16.7.2017 16:49   redakce  

Hlavní cíl byl návrat áčka do přeboru, tudíž jeho postup. Pro nás to znamenalo být opravdovou rezervou - nejen slovy, ale především skutky. S tím souvisel další cíl - výrazně zlepšit vzájemnou provázanost obou týmů, a to jak na poli herním, tak i společenském. Naším vlastním cílem bylo samozřejmě hrát I.B třídu i příští sezónu, neboť sestupovat se nikomu nechce a hrát zápasy s jedním rozhodčím nás loni moc nebavilo. A cílem bylo i rozšířit kádr a tím zlepšit zápasovou docházku, neboť výhodný víkendový tarif mého mobilního operátora mi po 5 letech již vypršel:-).

Až nečekaně dobře. Áčko slavilo postup s famózním bodovým ziskem a my plnili funkci rezervy, myslím, svědomitě (hráčské záskoky na některých zápasech, přesuny mezi kádry dle aktuální výkonnosti, výpomoc s doplňováním na vhodný počet hráčů na trénincích A týmu, čtvrteční tréninky na polovině po U14, takže s výraznou časovou prodlevou oproti plánu). Herní provázanost se výrazně zlepšila, k čemuž pomohlo jednak sjednocení hracího dne domácích zápasů, ale i zlepšený přístup "náhradníků" v A-týmu. Na poli společenském se udělal rovněž velký kus práce, při dvou červnových večírcích, myslím, nebylo často vůbec poznat, kdo je kdo:-).

Že budeme hrát I.B třídu i na podzim, bylo zřejmé nejpozději po prvním jarním kole, konečné třetí místo je maximem v historii a Jirka Žalud se v květnu pěkně třásl strachy, aby se dokonce nepostoupilo, a on nemusel zvýšit své zápasové úsilí nad 70% hranici, kde se obvykle pohybuje:-). Se skládáním zápasových sestav nebyl, až na výjimky, výraznější problém a z toho rezultovaly mnohem zodpovědnější a tím pádem i kvalitnější týmové výkony než v minulosti.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Je jich opravdu hodně. Jednak stále být rezervou, na kterou je spolehnutí. Druhak udržet vysokou laťku výkonů i výsledků, kterou jsme si letos na stojanech nechali nastavit, zvláště pokračovat ve zlepšování týmové reakce na ztrátu/zisk míče. Treťjak výrazně zlepšit teambuilding po domácích zápasech. A dále: navrátit galaktické herní sebevědomí Jirkovi Nechvílovi, kterého tímto vítáme v kádru, naučit Vojtu před tréninky rychleji nafukovat míč, vyslat Jindru na zklidňující meditace do východní Asie, naučit mladého Jirku Hrona omlouvat se včas, udržet Morise v životní formě, přilákat Honzu Míku na trénink dříve než zase za pět let, znervóznit Slávu i na trénincích, odlákávat lidi z hospody, aby měl Valy zase čas na fotbal, udělat Ebovi zle doma, naučit Libora, kde máme šatnu a mnoho dalšího…

V čem měl Váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Nejvíce asi ve střelecké potenci, 84 gólů ve 26 zápasech je toho důkazem. Pak také jarní formou, tabulku jara jsme opanovali s tříbodovým náskokem. A možná snad i někdy organizací hry.

Který soupeř Vás zaujal a čím?

Pozitivně tým Braníku B, který se snažil na podzim i na jaře o konstruktivní fotbal téměř za každé situace.

Pozitivně tým Kolovrat, který na podzim předvedl velice kvalitní výkon a odvezl si zasloužené tři body po nejkvalitnějším zápase sezóny.

Negativně tým Kolovrat, který na jaře udělal pro postup opravdu vše.

FC Tempo Praha B - Sokol Kolovraty 0:3

Jaké je Vaše oblíbené herní rozestavení a proč?
Patrně by to bylo 4-1-4-1, ale používáme výhradně 4-4-2, neboť jsem trochu skeptický k možnosti v I.B třídě používat různá rozestavení dle soupeře či vývoje hry a chtít po hráčích, aby kvalitně plnili rozdílné taktické úkoly z týdne na týden, či dokonce z minuty na minutu.

Veselá historka ze sezóny?
To jsme takhle jednou hráli zápas na Xaverově proti Xaverovu. Na pravém beku za nás hrál nějaký Pavel Hrstka, mimochodem aktivní sudí. Běží 25. minuta i levý záložník Xaverova. Zodpovědně bránící pravý záložník Tempa mu překáží v cestě k brance. Xaverovského vykuka tedy napadne předkopnout si míč a nasimulovat faul. Kácí se asi metr od Tempáka, avšak poměrně přesvědčivě. Pozorný sudí se ale nečekaně nenechá oklamat a dává najevo, že toto nemíní pískat. Míč se poté dokutálí k v úvodu zmiňovanému Pavlovi. Člověk by čekal, a od hrajícího rozhodčího ještě o něco více, že ocení kvalitní rozhodnutí svého vlastně kolegy tím nejlepším možným způsobem a to rychlou rozehrávkou do soupeřovy obrany. Ta  by se patrně chvíli věnovala reklamování domnělého faulu a mohlo by tak dojít k přečíslení nesoustředěného soupeře. Ale chyba lávky i Pavla ! On vám totiž, ke všeobecnému překvapení a později i veselí, ten kulatý nesmysl místo toho zvedl pěkně oběma rukama ze země… a teprve v tu chvíli mu došlo, že to asi nebyl dobrý nápad. Ale zase je o něm celá jedna odpověď do Tempácké ročenky:-).

Nejlepší moment sezóny?
Jarní jízda tabulkou vzhůru a obě dokopné.

Nejhorší moment sezóny?
Již zmiňovaný cinklý jarní zápas v Kolovratech.

Kterou otázku nepokládáme, ale Vás by na ni zajímala odpověď od ostatních trenérů?
Rád bych se jich zeptal, proč na tuto otázku spousta trenérů neodpověděla:-).

Veliké díky chci vyjádřit všem Tempáckým trenérům za fundované a veskrze klidné vedení svých týmů, což v souhrnu s mnohým dalším udržuje kredit celého Tempa hodně vysoko. A hráčům B-týmu veliký respekt za tuto sezónu, obzvláště za přístup. Díky!