9.11.2016 11:29   Antonín Plachý  

V utkání se Spartou jsme určitě věřili v lepší výsledek i hru. Po vcelku dobré první půli na obou hřištích jakoby nám ve druhé docházely síly. Začali jsme hned v prvních vteřinách na obou hřištích nepozorně a hned v první minutě dostali gól. To bylo opravdu o pozornosti a ochotě hrát souboj tělo na tělo naplno. Tím, že dáváme přednost jeden druhému, se žádný souboj vyhrát nedá. To se občas opakovalo i dále, ať už v soubojích na půlce, nebo před brankou.

Dalším momentem, který se nám moc nedaří a nedařil ani teď, je předvídání. Vždy je potřeba předvídat, co se asi může stát v příští vteřině a udělat si výhodnější postavení. Když si ho neuděláme, tak to pak musíme dohánět a stojí to síly navíc. Stejně tak stojí síly navíc, i když se zbavíme míče, který se k nám dostal nějakým odkopem. Pak o něj buď musíme znovu bojovat, a nebo soupeř rovnou může střílet. Zkrátka kdo má míč, ten síly šetří.

Rozehra od naší branky nebyla zase pod tak velkým presem, abychom s tím museli mít problém, ale pokud se záložníci i útočníci postaví na svoje místa a tam stojí, tak se jim zkrátka nahrát nedá. I kvůli tomu se učíme tu výměnu místa. V tom je právě vidět ta psychická odolnost hráče, který chce hrát a bere si zodpovědnost nabíhá a chce míč i když se nevyhrává. Se Slavií jste vyhrávali a nikdo nechtěl střídat, teď spousta hráčů říkala, že už nemůže. Ano, hrálo se vlastně bez střídání, což znamená zároveň bojovat a tedy i šetřit silami.

Vepředu nám zase chyběla nejen větší přesnost v zakončení, ale často i rychlejší střelba. Tím, že Vám Sparťani nedávali tolik prostoru, museli jste střílet rychleji, než se mnohdy stalo. Tohle je přesně obsahem tréninku který vedeme poslední dobou, aby se hra s míčem zrychlila, ačkoliv by se z toho nemělo stát to zbrklé zbavování se míče.                                                                                                                                                                                     Všechna čest tam toho zbavování se míče nebylo zase tak moc, a tak opticky nevypadala hra tak špatně, jak by se mohlo zdát z výsledku. Dovedu si představit, že kdybyste v první půli proměnili těch 4-5 výborných šancí a netrefili brankaře před sebou, tak byste vedli o poločase a i druhý poločas by se odvíjel jinak. Jenže jsme ty skoro tutové góly nedali a byly to často krásné akce. Soupeř se pak dostával před naší branku rychleji a tím, že jsme nějaké ty souboje nehráli naplno, tak šance dal. A zase jsme zpět u bodu 1 a 2. Je ale určitě třeba pochválit ty, kteří se nevyhýbali střelám svou slabší nohou a byli ochotni to zkusit, jedině tak se to dá totiž naučit. Je ale potřeba samozřejmě o to rychleji a pozorněji dobíhat.

No a na závěr snad jen tolik, že v brance předvedli všichni brankáři dost dobré výkony a ta malá zaváhání při rozehrávce jdou i na vrub tomu, jakou jim udělají záložníci a útočníci nabídku. Když má brankář míč v ruce, nepomáhá to když skloníme hlavu k zemi a jdeme někam ke své herní pozici. To je jedna z těch zásadních nepozorností. No a samozřejmě nepomáhá většinou ani to, když trénuje polovina hráčů. Zkusme tedy ještě více dbát na svoje zdraví pořádným jídlem, oblékáním, včetně čepic a samozřejmě i tím, že se doma poctivě protáhnete.