10.5.2017 12:33   Daniel Kraft   Tomáš Slany  

K zápasu proti Viktorce Žižkov jsme se scházeli opravdu nejistě a dlouho vypadalo, že budeme mít problém dát dohromady základní pětice. Srazy máme 30 minut před výkopem, je to opravdu tak akorát na to se rychle převléci a připravit se na utkání. Proto je potřeba, aby jste na sraz dorazili přesně a nebo s nějakou rezervou. Již se nám bohužel v minulosti stalo, že i potvrzená nominace bez omluvenky neznamená jistotu příchodu. Rozumím, že se někdy něco neočekávaného může stát, ale určitě by se to nemělo stávat pravidlem a vždy by měla dorazit omluvenka.

Na jednom hřišti jsme tedy hráli bez střídání. Přesto jsme svedli s domácími vyrovnaný souboj, ve kterém jsme paradoxně soupeře přehrávali ve druhé polovině zápasu. Bylo to pravděpodobně tím, že druhá pětka Žižkova byla o něco slabší. Musím však zmínit, že kluci mě mile překvapili, jak pomalu jim při hře bez střídání ubývaly síly a zvládali tak hrát na slušné úrovni celé utkání.

První dvě čtvrtiny utkání držel naši hru na této úrovni především Jéňa, který byl všude včas, vítězil v soubojích 1vs1 a dostával nás tím na polovinu soupeře. Tím, že se ostatním klukům v té první polovině tolik nedařilo, jsme byli častěji pod tlakem a také jsme dostali více gólů, i když jich hodně bylo úplně zbytečných až absurdních. Ve druhých dvou čtvrtinách jsme již byli lepším týmem, k výkonu Jéni se připojili ostatní kluci, začali jsme Žižkov přehrávat, měli jsme mnoho šancí a dařilo se nám soupeře dostávat pod tlak. Bohužel góly jsme dostávali velmi hloupé i v této fázi hry a naše šance se nám nedařilo proměňovat, takže jsme náš herní posun nedokázali vyjádřit výsledkově, ale to není podstatné.

Nejvíce branek dostáváme stále vinou nedobré rozehrávky a technickými chybami brankářů. Méně časté než dříve je, že brankář nemá kam rozehrát, ale i tak se to děje pravidelně a nezřídka. Naši zadňáci někdy nepochopitelně stojí přímo za útočníkem soupeře a přihrát se jim prostě nedá. Přitom stačí posunout se o pár metrů a hlavolam je vyřešen. Bohužel i v této situaci se o pas skrz hráče soupeře naši brankáři neúnavně snaží namísto přihrávky na přední hráče, nebo vyjetí s míčem vpřed. Na druhou stranu jsou pak situace, kdy se přihrávka jasně nabízí, ale rozehrávající hráč, nebo brankář s ní nerozumně vyčká a dostane se do problémů.

Je třeba neustále pilovat herní dovednosti a schopnosti. Cit pro míč je u mnoha hráčů ještě málo rozvinutý, kdy ztrácíme míč ihned po prvním doteku odrazem od nohy buď nepřiměřenou silou, nebo špatným směrem.   

Nedobrá koordinace pohybů se zase mnohdy promítá do úspěšnosti  přihrávek, kdy se kluci snaží nahrávat na hráče, na které nejsou nasměrováni a pak nepřirozeně vytáčí nohu a vznikne z toho hrozný hybrid:).

Nejvíce limitující je myšlení. Myšlení v různých situacích. To je základ, na který se vše nabaluje. Jeho rozvoj a podněcování musí jít s tréninkem dovedností a schopností ruku v ruce. Činnost brankáře je v první řadě o myšlení a o správném rozhodnutí. Správné a včasné naběhnutí, nebo účelné rozehrání rohu taktéž.

