24.4.2017 23:31   Antonín Plachý  

Dnešní utkání na Povltavské akademii bylo ošidné a jsem rád, že jsme ho nepodcenili a celkově vyhráli 5:2. Výsledek ale není vůbec obrazem hry. Takováto utkání, kdy hrajete proti soupeři, který od první minuty pouze odkopává, někdy odkopne i směrem ke svým útočníkům a vám terén brání hrát fotbal takový, jaký jste se naučili a jaký se učíte, takováto utkání přináší často zklamání. Zažili jsme možná trochu podobné už v Benešově.

Soupeř urputně brání v pokutovém území a pokud se hra neroztáhne, není na drncavém terénu kdy vystřelit a jak dobře přihrát. My jsme to dnes postupně zvládli a našli jsme díry, ze kterých mohlo padnout patnáct gólů. Nepochybuji, že na rovném terénu bychom dali opět třicet gólů, protože soupeř se opravdu snažil pouze bořit, což se mu na tomto hřišti poměrně dařilo.

Teď už začneme trénovat i na trávě, ale takovýhle drncák bohužel nebudeme mít ani tam. Neberte to jako lamentování nad terénem, ale faktem je to, že vnější vlivy dovedou smazat rozdíl v herní kvalitě a mnohdy rozhoduje jen a jen míra nasazení.

Měli jsme možnost si vyzkoušet sem tam i výhody rychlé rozehry a co to dělá, když nabíháme pozdě či pomalu. To předvídání, co se asi stane v příští vteřině, je ve hře jeden z nejdůležitějších momentů. Párkrát se zase objevilo to, že poslední náš hráč vyletí do souboje, kde je či měl by být náš záložník a nechá za sebou hráče soupeře. V tomto musíme bedlivě hodnotit situaci, kdy do souboje jít a kdy dát čas záložníkům tím, že vycouváme směrem k naší brance. Dobré bylo, že jsme protočili úplně sestavu na místa, kde nejsme moc zvyklí hrát, a tak jsme zase načerpali zkušenost, kterou, prosím, využijme ve svůj prospěch.