FC Tempo Praha
U12: Z učebnice herní psychologie
19.10.2016 19:50
Antonín Plachý
Tempáci nakonec vybojovali v Plzni již skoro ztracené vítězství.
Utkání v Plzni bylo opravdu napínavé a byla to trochu učebnice herní psychologie. Po první třetině to vypadalo na vítězství tak o 20 branek, soupeře jsme přehrávali a jeho odkopy směrem k nám vcelku dobře zachytávali. Ačkoliv to bylo pouze 4:1, byl výsledek velmi milosrdný. Ve druhé třetině jsme po našich několika těžko pochopitelných a tak trochu srandovních chybách dokázali srovnat na 4:4 a pak dokonce prohrávali 4:5. Tam se ukázalo, že někdo podléhá tlaku trochu více a přibylo trochu více zbytečných ztrát, nesmyslných přihrávek "z první" a nedostatečného bránění, kdy jsme se někdy stali diváky a sledovali, zda to naši bránící zvládnou či ne.
Nicméně jsme se zase dokázali uklidnit, vyrovnali jsme a zase začali soupeře tlačit. Několik skvělých akcí skončilo na tyčce nebo se objevil nějaký ofsajd a něco jsme zkrátka trefili do brankáře. V utkání byl tentokrát nejviditelnější Prochy, který střílel několikrát výborně pravou nohou, Šimi, který obíral soupeře o míč a dobře procházel mezi protihráči, ale třeba i Ondra, který byl tentokrát aktivní v obraně i útoku a soupeři ho těžko chytali. Tradičně solidní výkon zakončil výborně i Kluge, který s velkým přehledem uzavřel skóre utkání na 7:5 skvělou trefou k tyči. Soupeř téměř vše nakopával směrem dopředu a fotbalově toho tolik nepředváděl, spíš to byl boj, který ovšem zvládal velmi dobře.
Ondrášovka
Poslední místo vypadá děsivě a kluci to zejména na začátku kousali velmi těžce. Když prohráli s Táborskem, které by vlastně hned měli rozebrat a ve hře to tak chvilkami i bylo, ale góly jsme nedávali. pětkrát prohra 0:1, kdy se nám ani z vyložených šancí nedařilo dát gól a z brejků nás vždy jednou soupeř potrestal, ačkoliv se nedostal k delšímu držení míče, a někdy vlastně skoro ani za půlku jako třeba Příbram, která nás porazila dokonce 2:0, myslím, že ze tří brejků za zápas. Zkrátka musíme více střílet a snažit se míč uklízet. Někdy jsme totiž i ve vyložených šancích míč jen naprali přímo před sebe a často nám to tam v přehuštěném prostoru před brankou soupeře zkrátka nepadalo. Je tam potřeba zkrátka vše zrychlit, abychom se dostávali k zakončení a mohli dorážet.
Silně jsme si užívali ten pocit, že tohle přece už musíme vyhrát, ale zase jeden brejk a gól do naší sítě... Tentokrát se vcelku dobře prosazoval hlavně Ríša, který se už s míčem nezastavoval a netočil zpět a navíc dal dva góly.