Nechceme klukům předkládat jasné zadání, co musí a co nesmějí, kde stát mají a kde ne, tím se jejich myšlení a uvažování nezlepší, respektive se nezlepší tak, aby se v budoucnu mohli stát platnými hráči pro svůj tým. Oni potřebují pochopit proč, z jakého důvodu je něco dobré udělat, nebo není. Je to sice daleko náročnější cesta, ale jenom tak nabere jejich myšlení dlouhodobě správný směr a oni se stanou flexibilními, dokážou podle vzniklých podmínek svou hru přizpůsobit a nebudou závislí na omezeném řešení. Pak se sami začnou ptát proč mají dělat to, či ono, začnou to chápat a můžou se sami navzájem od sebe učit a ujasňovat si to. Nejde to však hned a každému to trvá jinak dlouho. Proto buďme trpěliví.

Abych se vrátil k sobotnímu utkání. Zápas byl podařený, v mnoha směrech poučný. Kluci to museli zvládnout bez střídání a to se jim povedlo. S tím co píše Dan se nedá nic jiného než souhlasit. Před zápasem  kluci dostali úkol být v zápase aktivní a pozorní. Co nejrychleji sebrat soupeři míč a nenechat ho s ním hrát.  A to nejen při jejich rozehrávkách, ale hlavně po naší ztrátě.

U druhé party nám to zafungovalo hned od začátku a utkání se vyvíjelo trochu jinak než u první party. Byli jsme skoro všichni maximálně aktivní, nedávali jsme soupeři prostor a kluci se opravdu snažili bojovat o každý míč. Souboje nevypouštěli. a navzájem si pomáhali. Podpořeno to bylo i bodovací soutěží o největšího bojovníka, o kterou se kluci o přestávkách aktivně zajímali. Přední příčky soutěže byly celkově velmi vyrovnané. První čtvrtinu jsme odehráli bez střídání jako první parta, na jejím konci nás doplnil Dan H., který dorazil později.

Výborný výkon předvedl Séba, který byl rychlý, snažil se být všude. A po zápase přišel s tím, že má obrovskou radost z toho jak se mu podařilo splnit slib, že se bude snažit a nepoleví. Příjemně mě překvapil Kuba, který tentokrát poctivě makal i dozadu, snažil se a troufnu si říct, že snad každá rána mu padla do branky. Vašík si to taky poctivě odmakal a třešničkou na dortu byl jeho gól, na který si troufnul i přes to, že byl v té době brankář. V poli hrál s obrovským nasazením a soupeřům nic nedaroval. Nechal na hřišti všechny síly, což už ke konci zápasu bylo trochu znát. Tom a Danové se také snažili a podle mne předvedli výkony u hranice svých možností. Nějaké rezervy cítím u Dana P., kterému chyběla větší chuť být na hřišti více v kontaktu se hrou. Není to o dovednostech, ale o hlavě, věřím, že se to Danovi podaří ve své hlavě srovnat a posune své výkony zase o pořádný kus dál. Může tak navázat třeba i na ten parádní gól z přímáku kterým se na Žižkově předvedl.

Výsledkově jsme byli po prvním poločase v lehkém deficitu, ve druhé polovině se nám podařilo být více efektivní a nepříznivý vývoj otočit. Nebýt několika laciných branek, mohl být rozdíl ve skóre větší. Samozřejmě se stále učíme a ještě se dlouho učit budeme. K tomu holt ty nepovedené momenty patří. Důležité je, aby si je ale kluci uvědomili a dokázali se z nich poučit. Troufnu si říct, že jsme po většinu zápasu měli nad soupeřem herně navrch. A určitě jsme tentokrát měli větší chuť hrát. Jsem velmi spokojen s naší předvedenou hrou, byli jsme fotbaloví, přidali na důrazu a nasazení. Na klucích bylo vidět, jak jsou pohlceni děním na hřišti a jak je to baví.

Dnes jsme měli na hřišti smečku vlčáků, kteří nedali soupeři nic zadarmo. Věřím, že si tento zápas kluci zapamatují a na své výkony navážou v tréninku a dalších zápasech.