9.7.2017 18:58   redakce  

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Pokračovat v cestě výchovy zdravě smýšlející osobnosti, odvážného sportovce a dobrého fotbalisty. Chtěli jsme opět rozvinout vnitřní motivaci hráčů, aby byli samostatní, na sebe nároční a dokázali převzít zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Díky tomu jsme pak mohli pracovat na dalším posunu fotbalových dovedností - zrychlit provádění herních činností, zlepšit rozhodovací schopnost a jako tým být daleko aktivnější a odvážnější ve hře s míčem.

Zase jsme na naší společné cestě ušli další kroky dopředu. Někdy jsme se vrátili o pár metrů zpátky, někdy to bolelo, ale někdy jsme i popoběhli vpřed, a to pak zase chutnalo. Daleko víc hráčů už se chce opravdu zlepšovat, jsou zodpovědnější v přístupu k tréninkovému a zápasovému procesu. Právě v tom vidím asi největší pokrok, protože vztah a nasazení kluků k fotbalu byl v tomto ročníku obrovský problém. Stále ale máme na čem pracovat. Taky náš herní projev se zlepšil - hráči postupně pochopili řadu principů hry, více jsme dokázali držet míč a přibývalo fotbalových řešení. Z tohoto pohledu jsem tedy velmi spokojený.

Pokračovat na naší společné cestě, jak je uvedeno v první odpovědi. Samozřejmě k tomu přidáme přechod na velké hřiště a přijdou klasické problémy kategorie starších žáků - každý jinak roste, někdo najde jiné hodnoty než fotbal, jiný nezvládne zvyšující se nároky… Ale překážky jsou od toho, aby se překonaly a hráč nebo i trenér z nich vyšel zase o něco silnější.

Troufnu si říct, že proti všem soupeřům - a to i proti těm "silným" - jsme vystupovali nebojácně, s touhou vyhrát a společným naladěním na zápas. Proti klubům srovnatelné velikosti, kde nepracují jen s těmi nejlepšími, jsme se podle mě dokázali prezentovat velmi herním pojetím. Což je ostatně vlastnost všech tempáckých kategorií.

Nevybavím si soupeře, u kterého bych si řekl: "Ty brďo, to je něco“. Tím neříkám, že proti nám nenastoupily kvalitní týmy se zajímavými individualitami.

4-3-3 v jeho modifikacích - ať už 4-2-3-1 nebo 4-1-4-1. Ještě se mi hodně líbí tříobráncové systémy, ale ty z mého pohledu do soutěží mládeže, nebo spíše do žáků, kterým se věnuji, nepatří. Na 4-3-3 oceňuji převahu ve středu pole a možnost snadno přečíslit všechny prostory na hřišti. V mladších žácích jsme hráli 2-4-1, které je pro 4-3-3 ideální průpravou. Zároveň ale platí, že daleko důležitější než toto číselné rozdělení jsou principy hry, herní filozofie a samozřejmě herní kvalita jednotlivců. V kategorii dospělých bych pak přizpůsobil herní rozestavení hráčům, kteří jsou k dispozici.

Žádná konkrétní mě nenapadá, ale na každém tréninku a zápase se vždy objevilo něco, čemu jsme se ze srdce zasmáli. Protože úsměv a radost jsou na naší cestě podstatným společníkem.

Předávání vánočních dárků dětem v Klokánku a nefotbalová část turnaje v Třebíči.

Asi zápas ve Štěchovicích, ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Zajímalo by mě, jestli podle trenérů jsou v mládežnických kategoriích podstatné výsledky. Já si totiž myslím že ano, ale musí platit, že výsledky nikdy nesmí ustoupit výchově, filozofii hry a fair play.

Chtěl bych poděkovat všem trenérům, vedení a hráčům, kteří přispěli k tomu, že se Tempo posunulo zase o kus dál. Najdou se samozřejmě chyby, ale to, že se je daří odstraňovat a zlepšovat, je pozitivním signálem. Taky bych chtěl poděkovat našemu realizačnímu týmu - Láďovi Funkovi a Michalu Špačkovi za pracovitost a poctivost a Martinu Hamadovi a vedoucí Petře Dostálové za to, že mě ve správný čas posunuli správným směrem. A v neposlední řadě bych chtěl pogratulovat všem, kteří se zasloužili o postup A týmu do krajského přeboru, protože mužská kategorie se podstatně podílí na celkovém obrazu klubu.