11.7.2017 0:00   redakce  

Cílů do nové sezóny bylo hodně. Především z hlediska individuálního rozvoje hráčů, kde tlačíme kluky do vlastních rozhodnutí s následnou zodpovědností za ně. 

S přechodem na velké hřiště přicházela aktivita směrem ke skupinové spolupráci (obranná čtyřka, středová čtyřka, spolupráce útočníka se zálohou, spolupráce krajních hráčů). Dalším cílem bylo adaptovat se na změny, které s sebou přinesl přechod na velké hřiště: velikost míče, větší počet hráčů, pravidla o ofsajdu.

Věříme, že jdou kluci po správné cestě a jejich herní dovednosti se spolu s jejich vlastním rozhodováním zlepšují, i když občas dokáží hodně překvapit (oběma směry), co jsou schopní vymyslet. Každý je v tomto směru strůjcem štěstí svého a my se nacházíme v roli průvodců, kteří se jim snaží pouze ukazovat směr jejich cesty. Přechod na velké hřiště kluci zvládli a pochopili základní principy hry.

Část kluků z týmu bude bojovat o střední školy, tak věřím, že se jim bude na této frontě výrazně dařit. Samozřejmě i na osmáky budeme tlačit z hlediska vysvědčení, neboť následující rok a půl bude pro ně stěžejní. Z fotbalového hlediska chceme pokračovat v nastaveném trendu, což znamená stále se zaměřovat na individuální výkon, ale již s větším důrazem na skupinovou spolupráci.

Těžko odpovědět na tuto otázku. S jedním soupeřem jsme měli výškovou převahu, s jiným soupeřem jsme měli převahu na míči a s dalším soupeřem gólovou převahu. Toto je individuální i z hlediska způsobu hry soupeře a nelze říct, že bychom v něčem byli top a v něčem výrazně zaostávali. Nevím, jestli to je mít navrch nad soupeřem, ale naše snaha hrát ve všech fázích hry a prostorech hřiště aktivně, učit se fotbal a nezbavovat se snadno míče byla v některých zápasech velice markantní oproti některým soupeřům.

Žádný soupeř mě nějak zvlášť nezaujal, vyjma Sokolova, který měl velmi dobře technicky vybavené hráče. Z dlouhodobého hlediska každý soupeř měl nějaká specifika, čímž nám pomáhal rozvíjet herní schopnosti, dovednosti a psychickou odolnost. Některé z týmů byly fyzicky vyspělejší (rychlostně a silově), s čímž jsme po celou sezónu výrazně bojovali. Rovněž se v soutěži objevovali soupeři, kteří chtěli hrát fotbal a musím uznat, že některé zápasy byly nadstandardní.

Soupeře musíme brát jako sparingpartnera k rozvoji hráčů po stránkách taktické, technické, kondiční a psychické. Věřím, že všechny tyto zápasy budou v budoucnu přínosem pro všechny hráče.

Herní rozestavení se snažíme volit podle možností našich hráčů. Líbí se mi především variabilita hráčů, kteří si mezi sebou hodně točí svoje posty. Kluci by měli cítit a vnímat hru a zároveň přemýšlet, jakým způsobem a kde otevřít hřiště, popřípadě kam naběhnout či zaběhnout. Když to vezmeme formou čísel, tak preferuji rozestavení 4-2-3-1, kde chceme mít silný střed a u žákovských kategorií ještě vnímám pozitivně rozestavení 4-4-2, kdy jsou hráči rovnoměrně rozmístění po celé hrací ploše.

Těch momentů je tolik, že si člověk ani pořádně nevybaví, který by měl popsat.

Nejlepším momentem sezóny bylo vidět jednotnost klubu na turnaji v Třebíči. To ve mně opravdu zanechalo silné emoce. Dalšími silnými okamžiky jsou momenty v tréninku či zápase, když vidíme pracovitost, nasazení, zábavu a užívání si společných okamžiků u kluků. A vlastně, abych nezapomněl, tak samozřejmě závěrečný fotbal rodiče versus kluci, kdy jsme opět jednoznačně zvítězili:-).

Nepříjemnými okamžiky v sezóně jsou veškerá vážná zranění, která se přihodí klukům na fotbale. U jednoho jsem byl přítomen, a to bylo zranění Horviho z ročníku 2002 v zápase s Kladnem. Vidět kluka, který trpí bolestí, je něčím, co posouvá fotbal směrem dozadu v pořadí důležitosti. Na druhou stranu jsem rád, že jsou všichni v pořádku a vrátili se v plné síle zpátky do tréninku. Takže tady určitě všem chci popřát pevné zdraví.

Já bych se chtěl zeptat Havlajse a Hamiho, co je vede k vytváření klubu v klubu?:-) Je to jejich velké sebevědomí, že jsou nejlepší?:-)

Chtěl bych tady všem poděkovat za to, jakou vytváří atmosféru v klubu. Někdy to je opravdu těžké, ale myslím, že i přes některé překážky se nám to všem daří. Klubu se díky vám podařil opět fantastický rok, kdy se nám podařilo postoupit s A týmem, dorosty budou hrát od další sezóny divizi, máme prvního reprezentanta a především se nám dokončuje nově vybudovaný areál, který je a bude naší chloubou.

Zároveň bych tady chtěl poděkovat celému realizačnímu týmu ročníku 2003 (Zajdovi, Tomášovi, Lukášovi a Šárce), všem hráčům a rodičům za další krásný rok v této kategorii. Trpělivost růže přináší:-). Věřím, že další sezónu se posuneme zase o kus dál a bude to přičiněním nás všech.