16.5.2017 22:16   Jiří Nechvíla  

Chýlí se čas odchodu z domova na sraz k zápasu, který se hraje v Kolovratech. Dávám si věci do tašky a na poslední chvíli jsem si uvědomil, že musím změnit pro tento zápas obuv. Kolovraty totiž své domácí zápasy hrají na přírodní trávě. Ano, čtete dobře, přírodní. V dnešní době. Ve 21. století, kdy je v plném proudu vesmírná turistika, sluchátka bez drátů a biofarmy. V době, kdy se hřiště nemusí lajnovat a kdy se umělá tráva kropí vodou. Budiž. I Třeboradice v minulém kole na nás tento středověký rituál zkoušely a dokázali jsme obstát, tak proč se toho obávat dnes.

Samotná cesta také nebyla zrovna jednoduchá. Do Kolovrat mi navigace nabídla tři možné cesty. Jelikož mi nezbývalo do srazu moc času, tak jsem vybral tu časově nejkratší. D1 navigace ještě zvládla, ale čím dál blíž jsem se dostával k cíli, tím větší nápor to byl pro mou navigaci. Po chvíli se zbláznila úplně a já si nebyl jistý, zda mě úzká asfaltová cestička dovede do kýženého místa. Naštěstí jsem dojel auto před sebou a podle plzeňské SPZky a nálepky nakouslého jablka jsem poznal, že si přede mnou štráduje Mr. Slavíček ve svém VW s panoramatickým oknem. Sláva má cit pro moderní a Hi-tec technologii, tudíž určitě oplývá tou nejmodernější a nejaktuálnější navigací. Z tohoto jsem usoudil, že svojí navigaci mohu bez obav vypnout a soustředit se pouze na to, abych neškrtl na úzké cestě zrcátko protijedoucích aut. Úspěšně jsem se tedy nechal dovést do Kolovrat, ale jak se posléze ukázalo, Kolovraty jsou těžký oříšek i pro vyspělé technologie a možná i pro mimozemské rasy. Sláva mě dostal do slepé uličky, která rozdělovala malinkatý útulný domek s průhlednou a životem překypující říčkou. Po verbální komunikaci jsme usoudili, že jsme na špatném místě srazu a rozhodli jsme se vrátit a zkusit štěstí v jiné uličce. Vymotání z tak úzké uličky by nebylo vůbec snadné, ale naštěstí naše auta disponují moderní výbavou tak protivném pípání, neustálém kroucením volantu a sledováním displeje na palubní desce jsme bez šrámu na karoserii našli ten úhel pro bezpečné vyjetí. Navigace se pak dokázalyvzpamatovat a již bez potíží a včas jsme po 50 metrech dojeli k cíli, hřišti Kolovrat.

Uvítal jsem své spoluhráče, mezi nimi byl i Vojta. Ano, Vojta Rejmiš byl mezi spoluhráči v době srazu. Po odebrání do šatny nám Petr vylepil sestavu na dveře kabiny. Čtete dobře. Vylepil a na papíře. V době internetu a aplikací, kdy si každý pohodlně zobrazí sestavu v dostatečném předstihu na svém mobilu či tabletu, nám někdo lepí sestavu na dveře šatny a diví se u toho, že nikdo není ani náznakem překvapený. Jediný důvod, proč jsem si nemyslel, že Petr právě vylezl z jeskyně s klackem v ruce, byl ten, že papír se sestavou byl vytištěn. U Petrova věku by se sice dalo předpokládat, že sestavu bude psát ručně a my budeme luštit, kdo je tohle a co je tohle za číslo, ale naštěstí je vidět, že Petr má doma čtyři děti, které ho již seznámily s výhodami moderní doby.

