25.9.2017 22:28   Eduard Binko   Antonín Plachý  

Zápasy s Duklou a se Stodůlkami byly sice odlišné, ale přece jen si v něčem podobné. Podobnost byla v tom, že se objevovaly krásné průniky a schopnost přejít s míčem přes dva tři hráče soupeře. Druhá byla v tom, že se nám nedaří nabíhat pro přihrávku dostatečně do stran, aby byla kombinace jednodušší.

Utkání s Duklou bylo v prvních dvou částech trochu ovlivněno tím, že jsme dovolili Dukle auty stále rozehrávat nohou a vyjíždět brankaři,  i když byl míč za koncovou čarou. Dukla dobře kombinovala a tyto dvě výhody jí dávaly možnosti, kterých jsme my nevyužívali. Kluky to překvapovalo a zvětšilo to kombinační převahu. Jakmile jsme do druhé části sjednotili pravidla, jak mají ve starší přípravce být, už se rozdíl smazával a góly začaly padat na obou stranách. Výše zmíněné roztahování hry je naším úkolem, abychom si usnadnili kombinaci. No a ještě zakončování na branku tak, abychom netrefovali prostředek a ještě k tomu okamžitě dobíhali. Ochota hrát jeden na jednoho, nebo dokonce jeden na více, byla z naší strany výborná a klukům se velmi často dařilo. Celkově to sčítači Dukly spočítali na 35:20, což vypadá jako velký rozdíl, ale když si odmyslíme vstup do utkání s odlišnými pravidly, tak je i výsledek přijatelný. Kluci sice chtěli vyhrát, ale alespoň jsme si zase zkusili, že je třeba  vylepšit i kombinaci a střílení gólů.

Zápas se Stodůlkami nabídnul velmi vyrovnaný souboj ve všech aspektech. Gólově prý Stodůlky zvítězily 26:22, takže vcelku vyrovnané i výsledkově. Součty gólů si zatím nehlídáme a tak zkrátka vždy souhlasíme s čím přijde druhý tým. Tentokrát se tomu aspoň dá snad i věřit, na rozdíle od utkání s Vyšehradem, který dopadl výsledkově naopak, než se objevilo v zápise.

Na prvním hřišti byla od začátku vidět naše mírná herní převaha a na začátku i gólová, během času se to zhruba vyrovnalo. Jinak opět více kvality ve hře jeden na jednoho a méně herní kombinace. Pro jistotu znovu připomínám, že taková je filosofie výchovy Tempa, vychovávat hráče k dovednosti a odvaze obcházet soupeře a až postupně směrem do mladších žáků přidávat více kombinační hry. Ne že bychom to netrénovali, ale obcházení je stále důležitější, protože takové hráče český fotbal nemá. Samozřejmě je tam vidět i plno momentů, kde je na první pohled vidět, že by bylo lepší přihrát a hráč to neudělá. Je to projev jeho přirozenosti hrát s míčem a chtít dát gól. Této přirozenosti ho nechceme zbavit násilně a příliš brzo, protože zpětně už se to téměř nedá naučit. Na konci bylo i slyšet mohutné povzbuzování rodičů soupeře, což možná hráče Stodůlek nakoplo do finiše. Třeba by naše kluky fandění také hnalo kupředu, pojďme to někdy zkusit.

Na druhém hřišti měly hráči Stodůlek velkou výškovou převahu, tak jsem měl na začátku obavy, zda se naši menší kluci dokážou prosadit. Nicméně už začátek ukázal, že obavy dnes nebyly na místě a kluci se nevyhýbali soubojům až na Dana, který dnes vyloženě neměl svůj den. Při rozehrávání od branky by chtělo zrychlit provedení a méně zmatkovat, většinou nás první dotek po přihrávce zbrzdil natolik, že soupeři stihli reagovat a rozehrávku překazit. Individuálně jsme v průběhu utkání předvedli několik velmi pěkných průniků zakončených i mířenou střelou, což vedlo k jednoduchým brankám. Pořád trochu bojujeme s pozicí středního záložníka, kdy se nám tento hráč nechává strhnout hrou a pak chybí v prostoru, který mu patří, ale už se to zlepšilo oproti prvním zápasům. Poslední věc, kterou bych zdůraznil je úplně zbytečné zmenšování si hřiště, když držíme míč, tak místo roztažení hry až do krajů hřiště nastával spíš opačný jev a vznikal chuchvalec uprostřed. Abych jen nekritizoval, tak musím určitě pochválit bojovnost a nasazení. Kluci při vystřídání a o pauzách viditelně vydýchávali, takže zápal v zápase jim nechyběl.