, tak vydala takto: :-(:-(:-):-):-):-). Nutno podotknout, že tento přístup je mnohem lepší, než kdyby tam byli všichni spokojeni.
Zápas začal a každý si musel všimnout, jak moc je Kobra hladová. Podstoupila totiž souboj, kterým se běžně vyhýbá. Vyústil z toho pokutový kop.
Bohužel Kobra z tohoto souboje utrpěla zranění. Diagnostika nepotřebovala lékaře. K pokutovému kopu slezl z hrušky Jindra, a tak bylo jasné, že s Kobrou je to vážné.
Pokutový kop s ledovým klidem Jindra proměnil a Kobra pokračovala dál se sebezapřením ve hře. Třeboradice vyrovnaly hru a po půlhodině vstřelily vyrovnávací branku.
Do druhého poločasu jsme nastoupili už bez Kobry, ale zato s ofenzivními esy z A týmu. Oba soupeři měli několik zajímavých příležitostí, ale bez efektu. Branky se tak diváci již nedočkali, a tak jsme sis Třeboradicemi body rozdělili.