Bohužel se nevyvaroval chyby, která výrazně ovlivnila zápas. Neřídil se nepsaným pravidlem, že vítězná rozcvička se nemění a zcela nepochopitelně nenechal rozcvičku na mých bedrech a ujal se jí osobně. Takže jsme se vrátili asi tak o 1000 let zpět, kdy se hrálo v gumotextilkách, domácí tým půjčoval soupeři na rozcvičku balón, směla se malá domů a také se běhaly při rozcvičkách šířky hřiště. No já se styděl, co vám budu povídat. Místo dynamické rozcvičky s velkým důrazem na jednotlivé úkony v pohybu, maximálním soustředění a krátkými intervaly nás čekalo plahočení z jedné strany na druhou, div půlka týmu nezívala. Tady Petr prostě zaspal dobu. Přitom internet je plný videí, fotografií, článků a jiných materiálů pro studování. No nic, jdeme se věnovat zápasu.

Kolovraty nás na podzim porazily o tři góly, po celý zápas udávaly tempo hry a zaslouženě vyhráli. Podobný průběh jsem čekal od prvního mužstva tabulky i tentokrát, ale opak byl pravdou. Od začátku utkání jsme byli aktivnějším a lepším týmem. Kolovraty se prakticky nedostaly na naši polovinu a během krátké doby jsme vstřelili i vedoucí branku. Dlouhý roh prodlužoval Jirka Žalud za sebe, kde ho do sítě doklepl Petr Dedek. Bohužel k překvapení asi všech nám branka nebyla uznána. Údajně byl míč při prodloužení již v autu. I nadále jsme pokračovali v moderním fotbale, kdy jsme se snažili kombinovat po zemi a dostávat se do zakončení. Při jedné pěkné akci se dostal do zakončení Žloudek, ale vychytal ho brankář. Kolovraty se prezentovaly nemoderním fotbalem, bránily prakticky v deseti lidech a na naši polovinu se dostávaly pouze dlouhými nákopy za naši obranu. Do toho je od lajny neustále peskoval trenér, který neměl problém hráčům sprostě nadávat. Takto zápas pokračovat až do 30. minuty. Pak jsem bohužel zapomněl i já na moderní pojetí dnešního fotbalu a nesmyslnou přihrávkou směrem k naší brance jsem naprosto luxusně nahrál domácímu útočníkovi. Ten se řítil sám na brankáře a s přehledem samostatný nájezd proměnil. To nás vzhledem k vývoji utkání dost opařilo a dopustili jsme se ještě jedné chyby, kterou ale Kolovraty nedokázaly potrestat. Zbytek poločasu se ale pořád odehrával před domácí brankou, akorát bez vážnější šance.

Do druhého poločasu jsme chtěli navázat na výkon z první půle, ale Kolovratům se hned po hvizdu podařilo navýšit skóre o dvě branky. Po naší ztrátě kolovratský záložník postupoval k brance a z poměrně velké vzdálenosti se rozhodl vystřelit. Když se napřahoval, tak si domácí hráči říkali "proboha proč?" a my “ještěže tak“. K překvapení všech to ale trefil parádně a balón zapadnul pod břevno. Od této chvíle se domácí zatáhli před své vápno, my jsme hru maximálně otevřeli a snažili se alespoň o vyrovnaní. Zatlačili jsme soupeře a snažili se vypracovat nějakou šanci. Hodně toho pochytal jejich brankář, který byl bezesporu jejich nejlepší hráč. Kolovraty se občas vysvobodily nákopem za naši obranu. Velkou šanci jsme si ale nedokázali vypracovat, a tak nám jí připravil jejich hráč, když nešikovně ve vápně zahrál rukou. Penaltu bezpečně proměnil Žloudek a dále jsme pokračovali v obléhaní soupeřovy branky. Ještě více jsme otevřeli obranu a Kolovraty se dostali ke dvěma nebezpečným protiútokům, kdy jeden volal po gólu. My jsme mohli v záměru vyrovnat, když se Pavel Hrstka uvolnil ve vápně a ze strany šel sám na brankáře. Místo střely zvolil přihrávku na spoluhráče, který na ni bohužel nedosáhl. Kolovraty se pak prozdržovaly k výhře a mohly slavit vítězství. Tato prohra nás hodně mrzí, jelikož Kolovraty předvedly oproti podzimu opravdu slabý výkon, ale na to se historie ptát nebude.

Příští zápas hrajeme v sobotu 20. 5. od 17:00 na domácím hřišti a navazujeme na zápas A-týmu.