7.4.2017 22:14   Jiří Dědič  

Hodnotil bych ji určitě pozitivně, vstoupili jsme do ní skvěle. Hráli jsme výborně s ligovými týmy a následně jsme přehrávali slabší soupeře. Vyzdvihl bych hlavně týmový výkon, protože jsme to neměli jednoduché, když jsme se potýkali s nedostatkem hráčů. Tréninky byly taky přínosné, herně, fyzicky i stmelovací formou. A zkritizovat můžu možná jen to, že jsme moc neproměňovali šance a mohli jsme vyhrávat většími rozdíly.

FC Tempo Praha - FC Písek 6:1

Myslíš, že tebe i tým taková příprava někam posunula?
Určitě, jak už jsem říkal, aspoň trochu se podařilo stmelit oba ročníky. A mě také, myslím, že jsem herně vyspělejší, víc se klukům snažím pomáhat mluvením, přihrávkami a vlastně nějak tak vším. A troufám si říct, že už jsem soubojovější, než jsem býval.

Také bych ho hodnotil kladně. Byl to náš první zápas na trávě, takže prvních pět minut jsme si zvykali. Pak jsme se ujali otěží zápasu, kombinovali jsme, rozebírali jsme soupeře, akorát se nedostavovaly nějaké větší šance. Tahle část trvala tak dvacet pět minut, pak jsme se zbláznili a ze hry se stal takový ping-pong, i my i Kolovraty nakopávaly. Druhá půle byla o něčem jiném, nepustili jsme je za půlku a hráli jsme skvěle, sice jsme brali tři body, ale mrzí mě, že jsme nedali více gólů. Šancí ve druhé půli bylo dost.

Samozřejmě, že to nějak podvědomě vnímám, ale v zápase má každý svoji důležitou roli. Snažím se hodně mluvit a tím ostatním pomoct. Nějak se snažím kluky nabudit, nebo i poradit, jak to mají vyřešit příště líp.

Na začátku přípravy jsem se soustředil na nějakou tu soubojovost. Pořád se na ni soustředím a chtěl bych to ještě trochu dopilovat. Také bych se chtěl naučit lépe kopat standardní situace a lépe řešit nějaké situace na vápně, kdy vystřelit a kdy naopak ne.

Zázemí je super, těším se na nové hřiště. S některými hráči se nemáme úplně v lásce, ale to vzhledem k mé povaze není divné, ale když se jde do zápasu, jde všechno mimo.  Ale jinak jsme dobrá parta. Abych pravdu řekl, na začátku sezóny si oba ročníky nebyly jisté druhým trenérem, ale myslím, že už je to vše v pohodě. Takže všechno vesměs dobré.

Postavil bych se k tomu jako výzvě, kterou bych musel zvládnout. Určitě bych to bral jako velkou poctu. Snažil bych se asi ještě více mluvit a možná bych se někdy i pobavil s rozhodčím. Hecnout kluky a táhnout svůj tým dopředu, to by byl můj cíl.

Někdy bych se tam rád podíval, jako to bylo na podzim. Ve starších se hraje jiný styl fotbalu a v rámci možností mě to tam baví, někdy nestačím výškou, ale snažím se to dohnat bojovností a dravostí. Jsem tam hodně faulován, to považuju za výhodu, takže bych byl rád, kdybych mohl zase pomoci. Soustředím se na Tempo jako takové, takže mi je jedno, za co hraju, ale bitva o titul v mladším dorostu je asi trochu atraktivnější.

Asi ne úplně na středu, protože na středu zápas od zápasu hrajeme v jiném složení. Hraju tam s dobrými spoluhráči a každému umím vyjít vstříc. I oni mně, vždy si řeknu, že budu hrát spíše zleva, a je to v poho. Ale na hřišti si rozumím spíš s levým záložníkem Fílou Babickým a oběma stopery Márou Schätzem a Vaškem Luťchou, hrajeme spolu relativně dlouho a víme, co od sebe čekat.

Od středního záložníka jako jsem já, se spíše čeká nějaká ta geniální přihrávka, takže rozhodně se soustředím spíše na ně, ale gól rozhodně od věci také není. Všichni se dívají na góly, takže by měla být volba jasná, ale mně se spíš líbí, když slyším "ten mu to tam skvěle poslal, už to měl jednoduchý". Ale hezký gól, pěknou individuální akcí, taky potěší.

Spousta trenérů i sportovců tvrdí, že člověk se musí naučit prohrávat. Myslíš si, že naučit se vyhrávat je těžší?  

Myslím si, že ano. Když prohráváte, nějak to vždycky unesete a jdete do dalšího zápasu, že musíte vyhrát, a takto to funguje pořád dokola, dokud nevyhrajete. Až vyhrajete, tak jste pod tlakem, že musíte zůstat na vítězné vlně, jinak zase spadnete dolů do série proher. Tím je podle mě těžší se naučit vyhrávat. I kdyby byl tým sebevíc silnější, vždy je pod tlakem všech, že musí opět vyhrát, nic jiného už se nebere. Tím to je těžké, kdežto slabý tým s prohrami počítá, a vyhrát se musí naučit a to nejde lehce.

V tomhle moc skromný nejsem, dávám si velké cíle, podle mého to je dobře. Chtěl bych Tempu pomoci do něčeho vyššího než je divize, aby se tady "za kostelem" hrála třeba třetí liga, to by bylo super. Ať už jako trenér, hráč nebo jen jako finanční podpůrce a fanoušek. Druhý můj cíl je hrát za chlapy Znojma, dostat se do nejvyšší soutěže a zabojovat o evropské poháry. Znojmo mám rád a jednou bych chtěl obléct jejich dres. A nějaký cíl ze zahraničí? Odmala fandím Manchesteru United, ale radši zůstanu tady u nás doma, a třeba se to nějak vyvine.