18.11.2016 12:28   David Perl  

V sobotu jsme zajížděli do Malešic k zápasu proti Junioru. K naší velké radosti nás čekalo velké hřiště, které slibovalo pohlednou hru a ne festival soubojů. Očekávání bylo víceméně naplněno. Chvíli se střelecky dařilo více Junioru, chvíli nám, a tak i závěrečné skóre bylo na našem hřišti velmi těsné, ale je dobře, že jsme byli nakonec o pár gólů lepší a kluky tak mohla v mrazivém počasí hřát nejenom předvedená hra, ale i výhra.

O den později naše další dvě party čelily Slavii a i tento zápas byl hodně vyrovnaný. I když na hřišti, kde jsem byl já, to tak zpočátku vůbec nevypadalo. Soupeř byl rychlejší a hladovější po gólech. Nádherně to bylo vidět v situacích, které následovaly asi dvě minuty po sobě. Nejdříve útok Slavie, při kterém jejich hráč spadl, ale v poloze ležmo se ještě dokázal dostat k míči a dát gól, zatímco my jsme jenom koukali. Na druhé straně zase skákal míč u branky slávistů a nenašel se nikdo, kdo by tam mezi ně vletěl a doklepl jej do branky. V tom byl asi největší rozdíl.

Naše druhé hřiště bylo živější, pozornější, a tak se slávisty drželo krok a mnohdy bylo i napřed. Zápas se třeba hodně povedl Matějovi Březinovi, který dokázal vyhrát spoustu soubojů, z čehož jsme pak těžili při různých přečísleních. Nakonec prohra o pět gólů, což je určitě posun oproti prvnímu zápasu a hodně potěšující je, že se začíná dařit klukům, kterým ještě nedávno chybělo něco k tomu být jedním z tahounů, ale teď se jimi postupně stávají.