4.7.2017 21:40   redakce  

Jelikož jsem tým na začátku sezóny přebíral po Jirkovi Janečkovi, cíle byly dva. Nejdříve kluky co nejdříve poznat a druhý cíl byl navázat na skvělou práci, kterou s týmem Jirka udělal. A jelikož se stále ještě jedná o přípravkové kategorie, bylo hlavní snahou nastavit fungování týmu tak, aby se kluci do fotbalu a vůbec sportovního prostředí co nejvíce "zažrali" a postupnými krůčky ovlivňovat jejich chápání fotbalu, sportu a všeho, co k tomu patří. Že to není jenom o tom si jít zakopat, ale že mohu například protahováním se ovlivnit to, že si budu moci kopat bez zranění celý rok, nebo že díky tomu budu za rok rychlejší.

Myslím, že mírou vrchovatou. S klukama jsme se poznali velice dobře a na tom, jak kluci chodí na tréninky i o hodinu dřív, je poznat, že je to baví. Navíc na mě při Tempo Cupu čekal takový menší šok. Ještě před zahájením turnaje šli kluci už v dresech na malou umělku, kde měl za chvíli probíhat nástup mužstev. Když jsem tam přišel, já se nestačil divit. Jedna parta jela atletickou abecedu, druhá dynamickou formu protahování a hlavně to, co dělali, mělo smysl, nejen nějaká nahodilá cvičení. Pak mi došlo, že tam vlastně nemají k dispozici míč. Tím se to trošku vysvětlilo, ale i tak mě to hodně potěšilo.

Dále neustále pracovat na individuálních dovednostech. I když už to láká k tomu se více a více pouštět do týmovějšího pojetí fotbalu, tak nakonec je to stejně vždycky o těch individuálních dovednostech. Ať už sleduji Tempo Cup nebo mistrovství světa do dvaceti let, všechno to začíná a končí u prvního doteku s míčem a u fotbalového myšlení jednotlivých hráčů. A byl bych rád, kdyby kluci dostali prostor se v těchto vlastnostech a dovednostech co nejvíce rozvíjet.

Těžká otázka odpovídající kvalitě soutěže kterou hrajeme. Když ale vezmu v potaz všechny soupeře, které jsme za rok potkali, určitě jsme neztráceli v rychlosti, důrazu, individuálních herních činnostech. Naopak, co bych si vzal od těch opravdu top týmů v republice, je jejich zakončení. V prostoru, kde se rozhodují zápasy, nám ta potřebná rychlost a kvalita zatím chybí. 

Nejvíce nás trenéry asi zaujal tým RMSK Cidlina Nový Bydžov - ročník 2008, který jsme potkali na jejich halovém turnaji. S takovou agresivitou a chutí získat každý míč, i když byli kluci o hlavu menší než soupeři, jsme se předtím asi ještě nesetkali. Vše pak ještě umocnilo přátelské posezení s trenéry u piva.

Z pohledu hráče A týmu 4:3:3, protože se mi v něm jako střednímu záložníkovi hraje velice dobře. Z pohledu fanouška Barcelony taktéž 4:3:3, protože je to pro mě v jejich podání óda na fotbal (i když připouštím, že se mnohým jejich, jak říkají, "házená" nemusí líbit). Z pohledu trenéra přípravky 2:1:2.

Hned se mi vybaví historka ze soustředění. Do napínavého vyprávění paní průvodkyně o historii zříceniny Lichnice vyslal Adam Fryš ukázkový pšouk. Z toho výkladu už si nic nepamatuju, ale tohle asi nezapomenu. A ostatní přihlížející asi taky ne.

V době, kdy odpovídám na otázky, mám zrovna plnou hlavu skvělého turnaje v Třebíči. Během sezóny mi u kluků chybělo větší zaujetí a emoce při zápasech a turnajích. To, jak kluci prožívali druhý den v Třebíči, mi ale dělalo velkou radost a doufám, že to nebude pouze ojedinělým jevem. Obecně jsou ale nejlepší momenty ty, kdy je vidět radost z toho, co kluci dělají. Ať už je to z fotbalu, pohybu samotného nebo z jiných společných aktivit.

Všechna nepříjemná zranění. Ať už se jednalo o Baštíkovu ošklivě zlomenou ruku, všechny Capyho peripetie nebo dlouhodobá zranění Fíly Hubače a vleklé problémy Oty Suchomela. Nikdy mi pak nebylo dobře po těle. Všechny ostatní momenty jsou pak vedle nich maličkosti.

Jak zajistit co nejmenší úbytek míčů po sezóně. Z vybraných odpovědí bych si vytipoval 2-3 nejlepší a pak bych nějakou variantu zkusil.

Chtěl bych všem, kterých se to týká, a že jich není málo, poděkovat za skvělou atmosféru, která kolem celého klubu panuje, a všem přeji krásné prázdniny a úspěšný další fotbalový ročník.