27.3.2017 22:18   Tomáš Slany  

V sobotu ráno jsme přivítali na domácím hřišti Sokol Kolovraty. Hráli jsme na jednom hřišti 7+1. Současně s tímto utkáním jsme hráli s Duklou JM na jejich hřišti. Z tohoto důvodu jsme měli mít na střídání pouze jednoho hráče, nakonec nám ale dorazila jedna omluvenka, tak si kluci zahráli bez střídání čistých 75 minut. Všem to jistě prospělo.

 První dvě třetiny jsme měli utkání pod kontrolou. Na hřišti jsme dominovali, hrálo se převážně na polovině soupeře. Na všech postech to docela klapalo, i když ke konci druhé třetiny už docházelo k tomu, že někteří kluci mysleli více na útok než na bránění. Drželi jsme si často míč u nohy o něco déle, než by to bylo vhodné. A místo toho poslat spoluhráče do brejku na brankáře, jsme se pak dostávali do situace, kdy jsme o míč přišli, nebo už postavení spoluhráčů nebylo tak výhodné. Spoléhali se také na to, že to za ně vzadu někdo odmaká a už se nám nechtělo po ztrátě vracet. Nutno ale podotknout, že jsme si vzadu dokázali i tak poradit i s přečíslením. Bylo několik brejků, kde kluky podržel brankář. Jediný gól jsme si de facto dali sami díky nedorozumění při rozehrávce. Výsledek po dvou třetinách byl, tuším, 7:1.

Přístup některých kluků mne ale přinutil k tomu, abych sestavu na třetí třetinu kompletně rozházel a nasadil je na posty, o kterých vím, že jim nesedí. Všichni vědí, co se od kterého postu očekává, jak by se měli chovat. Stalo se ale to, co jsem očekával. Najednou docházelo k tomu, že zadní řada myslela na ofenzivu, a během pár minut jsme prohrávali o tři branky. Zajímavé bylo pozorovat to, že ani po dvou obdržených brankách klukům nedošlo, a nebo jim to možná bylo jedno, že musí přijmout svou roli a chovat se zodpovědně. Hlavně Jirka a Tomáš z toho byli zoufalí, ale měli na hřišti jiné úkoly, které si plnili. Po asi deseti minutách jsme lehce promíchali tak, abychom se opět dostali do hry. Tomáš sice odfňukal to, že když už si zvykl na hrot a začalo se mu tam líbit, tak jsem ho sundal na stopera. Ale spolu s Jirkou nám opět dali vzadu jistotu. Opět zakládali konstruktivní útoky a obraz hry se zase dostal docela k normálu. Podařilo se nám soupeře dotáhnout i gólově.

Po zápase jsme s kluky mluvili o tom, že je potřeba přijmout roli odpovídající postu na hřišti se vším všudy. Že by si měli uvědomit to, že se nemohou spoléhat na dříče, kteří za ně vždy zaskočí. V zápase s těžkými soupeři to už dva nebo tři srdcaři neuhrají, ale je potřeba, aby makali všichni na hřišti naplno a zodpovědně.

Myslím, že jsme si nakonec užili krásné sobotní dopoledne. Kluci se opět posunuli o další herní zkušenost dál. Přiznám se, že jsem se moc na kluky těšil a užil jsem si to.